Sebevražedná adorace teroristů

Zilveren Camera (Stříbrná kamera) je nejprestižnější nizozemská cena pro fotožurnalisty a fotografy – dokumentaristy.

Letos, bylo to už 16. února, se rozdávaly ceny za rok 2023. Na stupínku nejvyšším stanul palestinskoarabský fotograf žijící v Nizozemí Sakir Khader. Porota ocenila jeho černobílou kolekci nazvanou „Život na Západním břehu před 7. říjnem“. Už z pouhého názvu se dalo vytušit, že záležitost nebude prosta politické kontroverze. O to víc, že fotograf pořídil snímky v Džanínu, což je město pod kontrolou Palestinskoarabské autonomie a ze všeho nejvíce je známé jako semeniště vražedného protiizraelského teroru. V tamním takzvaném*/ uprchlickém táboře se v minulém roce odehrávaly těžké střety mezi izraelskou armádou a členy teroristických formací. Přítomnost izraelské armády byla a je z bezpečnostních důvodů nutná proto, že impotentní palestinskoarabská správa v boji s teroristy na území pod svou kontrolou totálně selhává.

*/ Existují snad v Německu, bezmála osm desetiletí po poválečné odsunu Němců nejen z Československa, uprchlické tábory?

Khaderova oceněná kolekce zahrnuje vedle snímků, které za kritickou pozornost nestojí, také dva, které naopak za kritickou pozornost stojí a vyvolávají oprávněné otázky týkající se morálního rozměru celého tohoto podniku. Na jednom záběru nesou Arabové na márách mrtvé tělo muže, na jehož hlavě jasně rozeznáme typickou čelenku se znakem Palestinského islámského džihádu. Na dalším obrázku je hlava zlikvidovaného teroristy, opět s čelenkou se symbolem Palestinského islámského džihádu, jedné z vražedných palestinskoarabských teroristických organizací. Toto foto označil Khader jako „Portrét mučedníka“. Rozumějme: džihádistický terorista je poctěn titulem šahíd – a organizátoři soutěže to akceptují a dokonce obhajují.

Ocenění kolekce obsahující snímek oslavující, byť rafinovaně, teroristu, a tedy terorismus, je něco mimořádně ohavného. Je to plivnutí do tváře všem obětem palestinskoarabského islamistického vraždění. Kdyby byl Khader oceněn dejme tomu v Turecku, kde prezident Erdogan vítá nejvyššího představitele teroristického hnutí Hamas Haníju a jeho kumpány „na červeném koberci“, nebylo by se čemu divit. Ale v Nizozemí? Další důkaz, jak západní společnost, infikovaná politickou korektností, progresivismem a falešným humanismem, morálně klesla.

Nizozemský vrchní rabín Binyomin Jacobs hovoří v této souvislosti o nebezpečné terminologii, protože může vést k nenávistnému podněcování. „Je tu jistá symbolika. Obrázky této osoby (fotografa Khadera) byly vybrány jako uznání žurnalistické dokonalosti. On říká, že teroristé jsou mučedníci. Takže další otázka zní: »Kdo je zabil?« Odpověď: »Židé, Izraelci.« A tady to začíná být nebezpečné.“ [1]

A přesně o to v principu jde. Důsledky tohoto druhu uvažování – zvráceného uvažování – nám média předkládají ve zpravodajství a komentářích týkajících se arabsko-izraelského konfliktu dnes a denně. Ostatně je to v poslední době už druhý případ ocenění snímku týkajícího se brutálních aktivit teroristů. Koncem března 2024 obdržela agentura AP první cenu v jedné z kategorií fotosoutěže „Pictures of the Year International“, kterou organizuje Reynoldsův institut žurnalistiky při americké University of Missouri. Jde o obrazovou esej „Válka Izraele s Hamasem“; pořídil ji arabský fotograf Ali Mahmúd doprovázející teroristy při jejich vpádu do Izraele loni 7. října. Jeden ze snímků ukazuje polonahé tělo zavražděné mladé izraelské ženy Šani Loukové odvážené jásajícími zabijáky na korbě otevřeného pick-upu do Pásma Gazy.

Nejsmutnější na tom je to velké procento čtenářů, kteří vůbec nechápou, proč je – při vědomí hlubšího kontextu - oceňování takovýchto snímků hanebným počinem.

[1]

Odkaz