Intervenčním sýčkům sklaplo

Letošní export přesáhne čtyři biliony korun. To je v podstatě jistota plynoucí ze známých dat za deset měsíců. Nezaměstnanost je 3,6 procenta, meziroční inflace necelá tři procenta. Euro je za 25,60 koruny.

A dále: Objem zakázek v průmyslu je více než uspokojivý, domácí spotřeba roste, výběr daní by mohl být lepší, ale každopádně převyšuje očekávání. Dynamicky rostou mzdy.

Když přitom před zhruba čtyřmi lety zahájila Česká národní banka intervence proti české koruně, sklidila nebývalou vlnu kritiky.

Část tehdejší i pozdější argumentace byla zcela demagogická. Podle ní intervence vedly k zadlužení obyvatel, ke znehodnocení úspor a řadě dalších zločinů nebývalého rozsahu. Došlo to tak daleko, že bulvár začal propírat platy členů Bankovní rady a rodinné poměry tehdejšího guvernéra. Celé to bylo zcela absurdní, vymyšlené a zaměřené na tu část populace, pro kterou je ekonomie záhadnou a těžko pochopitelnou vědeckou disciplínou. Ponechám rovnou stranou požadavky soudit bankéře za vlastizradu a naházet je do Vltavy. Nicméně každý s elementárním ekonomickým vzděláním samozřejmě věděl, že kurz k euru je jedna věc a k tomuto „znehodnocení“ korun dochází pouze v případě jejich směny na euro (případně jinou cizí měnu, pokud má k euru daný vztah), jinak se intervence jako takové na koruně neprojevily nijak. Teze o zadlužení každého obyvatele vinou emise nových korun a z titulu budoucí ztráty ČNB se zase vyznačují fatálním nepochopením (či neznalostí) postavení cedulové banky v systému nuceného oběhu měny.

Racionální kritika se soustředila na smysluplnější argumenty. Především šlo o riziko umělého udržování neefektivních výrob, které vážou investice a pracovní sílu a brání tím rychlejšímu rozvoji produkce s vysokou přidanou hodnotou. Druhý významnější argument bylo nebezpečí „zpohodlnění“ exportérů a toho, že díky snadnějšímu vytvoření zisku budou málo tlačit na růst vlastní efektivity. Výsledky intervencí prokazují, že ani jedno z těchto rizik se nenaplnilo. Export se po uvolnění kurzu nejen nezhroutil, ale dále rostl. Lepší odpověď není a ani být nemůže. Důvodem omylu, zdá se mi, je nedocenění významu mezinárodní konkurence a globálnosti trhů. Ukázalo se, že i přes určité kurzové zvýhodnění, byli čeští exportéři po celou dobu pod dostatečným tlakem konkurence – což se jednoznačně potvrdilo právě tím, že po zrušení intervencí letos v dubnu nenastal jakýkoliv problém s exportem.

Současná koruna je vůči euru silnější, než jaká byla česká měna onoho 7. listopadu 2013, kdy intervence započaly.

Intervence ČNB proti vlastní měně byly nesystémovým opatřením, nesly v sobě nemalá rizika. Nicméně poté, co ČNB z trhu odešla a nechala korunu volně plout úskalími devizových trhů, se ukázalo, že byly opatřením správným. V době, kdy česká ekonomika klopýtala a hledala růstový podnět, který nepřicházel ani od vlády a ani z oblasti největších obchodních partnerů, pomohly intervence k výrazné dynamizaci ekonomiky.

Jistě. Kterákoliv ekonomika v kterékoliv době se utkává s riziky. Ta česká nyní čelí nedostatku pracovních sil, relativně rychlému růstu mezd, které tlačí významným způsobem na efektivitu podniků, zvláště těch, které jsou pod nejsilnějším konkurenčním tlakem a kde není dostatečná přidaná hodnota. Našli bychom i řadu dalších. Jenže to je již další kapitola, která nemění nic na skutečnosti, že intervenčním sýčků sklaplo a kritici národní banky by měli konečně přiznat, že 7. listopad 2013 byl dnem, kdy Bankovní rada ČNB přijala správné opatření.