Vánoce, tradice, rozum a srdce.

Vánoce mohou být (mimo jiné) příležitostí přihlásit se k našim předkům. Přidat k jejich tradici něco z nás a zároveň nebořit, co přinesli oni. Vánoce je svátek, který se vyvíjel po mnoho staletí. Současnou podobu mu dal především František z Assisi (hlavně živým betlémem) , ale i další velké osobnosti v dějinách.

Františkova stezka

Vánoce spojují, co se během roku rozpojilo. Kouzlo vánoc působí směrem k srdci. Scházejí se rodiny, scházejí se obyvatelé města či vesnice na náměstích či návsích. Podávají si ruce a někdy se znovu spojí i srdce. U nás v Plzni tomu tak je.

Vánoce navazují na tradici, jejíž kořen nelze ani dohledat. Křesťané vánocemi překryli pohanský svátek boha slunce, slavený v době zimního slunovratu (Natalis solis invicti). Chtěli tak zdůraznit, že Ježíš je pravé světlo člověka a světa.

Rozum nepřekážel srdci. Rozum nezničil srdce člověka, ani lásku Boha ke každému člověku,  ani  odvěkou touhu Boha uctívat, ale moudře přebudoval starý dům na moderní. Dům, který přiblížil více člověka k Bohu.

Tradice totiž ctí předešlé generace a jejich lásku k Bohu, poznání a um. Jenom bezbožníci bez lásky, bourají  a ničí. Kdyby nebyla tradice musela by každá generace začínat znovu a od píky.  Kdybychom přestali otevírat truhlice našich otců a matek, přestali bychom si vážit našich předků a vedlo by to k tomu, že pro naši pýchu by si nás nevážili ani naše děti.

Tradice v církvi je spojena s pomocí  Ducha svatého. Formálním základem katolictví není Písmo, ale živá apoštolská církev, která předává svou tradici, v níž má Písmo jenom jedno z výsostných míst. Další výsostné místo má právě živá církev spolu s živým Božím slovem.

Všechny křesťanské církve se tedy snaží udržet pravého ducha vánoc a tak ochránit tradici před pohanskými svátky spotřebitelů. Ani dnes to však nedělají tak, že by bořili a ničili. Tradice otevírají s rozumem a hlavně se srdcem Boha, který tak miloval svět, že dal z něj sám sebe.

Naše generce dala důraz na dávání dárků a radost z pohádek. Obdarování druhého a vítězství dobra nad zlem, je pokračováním ducha vánoc. Čím obohatí vánoce naše děti a děti jejich dětí teprve poznáme a můžeme se těšit.

Bůh nám důvěřuje.  Proto se "rodí rok co rok do podoby bezmocného dítěte", aby ukázal důvěru v naše dobro a víru ve vítěztví dobra nad zlem.