Vyplatí se dobro? Máme být dobří, protože to přináší užitek, nebo proto, že dobro je správné? Je vůbec dobro k něčemu užitečné?....
Stručné a soukromé výpisky z knihy Ekonomie Dobra a zla od Tomáše Sedláčka navozují atmosféru:
Všichni členové společnosti se navzájem potřebují a zároveň jsou vystaveni možnosti vzájemných zranění. Kde potřebná pomoc vyvěrá z lásky, z vděčnosti, z přátelství a vážení si sebe navzájem, tam se společnosti daří...pokud se lásky a soucitu nedostává, neznamená to však, že se společnost rozpadne. Společnost může fungovat i na základě principu užitečnosti, skrze námezdní výměnu zboží dle vzájemné dohody. Společnost však nemůže fungovat, pokud její členové jsou neustále připraveni se navzájem zraňovat. (z knihy Teorie mravních citů)
Různé myšlenkové proudy:
Pro Kanta je morálním činem jedině akt vykonaný nezištně, překonáním sebe sama.
Stoikové nejsou tak přísní - neodmítají odměnu za dobrý čin - odměna však nessmí být motivem činu.
Křesťanství má blízko k netečnosti vůči užitku. jejich ideál je však náročnější než ideál stoiků, protože nachází chřích i v myšlenkách. Miluj Boha a vše je povoleno (Augustýn). Kdo miluje Boha, oná výhradně z dobré pohnutky.
Hebrejské učení je více zpřízněno s pozitivním vnímáním užitku. Člověk se má radovat ze svých dnů. Tělesné touhy nepranýřují. Odměnu za své činy neodsouvají až na onen svět. Požitkům však dávají hranice a odsuzují honbu za nimi.
Utilitarismus není sobecký a upřednostňujevšaak dobro celku.
Epikuros hodnotí moralitu svých činů výhradně podle užitku. Snaží se však zlo minimalizovat.
Ekonomie se dnes snaží vše převést na sebelássku a kalkul (toho se neodvážil ani Epikuros). nezabývá se osobní moralitou, protože nevidditelná ruka trhu přetaavuje neřesti v obecné blaho.
Mandeville - čím méně budou poctiví jedinci, tím lépe se bude dařit celku. Soukrromé neřesti působí obecné blaho.
Osa otázek ohledně dobra se tedy line od kladného pólu Immanuela Kanta, který požaduje nezištné dobro až po záporný názor Mandevilla, podle kterého všeobecné dobro vede k úpadku.
Křesťané jsou jenom poutníky a cizinci na cestě do Otcova domu. To přesně odpovídá Kantovu: překonat sám sebe a nezištně konat dobro. Usilují o to být na opačné straně nežli dnešní svět, který se řídí Mandevillovou ekonomií.
A to je podvědomým důvodem nepřátelských postojů vůči křesťanství.
Oponentura: Křesťané velmi často nekonají co mají konat. Máme proto právo je napadat, či dokonce zraňovat.
Křesťané mohou opravdově oponovat výše uvedenému pouze opravdovou láskou ke konkrétním lidem ve svém okolí a odpouštěním.
To je však často nerealizovatelné, kvůli osobnostním poruchám, které mají křesťané stejné jako ostaní lidé, kteří je kritizují. (Je třeba z historie připomenout silnou osobnost 13. století - sv. Františka, který svět ohromil svojí nezištnou láskou ke komukoliv - tedy křesťanství lze převést z teorie do praxe. Pravdou však je že se jej podařilo napodobit jenom několika jednotlivcům. např. matce Tereze.)
Proč jsme připraveni zraňovat křesťanství v ČR?
Protože stojí na opačném konci všeobecného postoje k životu. Stejně tak na opačném konci stojí romové, bezdomovci a pro někoho ještě další etniky...
Problém majetku institucionální církve, představuje proto snadnou kořist pro nepřátele křesťanství. Stojí-li křesťané, jak říkají, na opačném konci, proč chtějí majetek jako ho chceme my. Neměli by být jiní? Obzvláště v tom, že by neměli mít majetek, který by mohl být náš.
Možná, že tedy náš postoj ke křesťanství je zaviněn jenom tím, že jsme líní se dívat na události kolem nás z více úhlů, řešit naše postoje více do hloubky. To nás vede k tomu, že jsme připraveni zraňovat a už nezkoumáme skutečné důvody, proč tak činíme. Je to prostě zažité a automatické.
Na závěrr ještě jednou varování z knihy teorie mravních citů:
Společnost může fungovat i na základě principu užitečnosti, skrze námezdní výměnu zboží dle vzájemné dohody tedy bez vztahů. Společnost však nemůže fungovat, pokud její členové jsou neustále připraveni se navzájem zraňovat. (z knihy Teorie mravních citů)
