Zabývám se soukromě děním v Izraeli a kolem Izraele přes padesát let. Za tu dobu jsem se dostal do vnitřní krize kvůli politice tamní vlády pouze jednou.
Bylo to v 90. letech minulého století. Hluboce jsem nesouhlasil s tím, že se Organizace pro osvobození Palestiny v čele s Arafatem stala partnerem Izraele v rámci vyjednávání o mírovém narovnání. Nevěřil jsem tomu, že dohoda s údajně bývalými teroristy může přinést dobré ovoce. Dnes vím, a vidí to každý, kdo není raněn politickou slepotou, že jsem měl pravdu. Jenomže džin už je z láhve venku.
Podruhé jsem se přiblížil k pocitu vnitřní krize vůči postoji Izraele po prvním seznámení s obsahem projevu prezidenta Bidena z pátečního večera (SELČ) 31. května. Říkám-li „přiblížil“, neznamená to, že tu krizi prožívám. Pouze jsem u její brány - a ta je zatím zavřená.
Co mě znepokojilo? Mám rád, v životě a pokud možno i v politice, řeč férovou, jasnou, nedvojsmyslnou. Z Bidenova projevu nebylo na první pohled jasné, jestli světu předkládá izraelský návrh, nebo návrh svůj, případně jakýsi kompilát obojího. Řeč byla pronesena, ale z izraelské strany nepřišlo jasné „ano, je to náš návrh, přesně toto chceme“. Naopak: Úřad izraelského premiéra publikoval 1. června na síti X významné prohlášení, v němž je uvedeno: „Podmínky Izraele pro ukončení války se nezměnily: zničení vojenských a řídících schopností Hamasu, osvobození všech rukojmí a záruka toho, že Gaza už nebude představovat pro Izrael hrozbu.“ S tímto postojem jsem od počátku srozuměn a plně ho podporuji. Jenomže onen třífázový „Bidenův“ plán hovoří trochu o něčem jiném a tudíž nebylo možné vyhnout se otázce, jak to tedy je.
TROJFÁZOVÝ PLÁN
Prezident Biden hned v úvodu, řekl, že jde o „nový komplexní návrh Izraele“ (to ale izraelská strana jednoznačně nepotvrdila - LS), jehož smyslem je návrat všech rukojmí a trvalé příměří. Kromě toho se zmínil o zajištění bezpečnosti Izraele, vytvoření lepšího „dne poté“ (tj. po skončení války) v Gaze, a to bez vlády Hamasu; návrh má také „připravit půdu pro politické urovnání, které zajistí lepší budoucnost pro Izraelce i Palestince“.
Pak prezident seznámil přítomné a prostřednictvím médií celý svět s obsahem jednotlivých fází návrhu. Protože o něm podrobně informovaly i české sdělovací prostředky, všimnu si klíčových bodů. V úvodní, šestitýdenní fázi by byla zastavena palba, Hamas by osvobodil některá rukojmí (ženy, seniory, děti, zraněné), zatímco Izrael by propustil zadržované teroristy a bezpečnostní vězně.
Zde je první morální problém: počty. Biden hovořil o „stovkách“ palestinských vězňů, zatímco z dostupných izraelských zdrojů je zřejmé, že osvobozených rukojmí by mělo být třiatřicet. Něco takového je ovšem nanejvýš nemravné. Spravedlivý poměr nemůže být jiný než „jeden za jednoho“. Nic takového se ale nestane, protože zločinci Hamasu vydírají a hanebně zneužívají toho, jak moc Izraelcům na jejich lidech záleží. A Jeruzalém bohužel tahá v tomto případě za kratší konec provazu. Najít asi 130 zbývajících rukojmí v oblasti, kde žije bezmála dva a půl milionu lidí nahuštěných v osmi městech, pod nimiž se nachází stovky kilometrů tunelů sloužících pouze teroristům, je úkol víc než obtížný. Zde připomeňme případ uneseného izraelského vojáka Gilada Šalita, kterého zločinci Hamasu drželi v zajetí pět let, a protože Izraeli na jeho osvobození extrémně záleželo, byl ochoten propustit 1027 teroristů a bezpečnostních vězňů. Mezi nimi i dnešního šéfa Hamasu v Gaze Sinwára, jednoho ze strůjců krvavého masakru ze 7. října 2024.
Co by tedy obě strany v rámci první fáze získaly?
Hamas – stažení izraelské armády z obydlených oblastí, návrat stovek teroristů, návrat obyvatel do jejich domovů včetně severu Pásma, zvýšení humanitární pomoci na 600 kamionů denně a hlavně – přerušení války, jejímž cílem je jeho porážka.
Izrael – návrat části živých rukojmí a části ostatků zavražděných a zemřelých.
Nepoměr je zřejmý. Spravedlivě dodejme, že prezident Biden očekává v této fázi také návrat amerických rukojmí.
Kromě výše uvedeného by během šestitýdenní fáze příměří vyjednaly přes zprostředkovatele Izrael a Hamas nezbytná opatření vedoucí k fázi 2, která by znamenala trvalé ukončení nepřátelských akcí. Ovšem Biden není tak naivní, jak si jeho oponenti myslí. Ve své řeči jasně přiznal: „Pro přechod z první fáze do druhé fáze je třeba vyjednat řadu podrobností. Izrael se bude chtít ujistit, že jsou chráněny jeho zájmy.“ A protože prezident důvodně předpokládá, že jednání budou nanejvýš obtížná, má v záloze variantu „B“. Pokud by se vše nestihlo vyjednat během šesti týdnů, rozhovory budou pokračovat a s nimi i první fáze příměří. V tomto bodu se ale skrývá čertovo kopýtko, jak upozornil 1. června Nadav Ill na serveru Ynet, neboť jde o rozšíření nad rámec původního izraelského návrhu. Snadno by se mohlo stát, že Hamas by tím získal v krajním případě trvalé příměří, de facto zastavení války, aniž by se vrátilo jediné rukojmí. Teroristům by stačilo, aby permanentně „vyjednávali“. Na něco takového ovšem Izrael nikdy nepřistoupí.
