O sexu, o bublanině a o pahorcích...

Aneb kterak jsem se stal odborníkem na nahé ženy,  jak rychle dokázala moje maminka uběhnout krátkou trať v dlouhé sukni a kam se poděl můj knoflíček od košile...

Když mi bylo jedenáct let, objevil jsem jednoho dne v naší knihovně náhodou jakýsi starý osahaný magazín Mladého světa. Už na první pohled bylo patrné, že tato brožura byla mnohokrát přečtena, nebo alespoň prolistována. Zohýbané rohy, zažloutlé okraje a uvnitř plno nějakých černobílých fotografií...?

Na obálce byl takový zvláštní nápis. Stálo tam: SEX!

Původně jsem tehdy na židli vylezl proto, abych si z nejvyšší police vytáhl jeden ze svazků Brehmova života zvířat, protože jsem si chtěl obkreslit obrázek orangutana. Ovšem musím se přiznat, že po tom, co jsem si prohlédl tyhle obrázky, mi pak už byli všichni orangutani světa najednou úplně ukradení!

Od toho dne jsem si pravidelně listoval v téhle brožurce, prohlížel si stále dokola černobílé fotografie nahých dívek i dam a četl úryvky z milostné poezie, aniž bych byl schopen porozumět jedinému verši. Objevil jsem totiž ženy!  A od té chvíle jsem byl jednou provždy ztracen...

Tedy, byl bych nerad, abyste si mysleli, že do té doby jsem žádnou ženu neviděl. Viděl! Ovšem nebyl jsem ještě schopen je vnímat jakkoliv jinak než jen jako pošťačku, co nemá ráda našeho psa, nebo třídní učitelku, díky níž mám levé ucho dodnes o něco delší, či spolužačku Mařákovou, která mne při vybíjené vybila vždy míčem vrženým vší silou neomylně přímo doprostřed mého obličeje...

Najednou jsem ale zjistil, že ženy – obzvláště jsou-li nahé - dovedou být často velmi krásné.

(A je přece jasné, že všechny ženy bývají nahé alespoň někdy...)

Pravda, tyto nové informace mne sice zpočátku naprosto šokovaly, leč neodradily. Ne! Právě naopak! Všechny ty pahorky a dvorce... Kdo by se nechtěl vzdělávat?!

Po několika týdnech pečlivého studia jsem musel konstatovat, že se ze mne stal naprostý odborník na ženy, sex a takové ty věci... Proto jsem se rozhodl, že své znalosti a zkušenosti musím sepsat do vlastní knihy, aby tak zůstaly zachovány pro příští generace a pro mé spolužáky Havránka a Dlouhého. Obzvláště Havránek ohledně žen neměl zatím ještě vůbec jasno a jediná žena, ke které vzhlížel s obdivem, byla kuchařka ve školní jídelně.

Bylo mi jedenáct let a psal jsem knihu...

Pro výrobu knihy mi posloužil starý sešit, ze kterého jsem vytrhl několik nepotřebných stran popsaných násobilkou, a tlustým červeným fixem jsem pak na obálku napsal naprosto originální název: SEX, Luboš Kavka.

Z různých časopisů jsem si pečlivě vystřihoval obrázky krásných a alespoň trochu obnažených žen...

(Mamince se najednou začaly záhadně ztrácet její oblíbené Vlasty, Slovenky a Květy...)

Cenzura socialistického Československa v roce 1982 ale byla – jak známo - nekompromisní, takže jsem se musel spokojit s obrázky velmi cudnými.  Mým největším úlovkem byla jakási dívka ve dvoudílných plavkách, stojící u motocyklu Jawa Mustang. Výborně mi také posloužily tehdejší reklamy na dámské spodní prádlo – bílé podprsenky a kalhotky na černočerném pozadí. Těmi jsem ve své knize vyplnil nejednu mezeru mezi svými úvahami o sexu a pokusy o první erotické básně.

(Ano, byly i básně...)

Dnes už nevím, proč jsem vlastně tenkrát přestal s pilnou prací na své knize o sexu. Možná to byla stavba voru s kamarády u Munického rybníka? Možná můj odjezd na prázdniny k babičce na Slovensko? Kdoví? Koneckonců to dnes ani není důležité. Ovšem důležité je, že jsem si jediný výtisk  své knihy sexu a o ženách ukryl pod pod matraci, poněvadž to dá přece rozum, že tam moje maminka nikdy nic hledat nebude...

