Zdá se, že Jan Želivský tematicky táhne. Jmenovitě v souvislosti s 600. výročím jeho popravy. Nejprve napsal svůj pohled na tuto osobnost Jan Ziegler (2. 8.), pak moje maličkost (3. 8.) a posléze Jan Stifter (5. 8.)
Všichni tři jsme se, každý po svém, pohybovali v realistických mantinelech. Záhy (5. 8.) se připojil Karel Trčálek, který nás zavedl do říše bezbřehé fantazie: „K článku Jana Zieglera o svatém Janu Želivském“.
Všimněme si: „ … o svatém Janu Želivském“. Problém – J. Ziegler o žádném svatém Janu Želivském nepsal a ani psát nemohl, neboť Jan Želivský nebyl kanonizován.
Proč tedy K. Trčálek představuje Jana Želivského jako svatého? (Jak uvádím níže, pouze v nadpise a perexu.)
Správnou odpověď zná jen on sám (a možná i jeho skalní sympatizanti), já se mohu pouze domýšlet. A proč bych měl? Z jediného důvodu.
K. Trčálek se opět uchýlil k praktice, kterou – podle mého soudu – kodex blogera zapovídá (a která je v jeho případě administrací blahosklonně tolerována). Tentokrát okopíroval kompletně celý perex mého článku z 3. 8. („K článku J. Zieglera o Janu Želivském), ale s jednou výjimkou: zatímco já píšu o Janu Želivském, kolega Trčálek o svatém Janu Želivském. Porovnejme obrázky 1 a 2:
... obr. 1/Perex mého článku z 3. 8. 2022. (Zdroj: Blogerská stránka na serveru iDNES.cz)
2/Perex článku Karla Trčálka z 5. 8. 2022. (Zdroj: Blogerská stránka na serveru iDNES.cz)
Jak rafinované! Aby nemohl být obviněn z porušení kodexu blogera (v němž je uvedeno, že bloger nesmí uveřejnit pod vlastním jménem cizí text nebo jeho část, přičemž cizí text lze v článku použít pouze v rámci citace v souladu s autorským zákonem, tedy zejména tehdy, pokud souvisí s obsahem článku a v takovém případě je nezbytné uvést zdroj textu a jeho autora, je-li znám), udělal z Jana Želivského svatého Jana Želivského – a je z toho venku. Pozoruhodné je, že v Trčálkově textu samotném (tedy kromě nadpisu a perexu) se už termín svatý ve spojení se jménem Jana Želivského nevyskytuje.
Nerad používám silné výrazy na hranici vulgarity, ale nemohu se nezeptat: není toto ukázka klasické české vyčuranosti?
V minulé debatě na podobné téma jsem byl v diskusi na blogu iDNES poučen, že kolega Trčálek „ty citace (rozumějme: okopírované cizí texty bez uvedení autora) používá ne jako plagiát, ale jako overturu k oponentuře“. Jednak tuto variantu rčení „účel světí prostředky“ nemohu z principu akceptovat (naopak by měl autory, které cituje, uvádět, aby všichni, nejen každodenní čtenáři blogů iDNES věděli, ke kterému textu píše oponenturu), jednak příliš nerozumím tomu, proč musel zkopírovat (a výrazem svatý navíc zdeformovat) perex mého článku, když se o žádnou oponenturu v jeho textu nejedná – a pozor, neoponuje ani názorům obsaženým v mé reakci na Zieglerův článek, ani na původní Zieglerův text; pouze popsal svoji fantaskní vizi Jana Želivského, jejíž smysl je obtížné pojmout, má-li vůbec nějaký. (S trochou nadsázky bychom mohli říci, že K. Trčálek mně ani J. Zieglerovi oponovat nemohl, když píše o jiné osobě než my dva.)
Záhadou tedy zůstává, proč K. Trčálek vůbec musel použít (a výrazem svatý upravit) můj původní perex, když představuje vlastní obraz Jana Želivského (v jeho textu překvapivě už nikoli svatého). Zkusme si představit, že by Trčálkův text perex opsaný (a upravený) z mého článku neobsahoval. Mohl by takový text publikovat, mohl by se bez mého perexu obejít? Bezpochyby ano, do problému by se dostal pouze v samotnému závěru, v němž svoji fantazii náhle spoutává a vrací se reality – to je ona zmínka o kopírování cizích perexů.
Nelze se zbavit dojmu, že K. Trčálek sepsal svou na fantazii založenou konstrukci týkající se Jana Želivského jenom proto, aby „po trčálkovsku“ zdůvodnil, proč se dopouští literárního lupu, vykrádání cizích perexů.
Nehledě k tomu, že závěr Trčálková článku se mi jeví jako zcela nefér vůči všem nezasvěceným čtenářům. Blogy na iDNES patří mezi otevřená média přístupná všem. Nevíme, kolik z oněch nezasvěcených se – více méně náhodně - v tomto prostoru zastaví během svého surfování po internetu. Budou tito lidé alespoň tušit, čeho se „temná výstraha před kopírováním cizích perexů“ týká, proč o něčem takovém kolega Trčálek (v souvislostí s Janem Želivským) píše?
Nemělo by být ambicí autora, aby jeho texty byly srozumitelné co nejpočetnější množině čtenářů?
V povídce Svatopluka Čecha o výletu pana Broučka do minulosti je také použito cestování v čase – napříč staletími (Matěj Brouček z 19. století se setkává s lidmi včetně Jana Žižky ze století patnáctého). V případě tohoto literárního díla, této Čechovy brilantní satiry, je ovšem zcela srozumitelné, o co autorovi šlo. Je ale stejně tak zřejmé, o co jde K. Trčálkovi ve stati „K článku Jana Zieglera o svatém Janu Želivském“? Kdo to ví, odpoví.
P. S.: V minulé diskusi na „téma Trčálek“ pod jedním mým článkem se přispěvatel LS ptá: „A jak by to mělo podle vás skončit? Zakázat Trčálka? To mi k vám nepasuje.“ Má pravdu, zakázat K. Trčálka zde na blogu v žádném případě!
Odpověď je velice prostá. Vyžadovat po něm striktní dodržování kodexu blogera, jak to administrace vyžaduje po mně a po každém dalším blogerovi. Nic víc, nic méně. Nechť K. Trčálek i nadále uplatňuje svůj nesporný literární talent, ale - sportovně řečeno – ať se tak děje na vymezeném dvorci, nikoli už mimo něj. Na tribuně pro diváky se tenis prostě nehraje.
