Trochu jiný pohled na palestinské Araby

Kuvajťanům nechybí důvody mít „pifku“ na palestinské Araby. Ten asi nejznámější: po vojenském vpádu Saddáma Husajna do jejich země se vedení Palestinců postavilo na jeho stranu. Na stranu agresora.

Přesto drží Kuvajt oficiálně propalestinskou, tedy antiizraelskou politickou linii. (Že Izrael po útoku iráckých raket v lednu a únoru 1991 zachoval zdrženlivost a díky tomu se nerozpadla protisaddámovská koalice, která Kuvajt osvobodila,  bylo brzy zapomenuto.) Občas se ale setkáme s pozoruhodným názorem, který vybočuje ze zavedených schémat. Jeden takový se objevil v pátek 28. ledna na serveru kuvajtského anglickojazyčného listu Arab Times (obr. 1). Jeho autorem je šéfredaktor novin Ahmed Al Jarallah.

... obr. 1/

Můžeme spekulovat o načasování jeho článku „Normalize, let insulters fend for themselves“ vyzývajícího k normalizaci s Izraelem (co soudí o palestinských Arabech bude uvedeno níže), neboť v neděli 30. ledna přiletěl na  oficiální návštěvu   do Spojených arabských emirátu jako historicky první izraelský prezident Isaac Herzog. I to je jeden z užitečných plodů normalizace.

Ahmed Al Jarallah nadepsal svůj článek „Normalizujte, ať se ti, kdo urážejí postarají sami o sebe“. Jak tomu rozumět?

Autor se v úvodu ptá: „Proč jsme to my, koho Palestinci urážejí?“ Píše o nich: „Když jsou Palestinci šťastní, proklínají lídry a lid Zálivu. Když jsou naštvaní, používají proti nám všechna pomlouvačná a urážlivá slova, která mají ve svém slovníku.“

Trochu to připomíná z deště pod okap.

Šéfredaktor si posteskl. „My, občané Zálivu, to všechno přehlížíme a posíláme jim pomoc. Zúčastnili jsme se všech arabských válek na obranu práva Palestinců na sebeurčení a vytvoření nezávislého státu v hranicích z roku 1967.“ (To je poněkud idealistické tvrzení, v arabských válkách s Izraelem nešlo o návrat k hranicím z roku 1967, ale jmenovitě ve válkách 1948/1949, 1967 a 1973 o likvidaci židovského státu – LS.)

Dále připomněl, že „Záliv“ pomohl Arafatovi po jeho válce s Jordánskem v roce 1970 dostat ho ze země a že státy regionu v čele se Saúdskou Arábií bojkotovaly vývoz ropy do západních zemí v souvislosti s válkou Arabů s Izraelem v roce 1973. Kromě toho: Rijád nabídl dvě iniciativy k řešení izraelsko-palestinského problému. A navzdory tomu, že Palestinci jednak podpořili invazi Saddáma Husajna do Kuvajtu, jednak se zapojili do zastrašování, urážení a zabíjení kuvajtských občanů, národy zemí Zálivu a zejména Kuvajťané pokračovali v podpoře Palestinců a jejich odbojových frakcí (naším jazykem řečeno teroristů – LS).

Nejen to. Palestinci podle Al Jarallaha podporovali G. A. Násira v jeho postoji proti zemím Zálivu. (V jemenské občanské válce v 60. letech 20. století podporovaly Egypt a Saúdská Arábie opačné strany konfliktu – LS.) Stejně tak stáli při Kaddáfím, když chrlil urážky proti vedoucím představitelům zemí Zálivu. Posměch došel tak daleko, že lidé na demonstracích psali jména králů a vládců zemí Zálivu na zvířata, s nimiž pak kráčeli v průvodech. Dnes jsou Palestinci na straně hútijských protivládních rebelů podporovaných Íránem v nynější jemenské občanské válce.

Palestinci taktéž pomlouvali a proklínali vůdce a vlády zemí Rady pro spolupráci v Zálivu, protože netruchlili po atentátu na „hlavu teroristického hada“ (the head of the terrorist snake) Kásema Solejmáního (velitele speciálních jednotek íránských Revolučních gard – LS). „Neoznačil snad v této souvislosti Mahmúd Al Zahar naše lidi jako homosexuály a nezaútočil na ně Ismail Haníja během své eulogie věnované Solejmánímu extrémně vulgárními výrazy?“, ptá se autor článku v Arab Times. (Oba jsou vysokými představiteli teroristického hnutí Hamas – LS.)

To podle autora článku přivádí každého k údivu. Zažehlo v Palestincích pár tisíc dolarů a něco íránských raket takový vztek proti zemím Zálivu? To jsou tak levní?

Ahmed Al Jarallah dále píše, že Izraelcům, kteří jsou podle něj okupanti, se od Palestinců nedostalo tolik urážek a kleteb jako lidem a státům v Zálivu. Dokládá to faktem, že stoupenci palestinských skupin Hamas a Islámský džihád během nedávných demonstrací u příležitosti druhého výročí zabití „válečného zločince Kásema Solejmáního“ skandovali hesla  Smrt vůdcům států Arabského zálivu a dynastii Saúdů“.
Šéfredaktor pokračuje: „Jak dlouho budou naši lidé a jejich země uráženi těmi, kteří se prodají tomu, kdo dá víc? Je Palestina stále naší věcí, kvůli které snášíme všechny škody způsobené Palestinci? Nestala se tato otázka (problém mezi Izraelem a palestinskými Araby – LS) po ustavení Palestinské národní autonomie, nekonečných dohodách mezi Tel Avivem, Ramalláhem a Gazou a aktivní obchodní výměně záležitostí těchto dvou stran? Jaký benefit mají státy Rady pro spolupráci v Zálivu z toho, že se angažují v bilaterálním konfliktu?“

Z výše uvedeného dovozuje, že je načase se současnou politiku bezbřehé pomoci palestinským Arabům skončit. S praxí nikdy nekončícího vyjednávání díky tomu, že vždycky někdo z nich pošle střely na Izrael. V takovém případě „ať si sami znovu postaví to, co zničili vlastními činy“.

„Čeho je moc, toho je příliš!“ dodává Al Jarallah. „Velbloudí hřbet se zlomil pod břemenem smutku, který jsme museli snášet kvůli nevděku Palestinců. Podporují terorismus proti nám, vyzývají k tomu, abychom byli zabíjeni a pronášejí hesla jako  Cesta k osvobození prochází Kuvajtem, Abú Zabí, Manámou, Rijádem a Dauhá.“

Al Jarallah uzavírá svůj text pro mnohé překvapivě. Názorem, který není v arabském světě obvyklý, třebaže jeho stoupenců přibývá:  „Všechny (arabské) státy v Zálivu by měly normalizovat vztahy s Izraelem, protože mír s touto nejvyspělejší zemí (v regionu) je správná věc. A pošetilci ať se starají sami o sebe.“

Pošetilci – palestinští Arabové. Myšleny jejich reprezentace. Mají jich víc, tvoří je  bývalí i současní teroristé.

Další z rozumných arabských novinářů, který pochopil, že podpora „palestinské věci“ je víc než čím jiným sypáním dolarů do bezedne díry – a rovněž tím, co vyjadřuje verš z biblické knihy Kazatel: Marnost nad marnost.