K fázi 2. Teroristé propustí zbývající žijící rukojmí včetně vojáků. Co za to? Izraelská armáda se kompletně stáhne z Pásma Gazy. Toto je první krajně citlivý moment celého návrhu. Zatímco Izrael by měl udělat maximum (což stažení z Pásma, aniž by byl Hamas vojensky poražen, je), něco jako kapitulace a složení zbraní se po Hamasu nepožaduje. V návrhu je uvedeno pouze to, že pokud Hamas dostojí svým závazkům, dočasné příměří se změní na trvalý klid zbraní. Z toho je zjevné, že Hamas by stále hrál v Gaze nějakou roli. Ptám se: Jak se to srovná s tvrzením (Bidena i Izraelců), že Hamas bude v Gaze vládní moci zbaven? Patří do říše pohádek představa, že se Hamas, nebude-li totálně poražen, dobrovolně vzdá vlády nad Pásmem.
Pokud se tento proces dostane do fáze 3, pak Gazany čeká především velká rekonstrukce Pásma s mezinárodní účastí. Jenom jako doplněk je uvedeno, že v této fázi budou vráceny zbývající ostatky rukojmí.
Než přejdu k izraelským reakcím, uvedu druhý krajně citlivý moment plánu. Prezident Biden řekl, že lid Izraele by měl vědět, že tento návrh nepředstavuje žádné nebezpečí pro jeho bezpečnost, neboť během posledních osmi měsíců byly natolik zdevastovány ozbrojené formace teroristů, že „v tuto chvíli už Hamas není schopen uskutečnit další 7. říjen, což byl jeden z hlavních cílů Izraelců v této válce a upřímně řečeno, cíl oprávněný“. Osobně si právě tímto – úplnou devastací vojenských kapacit Hamasu - vůbec nejsem jist.
Jakkoli prezident Biden věří tomu, že realizace tohoto trojfázového plánu přinese do oblasti mír, nechává si otevřená zadní vrátka: „Pokud Hamas nesplní své závazky vyplývající z dohody, může Izrael obnovit vojenské operace.“ Ptám se: už někdy palestinskoarabští teroristé přistoupili na skutečně férovou dohodu s Izraelci a pokud už ano, dokázali ji respektovat?
IZRAELSKÉ REAKCE
Izraelský prezident Isaac Herzog plán na osvobození rukojmí podpořil. V neděli 2. června dopoledne na konferenci na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě informoval, že po projevu prezidenta Bidena sdělil premiéru Netanjahovi, že podpoří dohodu, kterou on a kabinet zformulují. Dodal: „Nesmíme zapomínat, jak zmínili Mudrci (náboženští vykladači v judaismu), že není většího přikázání než přikázání vykoupit zajatce a já dodávám – zvláště pokud jde o izraelské občany, které stát nedokázal ochránit. Je nezbytně nutné přivést je domů jako součást dohody, která zachová bezpečnostní zájmy Státu Izrael.“
K samotnému plánu se vyjádřil pro noviny Sunday Times (2. června) také Ophir Falk, poradce premiéra Netanjahua. „Dohoda to není dobrá, ale my si velice moc přejeme, aby byla všechna rukojmí propuštěna. Je zapotřebí doladit spoustu detailů, včetně toho, že nedojde na trvalé příměří, dokud nebudou všechny naše cíle splněny.“
Ostře proti plánu se vymezili – nepřekvapivě – ministři obou krajně pravicových stran. Ministr financí Becalel Smotrič, předseda strany náboženských sionistů: „Dal jsem premiérovi jasně najevo, že nebudu součástí vlády, která souhlasí s navrhovaným plánem a ukončí válku bez zničení Hamasu a návratu všech rukojmích.“ Dodal: „Požadujeme pokračování bojů až do zničení Hamasu a návratu všech rukojmích, vytvoření zcela jiné bezpečnostní reality v Gaze a Libanonu, návrat všech izraelských obyvatel do jejich domovů na severu a jihu a masivní investice do urychleného rozvoje těchto částí země.“
Odchodem z vlády hrozí také ministr národní bezpečnosti Itamar Ben Gvir, šéf partaje Židovská síla. Podle jeho přesvědčení dohoda v podobě, v jaké byla zveřejněna, znamená konec války a odklon od původního cíle, který je rozdrcení Hamasu. „Jde o lehkomyslnou dohodu, která znamená vítězství terorismu a bezpečnostní hrozbu pro Stát Izrael. Souhlas s takovou dohodou není projevem absolutního vítězství, ale spíše absolutní porážky. Nedovolíme, aby válka skončila bez úplné eliminace Hamasu.“ Ačkoli nepatřím do klubu sympatizantů obou politiků, tomuto jejich postoji se nikterak nedivím.
Závěr. Ať už popsaný návrh hodnotíme jakkoli, můžeme konstatovat následující. Další vývoj situace v Gaze se od něj bude diametrálně lišit. A to je jediná jistota, kterou máme.
ZDROJE
https://www.whitehouse.gov/briefing-room/speeches-remarks/2024/05/31/remarks-by-president-biden-on-the-middle-east-2/
https://www.israelnationalnews.com/news/390920
https://www.israelnationalnews.com/news/390930
https://www.ynet.co.il/news/article/yokra13946772
