Současné volby do krajů a blahořečení 14 katolických františkánů v přeplněné pražské katedrále(400 let stará historie)mi připomněly podobnost událostí z konce 16 a začátku 17 století v Čechách s těmi dnešními.
Intriky šlechticů a měšťanů pražských roku 1611, které stály za nesmyslným vražděním mírumilovných františkánů v pozadí, už dnes nikdo nevyšetří. V pozadí každé vlády vždy existují lidé, kteří nepotřebují být vidět, protože jim bohatě stačí ono harpagonské hromadění majetků.1)
Menšinová katolická vláda spolu s většinovým názorem protestantské šlechty se nakonec oku 1611 shodly na jednoduchém soudu celého nepříjemného incidentu. Za 14 zavražděných, 14 popravených. Nemyslím si, že všichni popravení byly skuteční vrahové. Důležitá byla politická shoda.
Využívání blbé nálady obyvatelstva už má v Čechách staletí trvající tradici. Tradici má i využívání náboženských a církevních motivů k politickým čachrům.2)
I v 16. století se projevoval malý rozhled řadového obyvatelstva v Čechách, neboť z vyššího pohledu České země představovaly v tehdejší Evropě, zmítané válkami a náboženskou netolerancí, jistou enklávu míru a snášenlivosti. Platilo to nejen o Praze, sídle císařského dvora Rudolfa II. ale také o Moravě, kde téměř po celé 16.století panovala náboženská svoboda.
Důvod nespokojenosti, či blbých nálad obyčejných lidí?
V 16. Století v Čechách bylo podle daných statistik 80% reformně orientovaných obyvatel a jen 20% katolíků. Mezi nejnižšími vrstvami byl poměr katolíků ještě menší 1:9, což je 10% katolíků a 90% zastánců reformního náboženství. Císař však byl katolík! A tak menšina vládla výrazné většině. Koho by to neštvalo? Stejně tak dnes levicově naladěnému obyvatelstvu vládne menšinová pravice. Také je to štve.
Využívání restitucí církevního majetku k předvolebnímu boji má už také svojí dlouholetou tradici. Obyčejným lidem je potřeba nalhat nějaký motiv, který snadno pochopí a kterému začnou věřit a dokonce pak i bojovat.
Jak to bylo v 16. století? Reformační šlechta už dvě stě let bojuje různými (v politice stále stejnými prostředky) za svoje chápání práva a svoji tzv. svobodu. Problémem je, že svůj politický boj už dvě stě prohrává. Nemá dostatek odvahy k mučednictví, jako měli husité a ani dostatek skutečných osobností. Jejím motivem je totiž ve skutečnosti jenom hromadění moci a majetku nikoliv spravedlnost. Nemá podporu v Evropě a proto pěstuje alespoň v místním obyvatelstvu blbou náladu a motivuje je k nenávisti vůči katolické nadvládě.
Na začátku 17.století musel reformační šlechtu a měšťanstvo naštvat nástup katolických („španělských“) radikálů do nejvyšších úřadů v Čechách a na Moravě (za vydatné pomoci nového papežského nuncia Filipa Spinelliho)3)Další prohra tzv. reformátorů.
Rudolf II však nebyl takovým vítězem, jak by se zdálo.
V jeho vlastních řadách se objevovali rodinní rebelové, kteří se jej snažili připravit o císařský trůn. Rudolf II. proto hledal ve složité situaci vlastního habsburského rodu strategického spojence. A tak 4. července 1609 začaly na jeho pokyn práce na dokumentu, který by zajistil svobodu vyznání pro všechny české nekatolíky a císaři jejich politickou loajalitu. Evangelickým stavům byla předána kontrola nad tzv. dolní (utrakvistickou) konzistoří a pražskou univerzitou. Na dodržování nově potvrzených svobod měl dohlížet sbor třiceti defenzorů.
Docela slušná koaliční smlouva, která se zdála pro obě strany vítězstvím. Budou nově zvolení krajští zastupitelé opravdovým vítězstvím pro naši zem? Jakou barvu dá dohromady oranžová a červená?
Nebylo to nic platné. Mravně pokleslé obyvatelstvo s blbou náladou využilo první příležitosti k tomu, aby dalo najevo svou náladu: zostudit a zabít, jakéhokoliv nepřítele.
Rudolfův majestát navíc vyvolal v celém habsburském rodu značné rozhořčení a diplomatické konflikty s papežem Pavlem V.
Stejně tak dnes na nás Evropa občas udělá ty,ty,ty.
A jak to nakonec dopadlo s bojem reformace a protireformace?
