Smějí černochy fotit pouze černoši?

Poněkud provokativní otázka. Vychází ale z reality dnešního světa. Setkaly se dvě světoznámé ženy, jedna černá, jedna bílá. Černoška stála před objektivem fotoaparátu, běloška za ním. A byl oheň na střeše.

Tou černoškou je špičková americká sportovní gymnastka Simone Bilesová (19 zlatých medailí z MS, 4 zlaté z OH v Riu), běloškou špičková americká fotografka Annie Leibovitzová. Že je Židovka, nepovažuji osobně za až tak podstatné. Leč i to může hrát svoji roli.

Leibovizova nafotila Bilesovou pro srpnové číslo prestižního magazínu Vogue; její foto je na obálce (ZDE). A strhla se vlna kritiky. Snímky jsou prý příliš tmavé. Někteří kritici šli ještě dál. Fotoeditorka novin The New York Times (ano, toho listu, který nedávno zavedl psaní slova černoch s velkým „Č“, zatímco slovo běloch bude i nadále psáno s malým počátečním písmenem – týká se samozřejmě angličtiny) Morrigan McCarthyová na Twitteru napsala, co ji doslova štve: že se Vogue neobtěžoval angažovat černošského fotografa. Podobně se vyjádřili i jiní, třeba Polly Irunguová z amerického hnutí Black Women Photographers.

O případu informoval 13/7 americký blog zaměřený na fotografování PetaPixel. Titulek zde:

Když jsem v jednom z minulých článků na podobné téma položil řečnickou otázku: Dámy a pánové z politicko-korektního tábora, co tam máte dalšího?, netušil jsem, že odpověď přijde tak brzy.

Volá-li někdo po tom, aby černošskou sportovkyni fotil pouze černošský fotograf/fotografka, pak by se to dalo klasifikovat jako svého druhu rasismus. Tento je ale zřejmě ten „správný“. Přidáme-li k tomu skutečnost, že Leibovitzová je Židovka, páchne to navíc antisemitismem.

To je jedna stránka věci.

Tou druhou je neuvěřitelné pokrytectví a účelovost celé věci.

Leibovitzové je vyčítáno, že její snímky Bilesové jsou příliš „tmavé a utlumené“. Kritici z řad politicko-korektních aktivistů ovšem přehlédli, po mém soudu záměrně, že takový je její styl. Podíváme-li se na veřejně dostupný rodinný snímek tehdejšího prezidenta Baracka Obamy, který Leibovitzová pořídíla v Bílém domě v roce 2009, zjistíme, že je právě tak „do tmava“ (obr. 1).

... obr. 1/Prezident Obama s První dámou a dcerami v Bílém domě 2009. Autorka snímku: Annie Leibovitzová. Zdroj: Wikimedia Commons/Licence: Public Domain.

Stejně tak světoznámé foto nahé Demi Moore ve vysokém stupni těhotenství, které Leibovitzová pořídila pro srpnové vydání časopisu Vanity Fair v roce 1991, je v podobném stylu (ZDE).

Zde tedy nejde o to, že by bílá fotografka záměrně poškodila „mediální obraz“ černošské sportovkyně, ale o přímý útok na svobodu uměleckého projevu z pozic módního aktivismu.

Pikantní na tom všem je, že jedna z těch, kdo Leibovitzovou kritizují a volají po černošském fotografovi, je zmíněná Polly Irunguová, zakladatelka webové platformy „Black Women Photographers“, která je určena pro černošské fotografky a nebinární fotografy/fotografky. (Nebinární neboli genderqueer je osoba smíšeného nebo nevyhraněného pohlaví, případně mající tzv. třetí pohlaví a tak podobně. Rada: Pokud tomu příliš nerozumíte, netrapte se tím a čtěte dál.)

Mezi „ovečky“ Irunguové patří také fotografka (podle obrázku jde o ženu) Dominique Nicholeová, která ovšem pracuje se světlem podobně jako Leibovitzová. Ne výlučně, ale přece jenom, důkaz je ZDE.

Říkám si, jakou hru to s námi tito lidé vlastně hrají. Neupírám jim právo kritizovat umělecký styl Leibovitzové, nemusí se všem líbit, je to věc vkusu, ale když se z toho udělá politikum, je to cesta do pekel. A právě to se v této době děje. Nejen v oblasti portrétní fotografie.