První červnovou sobotu spatřila v egyptské metropoli světlo světa Káhirská deklarace. Kdyby její ustanovení vešla do života, byl by egyptský prezident Sisi oslavován jako jeden ze světových mírotvůrců.
Možná by se dočkal i Nobelovy ceny míru.
Káhirská deklarace je vlastně Sisiho mírový plán pro Libyi. Rozdělit ho můžeme na dvě části – vojenskou a politickou.
V té vojenské jsou klíčové dva body: v pondělí 8. června začne platit příměří a zemi opustí všechny zahraniční milice. Těch podle Deutsche Welle působí v zemi tisíce. Na obou stranách.
Těmi dvěma stranami konfliktu jsou na jedné straně vláda národní dohody (GNA – premiér Fayez al Sarraj), na druhé Libyjská národní armáda v čele s maršálem Khalifem Haftarem a parlament (Sněmovna reprezentantů HOR– šéf Aquila Saleh).
GNA sídlí v hlavním městě Tripolisu a má podporu OSN a řady dalších zemí v arabském světě i na Západě. HOR se musela po volbách z 25. června 2014 přesunout do Tobrúku. Rok a půl po volbách popsala situaci v Libyi Kateřina Vítková na webu Aktuálně.cz (25. 12. 2015) takto:
- Země má dvě vlády a dva parlamenty. Mezinárodně uznávaný kabinet, u moci od srpna 2014, sídlí spolu s parlamentem zvoleným v červnových volbách roku 2014 ve městě Tobrúk na východě země. Z Tripolisu musel uprchnout kvůli islamistům, kteří metropoli zabrali. V metropoli sídlí druhá vláda i parlament. Tripoliský ústavní soud totiž v listopadu 2014 rozhodl, že parlamentní volby byly nezákonné, podle kritiků byl k rozhodnutí nicméně donucen milicemi. Ve stejném roce tak byl vytvořen nový Generální národní kongres, tedy "druhý" parlament. V prosinci 2015 se obě vlády a kabinety dohodly /viz */, že do dvou let uspořádají nové volby. Mocenského vakua v zemi využila skupina napojená na radikály z hnutí Islámský stát, která bojuje za vlastní cíle proti oběma konkurenčním vládám.
/* Jde o dohodu z marockého Schirátu o mezinárodně uznávané vládě národní jednoty, která je ovšem mrtvá – ta dohoda./
Dnes tedy proti sobě stojí Sarraj a Haftar. První má podporu (mj.) Turecka (včetně vojenské), druhý (mj.) Egypta (vedle toho, že na straně Haftara bojuje i ruská tzv. Wagnerova skupina). Egypt vnímá Haftara a jeho armádu jako účinnou odpověď na snahu teroristických milicí přejít na jeho území z východní Libye, což potřebuje ze všeho nejméně – má stále dost starostí s teroristy na severu Sinaje. Sisiho prvořadým zájmem je klid na západní hranici. Ten je s to mu zajistit Haftar ovládající východ Libye, taková je realita.
Proto spatřil světlo světa Sisiho mírový plán, který vedle vojenské části (zmíněné výše) obsahuje také obsáhlou část politickou, která by měla vyústit ve skutečné národní usmíření, vznik fungujících institucí a tedy mírové řešení občanské války. Tato „Káhirská deklarace 2020“ obsahuje tyto základní body:
- Každý ze tří historických regionů Libye – Tripolsko, Kyrenaika a Fezzán (viz mapu níže) – zformuje sbor volitelů vybraných ze zástupců provincií v parlamentu, Nejvyšší státní rady a kmenových vůdců.
- Vytvoření prezidentské rady (prezident + dva zástupci), která jmenuje předsedu vlády; ten zformuje kabinet, seznámí s ním prezidentskou radu předtím, než bude o důvěře hlasovat Sněmovna reprezentantů.
- Klíč pro rozdělení ministerských purtfolií by byl následující Tripolisko 4 + 2 klíčová ministerstva, Kyrenaika 7 + 2, Fezzán 5 + 2.
- Sněmovna reprezentantů bude přijímat novelizované články ústavy, které připraví legislativní komise zformovaná předsedou sněmovny Aquilou Salehem.
- Sbor volitelů vybraných každou provincií pod dohledem OSN vytvoří výbor složený z respektovaných národních osobností a ústavních expertů, kteří připraví novou konstituci, kterou musí schválit Libyjci v referendu.
- Toto přechodné období má trvat 18 měsíců s možností prodloužení o dalšího půl roku.
K Sisiho plánu se kladně postavil Haftar i šéf libyjské Sněmovny reprezentantů Saleh – ostatně oba byli při prezentaci plánu v Káhiře přítomni, obr. ZDE – a v zahraničí pak Rusko, USA, Francie a Spolková republika, dále Jordánsko, Emiráty, Saúdská Arábie a Súdán. Studená sprcha přišla ovšem z Tripolisu. Konkurenční vláda premiéra Sarraje dala v pondělí 8. června najevo, že se staví k egyptskému návrhu příměří odmítavě.
Tím se Sisiho naděje, že v budoucnu stane mezi kandidáty na Nobelovu cenu míru značně snížily.
Věc má ale ještě jeden aspekt, na který upozornil na svém webu izraelský list Jerusalem Post. Kdyby příměří vstoupilo v platnost, kdo by na jeho dodržování dohlížel? Egyptská armáda?
•
MAPA
... libyjské historické regiony Tripolsko, Fezzán a Kyrenaika. T - Tunisko, A - Alžírsko, S - Súdán. (Podklad: Wikipedia.en/Licence CC BY 3.0)