Jaké bylo však mé překvapení, když mne o několik týdnů později maminka honila po celém domě a oháněla se při tom mou vlastní publikací  stočenou do tvrdé ruličky.

Do té doby jsem totiž mylně domníval, že ženy v dlouhých domácích šatech nejsou vůbec schopny rychlého běhu! Ale člověk se musí pořád učit.

(A myslím, že vybíjenou bych s mojí maminkou hrát také nechtěl...)

...

Když boj konečně utichl, odhodila udýchaná maminka můj rukopis před sebe štítivě na stůl v kuchyni, sedla si a dala hlavu do dlaní.

Vzhledem k tomu, že mi u košile už jeden knoflíček chyběl, rozhodl jsem se, že - jako moudřejší - ustoupím. Obešel jsem dům, zvedl všechny popadané židle, porovnal záclony i koberce a odešel trucovat do svého pokoje.

„No to kde si videl takéto ?! Ja sa s teba už naozaj zbláznim! Tebe chýba otec, ako soľ. môj milý. Ako soľ!!!“ ozývalo se z kuchyně.

Najednou jsem uslyšel, jak maminka vstala a šla dolů po schodech k telefonu. Vytočila číslo, chvilku počkala a pak spustila: „No, Eriko, prosím Tě tak já už vůbec nevím co mám s tím klackem dělat! Né s tím velkým... s tím malým!

Ten malej to jsem byl já. Poslouchal jsem, jak maminka do telefonu zoufale vypráví své kamarádce Erice o tom, že jsem napsal knihu, která se jmenuje Sex  – a to se všemi podrobnostmi – a stěžuje si, jak prý si už neví rady s mojí výchovou a jak je všechno špatně...

Když dohovořila a Erika zavěsila, zatelefonovala maminka ještě několika dalším kamarádkám. Každé z nich podrobně vysvětlila, co že to prý našla pod mojí matrací a že rostu pro kriminál a že ona je jistě tou nejhorší matkou na světě...

Ani ne za půl hodiny zazvonil zvonek. Erika přišla na návštěvu. Z tašky jí vyčuhovala lahev vína a v ruce držela balíček s bublaninou. Byla ve velmi dobré náladě. Když jsem jí otevřel, zamrkala a řekla cosi o tom, že už jsem prý vyrostl.

S matkou šly rovnou do kuchyně.

„Tak mi to veledílo teda ukaž,“ slyšel jsem Eriku.

„No. Pozri! Čo to ten chumaj...“

„No neblázni, Boženko, vždyť je to docela dobrý. A tahle podprsenka, to je z Vlasty, ne?“

„Čo z neho vyrastie?! Voľaký ten oný, že sexuálny maniak?!“

„Neblázni, Boženko, to je normální. Podej mi prosim tě tácek na tu bublaninu...“

„Aké nor-mál-ní?! Veď je mu iba jedenásť!“

„Kluk je holt ve vývinu, no. Kde máš vývrtku?“

Slyšel jsem, jak Erika odzátkovala lahev vína a jak cinkly dvě skleničky.

Znovu zazvonil zvonek u branky...

...

Kolem sedmé hodiny večer byly už všechny kamarádky, kterým toho dne má matka telefonicky oznámila, že rostu pro kriminál, u nás doma v kuchyni.

Ženy seděly kolem stolu, popíjely víno a pořád dokola listovaly mou knihou o sexu.

Některé mé básně a úvahy si dokonce předčítaly nahlas!

Výbuchy smíchu se rozléhaly po celém domě...

Jasně jsem slyšel, že se už smála i moje maminka...

„To bude pěkný kvítko, ten tvůj Lubek, to ti povím!“ halekala jedna z žen.

„Jáááj! Ani mi nehovor! To bude peklo!“

„Ten se ti bude muset ženit v patnácti!“ vyprskla smíchy jiná.

„No. To tak! Ho zahluším!“

„Zase můžeš bejt, Boženko, ale ráda, že si nevystřihuje třeba kluky, ne?“ dodala Erika...

(Za chvíli se otevřely dveře a Erika vešla tiše do pokoje. Položila na stolek talířek s bublaninou a velký hrnek kakaa...)