Odposlech rozhovoru dvou mužů v Hitlerovském Německu : „Jde o duši lidí. Bude-li duše lidí naše, získáme mnohem víc než jen současný majetek církví. Ti lidé budou patřit nám, bude nám patřit jejich duše. Budou navždy podřízeni naší propagandě. Mým cílem je získat moc nad veškerými informačními výstupy Německa. Lidé půjdou, kam chci já.“
Existuje mnoho způsobů uctívání boha či bohů, o kterých dnes čteme pouze v dějepisu. Dnes už neexistuje uctívání např. egyptských, babylonských, řeckých, keltských či slovanských bohů, ačkoliv existovalo i po celá staletí či tisíciletí. Přesto má dosud náboženství své místo. To bylo a je trnem v oku těm, kteří po jejich prostoru touží, těm, kteří by chtěli ovládat onen prostor lidské duše, který má mít pod kontrolou rozum. V dějinách lidstva existovala krátká období, kdy měli lidé po krk náboženství a říkali o sobě, že jsou ateisté. Jedno takové období prožívá současná Evropa. Nemyslím však, že agnosticismus (méně provokativní slovo pro ateismus) vychází z duší lidí, že by to byl názor vyvěrající z jejich srdcí. Lidé spíše podléhají masivní kampani vycházející shora, z vládnoucích lobby. Spíše podléhají reklamě, která se je snaží dostat pod svoji moc. Potřebuje celého člověka a celou jeho duši.
Stav bez vlivu náboženství byl v některých obdobích lidských dějin výsledkem protestu proti společenskému řádu nebo snahy osvobodit člověka od víry v Boha, jež páchá hodně zla. Z určitého hlediska byla tato období oprávněným protestem proti náboženským celkům, které se začaly chovat jako konkurence politikům a obchodníkům a přestaly plnit svůj přirozený účel, kterým je budování vztahů mezi člověkem a vyšším principem života.
Jiné období stavu společnosti bez náboženství byl komunismus. Komunismus jako vykrádač všeho co vybudovaly lidské společnosti před jeho nástupem k moci, opsal od Francouzské revoluce do svého znaku slovo ateismus a dal mu přívlastek vědecký. Byl to však ateismus agresivní, ateismus loupeživý, který s vědou neměl nic společného. Stal se jenom záminkou pro útok na náboženství a církve, aby po vzoru jiných revolucí mohli komunisté zabavit i to, čeho si lidé podvědomě vážili po staletí. Na vypálená místa po náboženství pak komunismus postavil svoje, ateistické náboženství. Místo kříže či půlměsíce nebo Davidovy hvězdy, vystavil srp a kladivo. Kdo neuctíval komunistického Boha, byl pronásledován.
Současná Evropa má jiný důvod pro snižování vlivu náboženství. Bojuje však inteligentněji, nežli tzv. revoluční dělnická třída komunismu.
Důvod je však podobný: boj o ekonomický a mocenský vliv. Věřícím je většinou v kostelech či modlitebnách předkládán jiný smysl života, jiný pohled na účel života, nežli se hodí nadnárodním monopolům Evropy. Ekonomicky vzato je zaměření se na vztah s Bohem demotivující pro neustálé spotřebovávání věcí. Kdo nemotivuje k neustálé spotřebě, k neustálému utrácení peněz za cokoli, škodí ekonomice a okrádá monopoly. Kdo neuctívá vládnoucího člověka sedícího na místě Božím, je hoden trestu. Pro výrobce a nabídku je výhodnější, když zaměří svůj život na milion nabízených věcí, bez kterých podle reklamy nemohou normální lidé vůbec žít místo, aby trávili čas pěstováním vztahu k neviditelnému božstvu.
Jestliže lobby v naší zemi (nebo např. v Rumunsku) brojí proti navrácení majetku církvím není důvodem filozofie, ani humanismus či spravedlnost, nýbrž obava, že církev použije vrácený majetek k tomu, aby lidem pomáhala chápat jiný smysl života, než který nabízejí současné všudy přítomné reklamy na cokoliv, co stojí peníze a ještě více se rozdrobí moc nad obyvatelstvem. (Navíc je to v materialisticky zaměřené společnosti super populistický bod volební kampaně). Věřím, že kdyby se církev zavázala, že bude u nadnárodních lobby nakupovat ve velkém, rázem by zmizely všechny propagandistické řeči, jež se snaží náboženství očernit. Kdyby církve slíbily, že se sice budou živit sami,(stát na ně má málo peněz), ale zároveň když slíbí, že budou ve všem poslouchat státní či nadnárodní moc, že pak by veškeré argumenty proti vracení ukradeného církevního majetku rázem zmizely. Z církve by nebyl třídní nepřítel, ale dobrý sluha.
Protináboženská reklama zabalená do lživých klišé ukradená z kapsy komunistům, protináboženská propaganda jež cíleně působí na českou závist, na českou naději, že by nám mohlo něco zůstat zadarmo pod nehtem, nebo že bychom nemuseli vracet to, co jsme někomu sebrali, či na německou zaměřenost na lidský um, na to že pánaboha vůbec nepotřebujeme, protože si vystačíme sami, či francouzskou bohorovnost, že my budeme morální i bez Boha, že náboženství jako motiv vůbec k lepšímu životu nepotřebujeme,proti náboženská reklama má jediný cíl: sebrat zbylá místa, která patří náboženství a využívat je pro lobby lidí, jejichž náboženství jsou peníze a moc.
