• Hitem čtvrtečního (26/7) odpoledne bylo hlasování VS OSN, které většinou hlasů odmítlo platnost referenda na Krymu (z 16/3 o připojení k Rusku).
Vyzývá všechny státy, mezinárodní organizace a specializované agentury, aby neuznaly jakékoli změny statusu Autonomní republiky Krym a města Sevastopolu založené na tomto referendu.
Řečeno nediplomaticky a srozumitelně: mezinárodní společenství svojí většinou odmítlo ruskou anexi Krymu.
Jak velká ta většina byla? Rovných sto zemí hlasovalo PRO rezoluci, 58 se ZDRŽELO a pouze jedenáct včetně Ruska bylo PROTI. Ve zprávách chybí většinou ještě jeden údaj. Kolik států se jednání VS OSN nezúčastnilo. Napočítal jsem jich čtyřiadvacet. Počty sedí. Členských států OSN je v současné době skutečně 193.
Jak číst výsledek hlasování?
Bylo zřejmé, že Rusové jej budou vnímat jinak než Ukrajinci. A vskutku. Opět se dostane ke slovu příměr o poloprázdné či poloplné sklenici. Zástupce RF ve Spojených národech Vitalij Čurkin:
„Skutečnost, že téměr polovina členských států odmítla rezoluci podpořit, je velmi povzbuzující.“
Podle něj je výsledek „morálním vítězstvím ruské diplomacie“.
Je-li tomu tak, jak by měla vnímat výsledek Ukrajina? Snad ne jako morální porážku?
Rusové mohou říkat co chtějí, ale pravdu nemají. Mohli by se k ní vzdáleně přiblížit, kdyby oněch osmapadesát absentujících státu stisklo místo tlačítka „Abstain“ tlačítko „No“. Tak tomu ale nebylo. Zdržení se nemůže být automaticky vykládáno jako tichá podpora krymského referenda (o něm se primárně hlasovalo), potažmo ruské agrese. Možná si to tak Rusové vykládají, ale není tomu tak.
Protože existuje i jiný pohled.
Absentujících téměř šest desítek zemí sice s děním na Krymu nesouhlasí, ale nechtěly si to s Kremlem z nějakých důvodů rozházet (někteří bývalí členové SSSR, Mongolsko), případně nechtěly podpořit rezoluci „ze zásady“, protože je „západní“ (kontinentální Čína), z nějakých důvodů chtěly proklamovat neutralitu (Indie), vedly je k tomu vlastní politické důvody (Argentina) .. a tak bychom mohli pokračovat ještě dlouho.
1 + 10
Ať tak či onak, jisté je pouze to, že referendum na Krymu a následný ruský zábor poloostrova podpořilo kromě agresora pouze deset států. Jmenovitě Arménie (také vás to překvapilo?), Bělorusko (navzdory tomu, že Lukašenko se nechal slyšet v tom smyslu, že připojení Krymu k RF je „špatný precedens“ - inu, bližší košile než kabát), dále Bolívie, Kuba, Severní Korea, Nikaragua, Súdán, Sýrie, Venezuela a Zimbabwe.
K tomuto klubu vesměs diktatur či obskurních režimů není téměř co dodat. Snad jen: tak s tímto „materiálem“ jste, pane Čurkine, utrpěli ono morální vítězství? A s vámi tak nějak všichni, kdo na českém internetu stojí na té „správné“ straně. Nezbývá, než blahopřát.
