BRICS? Jako opravdu?

Summit BRICS v Johannesburgu vyvolal novou lavinu úvah o konci západní moci a nástupu nových zemí na světové kolbiště. Přesně to stejné poslouchám již 22 let od chvíle, kdy Jim O´Neill z Goldman Sachs s tím názvem přišel.

Tehdy to byl BRIC: Brazílie, Ruská federace, Indie a Čína. V mezidobí přibyla ještě Jihoafrická republika. Za tu dobu měly tyto státy a ekonomiky mít speciální zónu volného obchodu, speciální vlastní měnu, speciální vlastní internet, měly být nejvýznamnějším hráčem světové politiky a také nejrychleji rostoucími ekonomikami světa. A k tomu ještě asi tak pět dalších nej.

Splnilo se z toho jediné. Mají dohromady nejvíce obyvatel (ale to platilo už na začátku století). O efektivitě jejich hospodářské síly vypovídá ale lépe něco jiného: Přes to, že představují prakticky něco mezi 43 až 48 procenty světové populace (územím 30 procent), jejich podíl na globálním HDP je sotva 26 procent. V oblasti integrace a společného postupu v hospodářských či ekonomicko-politických otázkách neudělalo uskupení v podstatě žádný pokrok. A co je pro občany těchto států nejpodstatnější: BRICS neučinil, kromě Číny a částečně Indie, za ty roky téměř žádný pokrok ani v řešení životní úrovně, chudoby a celkové struktury ekonomiky.

Summit BRICS je nicméně dobrou příležitostí podívat se na výhledy toho sdružení pečlivěji.

Technický a vědecký vývoj: Jasný lídr BRICS je Čína, v řadě oblastí je dnes jedinou zemí schopnou konkurence Spojeným státům, Japonsku, Jižní Koreji a Evropské unii, přičemž nesporně je zde řada oblastí, ve kterých je Čína napřed. Elektromobilita je dobrým příkladem. Indie vstupuje postupně mezi technologicky zdatné země, ostatně přistání sondy na Měsíci to ukázalo jasně. Jakkoliv je třeba poznamenat, že z podstatných součástek a komponentů rakety a modulu pocházela více než polovina z patentových zdrojů Západu, další podíl měla Čína a Jižní Korea, o Japonsku nemluvě. Ale to snižuje indický úspěch jenom dílčím způsobem. Rusko, Brazílie a Jihoafrický republika jsou v oblasti výzkumu a vědy na tom přinejlepším stejně, jako před těmi více než dvaceti lety. Spíše o něco hůře.

Ekonomická síla: Samozřejmě čínská ekonomika je gigant. Ale její dynamika (zdá se) nebude v příštích desetiletích nijak ohromující, a i věční optimisté, kteří předpokládali, že již brzy předežene v objemu HDP Spojené státy, jsou nyní velmi skeptičtí. Indický růst je zajímavý, ale v oblasti zboží je extenzivní a exportně ho táhnou služby. Ruská ekonomika neprošla žádnou restrukturalizací, je stále plně závislá na surovinách a technologicky zůstává daleko pozadu. Brazílie je (s trochou nadsázky) stát putující od jedné finanční a hospodářské krize k druhé a jelikož je tomu tak už od dvacátých let minulého století (s několika výjimkami, mezi kterými ční česká stopa prezidenta Juscelina Kubitscheka), těžko říct, co by se na tom mělo změnit.  Jihoafrická republika má v současnosti zřejmě nejvyšší nezaměstnanost mladých (přes 40 procent), což je údaj, se kterým nemá smysl snít o světových výšinách. Ostatní hospodářské výsledky JAR jsou totiž spíše tristní a země postupně vyčerpává poslední zbytky polštáře náskoku a vysoké efektivity z minulého století.

Investice: BRICS staví svou existenci na přitažlivosti pro investory a tím na dynamice růstu. Jenže v roce 2022 při již zmíněném podílu na globálním HDP 26 procent dosáhnul export těchto zemí 20 procent celosvětového objemu a čisté investice 16 procent.

Rozšiřování BRICS: Zájemci by byli. Írán se hlásí, Venezuela se hlásí, také Kuba, Argentina, Nigérie, Etiopie. Jejich vstupem by sdružení získalo skutečně jedno nej: BRICS by se mohl pochlubit nejvyšším součtem počtu státních bankrotů za posledních sto let. Což tedy není úplně to prvenství, o které stojíte. Daleko zajímavější je zájem Saúdské Arábie či Sjednocených arabských emirátů, jenže všichni tuší, že jejich cílem je spíše získat hlasovací sílu v OSN a globálních organizacích než skutečně rozvíjet nějakou ekonomickou integraci. Faktem je, že vstup těchto těžkých vah a případně Nigérie by z BRICS udělal téměř vládce světových surovin. Ale to v podstatě platilo již před těmi více než dvaceti lety a v jistém smyslu tehdy dokonce možná více než nyní. Navíc otázka surovin je složitá. Jejich reálný význam je jistě obrovský, nicméně v předpovědích budoucnosti vždy vysoce přeceňovaný. Nakonec pozvánku BRICS pošle Argentině, Egyptu, Íránu, Etiopii, Saúdské Arábii a Spojeným arabským emirátům. Což je zjevně politické, nikoliv ekonomické rozhodnutí.

Dedolarizace: Podíl dolaru na světových transakcích je po čtvrtstoletí soustavného předpovídání pádu této měny do bezvýznamnosti a nástupu jüanu, rupie, zlatého rublu a dalších novot vyšší než v devadesátých letech minulého století. To je asi všechno, co o tomto tématu člověk potřebuje vědět.

Jednoho dne bude samozřejmě čínská ekonomika svým objemem největší na světě. Pochopitelně. Není do nekonečna možné, aby 1,45 miliardy Číňanů pracovalo s tak nízkou přidanou hodnotou, že nevytvoří vyšší HDP než 340 milionů Američanů. Samozřejmě stejně tak platí, že jednou bude Indie technologický gigant. Protože v populaci 1,5 miliardy lidí nutně musí existovat obrovské množství talentů, potencionálních vědců a výjimečných inovátorů. Samozřejmě někdy v jakési vzdálené budoucnosti nebude dolar to, co je teď a jeho podíl na mezinárodních transakcích bude daleko nižší. Ale určitě ho nenahradí zlatý rubl a vsadil bych se, že ani nějaká společná měna BRICS. Protože ta nikdy nevznikne. Není Boha, který by umožnil společnou měnu mezi Argentinou, Saúdskou Arábií a Jihoafrickou republikou. Prostě není.

Jihoafrický summit BRICS doplnila třešnička na dortu a trochu trapná skutečnost, že jeden z klíčových vůdců Vladimír Putin na něj nemohl přijet osobně, protože by ho orgány JAR musely zatknout a vydat do Haagu.

Kdybychom to měli shrnout, tak ve smyslu hospodářské integrace je BRICS hodně povyku, ale vlastně pro nic. Jediný, pro koho má hospodářský smysl, je Čína. A bez ní žádný neexistuje. Z čehož plyne závěr: Je to v podstatě jenom politická organizace a v politické oblasti jistě má rostoucí váhu (jakkoliv nikoli společné zájmy), ekonomicky je to jenom pohádka pro dospělé.