Římský císař a český král Ferdinand II. Habsburský vydal pro Čechy 10. května 1627 (pro Moravu o rok později) patent "Obnovené zřízení zemské", novou českou ústavu, která zrušila dosavadní tradice českého stavovského státu a učinila z Českého království součást absolutistické dědičné Habsburské monarchie. Jediným povoleným vyznáním se stalo římské katolictví. Tento radikální zvrat v kulturně-politických a náboženských parametrech české státnosti byl symbolicky vyjádřen i tím, že císař Ferdinand II. rozstřihl listinu Rudolfova Majestátu a spálil její pečeť.
Nové státoprávní uspořádání upevnilo postavení Habsburské dynastie v Zemích koruny České na dalších asi 250 let. Protestantská šlechta a další oponenti katolictví prohráli na celé čáře.
Vyhrálo však opravdu habsburské katolictví?
Z vyššího pohledu ne!
Dodnes jej v Čechách nemáme rádi. Považujeme jej (ne všichni, jak je u nás zvykem) za porobu a otroctví. Přitom samotná monarchie, jak uznává dnes mnoho lidí, asi vůbec špatná nebyla.
Kde je však pravda?
Habsburské katolictví nebylo ve skutečnosti katolické. Papežové se tohoto typu politického a zneužívaného katolictví snažili vždy zbavit. Leč boj papeže s politickou velmocí Habsburskou nebyl jednoduchý. Jenom si připomeňme, jak papež přišel o své řády, kláštery a kostely za vlády Habsburků jako byl např. Josef II nebo Marie Terezie.
Komunisté také převzali církevní majetek a jistě bude problém, když se nyní dostávají znovu k moci, aby jej vrátili.
Naše dějiny jsou dějiny malé středo země. Často jsme nestačili ani na její celé osídlení a museli jsme volat Němce a jindy Kubánce, Ukrajince a jiné aby nám pomáhali.
Vždy jsme byli obklopeni za hranicemi mnohem mocnějšími pány, než jsou naši malí mocipáni.
Takže nejspíš se v mnohém podobáme nějaké ruské gubernii, jak o ní psal Tolstoj, Dostojevskij nebo Gogol. Nic nového pod sluncem: malá gubernie a její problémy, které občas někdo vyřeší nějakým pogromem.
Z mého křesťanského pohledu nakonec vyhrálo oněch 14 zavražděných františkánských mučedníků, kteří se stali blahoslavenými v nebi. Občas vyhrajeme malý spor, ale jestli jsme opravdu zvítězili ukážou až dějiny.
__
1)Dozvíme se někdy, kdo tahal za nitky v čase ekonomického rozkvětu posledních let po pádu totalitního absolutismu? Dvacet let růstu, bylo zároveň obrovskou příležitostí k rozkradení státního majetku a posléze k rozkrádání ekonomické podpory jež se nám dostávalo a dostává z Evropské unie.
2) V letech 1421–1424 bylo v Čechách a na Moravě zničeno 14 benediktinských klášterů a 18 proboštství, přičemž bylo usmrceno přibližně 674 řeholníků a řeholnic. Dále husitská vojska zničila 16 premonstrátských klášterů, ve kterých zemřelo snad 575 řeholníků a řeholnic. Cisterciáckých klášterů a proboštství bylo zničeno 33, pobito bylo 3884 řeholníků a řeholnic. Augustiniáni přišli o 40 klášterů a 450 členů řehole. Zpustošeno bylo i 44 klášterů minoritských, 37 dominikánských a 3 další kláštery jiných řádů, celkově v nich bylo pobito 550 řeholníků a řeholnic. Plenění klášterů pokračovalo i ve 2. pol. 20. let 15. století.
3)Již v roce 1598 se podařilo na Moravě dosadit do úřadu zemského hejtmana (po smrti Bedřicha ze Žerotína) katolíka Jáchyma Haugwitze z Biskupic, do zemského soudu bylo přijato několik katolických přísedících a zemským podkomořím se stal Zikmund z Dietrichštejna (Dietrichsteina). Nuncius Spinelli se postaral, aby olomouckým biskupem byl zvolen v roce 1599 (ve svých 29 letech) papežův chráněnec František z Dietrichštejna. V srpnu 1599 přiměl nuncius císaře Rudolfa, aby provedl radikální změny v hlavních zemských úřadech: nejvyšším kancléřem Českého království se stal Zdeněk Vojtěch Popel z Lobkovic, 31letý horlivý katolík. Do popředí se rychle protlačili Vilém Slavata, Jaroslav Martinic, Karel z Lichtenštejna (Liechtensteina), jenž přestoupil ke katolictví roku 1599, a Ladislav Berka z Dubé (vystřídal v roce 1603 v úřadě moravského zemského hejtmana Haugwitze, který neosvědčil dosti horlivosti v boji s evangelickými stavy). A ktomu ještě začal v Praze řádit mor, císař Rudolf před ním uprchl do Plzně (trpěl duševní depresí); pobýval zde do začátku 6. 1600.
