Antikomunistický manifest II

Blížíme se zřejmě situaci, kdy komunistická strana získá značný podíl na výkonné moci v této zemi. Bylo by dobré si ujasnit, co koalice extrémní levice, levice a populistů (KSČM, ČSSD a Úsvit) může znamenat pro tento stát.

Záleží samozřejmě na tom, kdo bude držet otěže. Sociální demokraté se budou tvářit, že jsou to oni a že mají situaci pod kontrolou. Ve skutečnosti to budou samozřejmě komunisté. Vždy si uměli se sociální demokracií poradit a rozložit ji, to je historická zkušenost. V této konstelaci převezme Tomio Okamura roli Radka Johna a tupě půjde na porážku

Jaké změny přinese tato koalice (ať již faktická nebo skrytá, to je vlastně jedno)? Vycházejme z programu KSČM, protože tato strana bude možná zpovzdálí, ale držet otěže opravdové moci. První rovina změn bude společenská, druhá ekonomická.

Především budou pod nějakými záminkami (boje proti tunelářům, boje proti korupci a podobně) dynamicky posíleny pravomoci represivních složek státu. Policie a tajné služby budou rozsáhle transformovány, v rámci toho dojde k absolutní personální změně ve vedení všech jednotek. V kapitole „Poctivost se musí vyplácet“ se mluví o posílení akceschopnosti policie, o vytváření podmínek pro boj proti nešvarům, o změnách ve struktuře policie a „výchově nových odborníků“, což připomíná oblíbený komunistický postup udělat z hutníka za rok prokurátora. Dokonce je zde i zmínka o vysokých trestech a pokutách za „trestné činy proti pořádku“.

Hlavní sólo ale spustí komunisté tam, kde je rozbití současné společnosti nejvíc zajímá – v ekonomice.  Je zde plán na „vytvoření veřejné komerční banky bez poplatků, se zaručeným zhodnocením vkladů a dostupnou úrokovou mírou na poskytované úvěry“. Co to znamená? Ve spojení s další vizí, totiž s tím, že stát má vykoupit akcie bank, to znamená v podstatě zestátnění bankovnictví (chabě schováno za formulací „výkup akcií vedoucí k posílení státního majetku“). To zdaleka není všechno. Zestátnění má proběhnout také „v podnicích důležitých pro zaměstnanost a ekonomickou bezpečnost státu, ve strategických oblastech, jako jsou energetika, informační služby, bankovnictví, podpora zahraničního obchodu, též voda a kanalizace či těžba surovin“. Co to je podnik důležitý pro zaměstnanost? Co když to pro vládu komunistů (s podporou ČSSD a exotické strany Úsvit) budou nejprve podniky nad 500 zaměstnanců, pak nad 100 zaměstnanců? To by přesně odpovídalo slámové metodě Klementa Gottwalda, kterého tak uctívají někteří kandidáti KSČM. To by ale následovalo nahnání živnostníků a soukromých zemědělců do uranových dolů.

Opravdu smrtící je tato pasáž: „… zabránění odčerpávání v ČR vytvořeného zisku do zahraničí…“ Jinými slovy: Když nám investor svoje akcie a podíly v českých firmách „dobrovolně“ neprodá (O2, Volkswagen, Siemens, Erste …, ten seznam by zabral mnoho tiskových stran), tak zavedeme třeba 95ti procentní zdanění zisku vypláceného do ciziny, což bude znamenat, že pro jakéhokoliv zahraničního investora ztratí podnikání v ČR smysl. Přesně toto a nic jiného je v onom odstavci programu komunistů napsáno.

Komunisté vždy ovládali skvělé mimikry a jen tu a tam jejich vůdcům uteklo, že se do Moskvy jezdí učit, jak demokratům zakroutit krkem (Gottwald, projev v parlamentu). Ale šídlo v pytli neutajíš a pozorná četba jejich programu odhaluje opravdové záměry.

Lidé, jako Semelová, Filip, Grebeníček a podobní se sice možná umí dobře usmívat a podkuřovat sociálním demokratům a naivním amatérům, ale ve skutečností je jejich cílem znovuzavedení „socialismu“. Tentokrát má prý být lepší a „demokratický“. Jenže nic takového neexistuje. Navíc, jak napsal jeden klasik, tak ideje mají svoje následky. Když Hitler vykřikoval, že zabije každého Žida, pokud to půjde, mnozí si mysleli, že to je žvást. Nebyl – právě proto, že ideje vytvářejí realitu. Proč bychom si měli myslet, že komunisté jen tak vtipkují o zestátnění, o vyhnání zahraničních investorů a rozsáhlé reorganizaci policejních složek? Oni to myslí smrtelně vážně a lidé jako Bohumil Sobotka nebo Tomio Okamura se jim v tom chystají pomoci.