Co mají společného bloger Karel Trčálek a zpěvačka Taylor Swift?

Téměř nic – až na jedno. Oba našli zálibu v zesměšňování křesťanství. On ve svých článcích (některých), ona v (některých) písních na nejnovějším albu „The Tortured Poets Department“.

Představovat tvorbu K. Trčálka čtenářům blogu iDNES by se rovnalo nošení sov do Atén. Z literárního hlediska jde o texty na vysoké úrovni, podle mnohých má jít o zdařilou satiru, autor má řadu někdy až nekritických příznivců. Osobně mám trochu problém se stylem jeho práce. Převažující množství článků by vůbec nevzniklo, kdyby před ním na nepublikoval text na stejné téma jiný bloger (nebo blogerka). K. Trčálek se pak na originální text jako parazit přisaje a takříkajíc se na něm udělá. Originálních témat najdeme v jeho díle velice málo a stejně tak omezený je i výběr těch, na nichž parazituje. Řádově jde o jedince. Někdejší bloger Martin Braun žijící v západním zámoří se kdysi vyjádřil v tom smyslu, že mu zmíněný autor připomíná staroegyptské vykradače hrobů faraonů. Něco na tom je. Ještě dodám, že něco takového by například v oblasti hudby možné nebylo.

Nicméně všechno, co jsem právě uvedl, je primárně věcí Karla Trčálka a souběžně ovšem také administrace. Pokud jí nevadí, že K. Trčálek bezpočtukrát porušil kodex blogera (kopírování cizích, pravda krátkých textů bez uvedení zdroje, poškozování dobrého jména třetích osob), nic s tím jako blogeři nenaděláme. Můžeme to pouze se smutkem konstatovat.

Kodex blogera zakazuje ledacos, namátkou zveřejňování informací nepravdivých, polopravdivých a a neúplných, které by mohly mj. poškodit jiné osoby nebo skupiny osob, vyvolávat nebo eskalovat nenávistné nálady vůči jednotlivcům nebo skupinám osob či paniku, dále bloger nesmí propagovat ani vyjadřovat rasovou, národnostní, náboženskou ani jinou nesnášenlivost vůči jednotlivcům či skupinám osob, obzvlášť pak vůči menšinám. A tak podobně.

Není ale zapovězeno urážení a zesměšňování náboženství a náboženského cítění věřících, ani dělat si blázny z duchovních hodnot – a přesně toho K. Trčálek, jmenovitě pokud jde o křesťanství, bez omezení využívá. A protože patří mezi mistry slova (bez ironie), počíná si natolik rafinovaně, že si získal oblibu nejen mezi ateisty, ale i tou částí blogerské komunit, která se za ateisty nepovažuje.

Psal jsem o tom v minulosti opakovaně, opakovaně jsem se proti tomu ohrazoval, nikoli z osobních důvodů, ale z principu. Je-li nepřijatelná rasová, národnostní, náboženská či jiná nesnášenlivost vůči jednotlivcům nebo skupinám osob, a to je samozřejmě v pořádku, proč jsou přijatelné hanebné urážky náboženského cítění věřících? Tomu nerozumím. Pravidla iDNES lze chápat tak, že ani na tomto serveru není svoboda slova absolutně bezbřehá. Má své limity. Ptám se tedy znovu: proč se ta omezení nevztahují také na náboženské cítění věřících?

Na otázku, proč se K. Trčálkem z tohoto hlediska jeho tvorby stále zabývám (jako se ve starověku Cato starší zabýval Kartágem), odpovím v závěru článku.

Nyní k Taylor Swift. Tato, v současné době jedna z nejúspěšnějších, nejuznávanějších a nejoceňovanějších zpěvaček vydala 19. dubna 2024 album „The Tortured Poets Department“. Recenzenty je vysoce hodnocené, fantasticky jde na odbyt a kraluje hitparádám. Je tu však jedno „ale“.

Stejně jako K. Trčálek na blogu iDNES, také Taylor Swift se z nesrovnatelně vyšší úrovně vysmívá křesťanství. Po analýze jejího nejnovějšího alba to konstatuje odborný americký portál Movieguide.org [1] zaměřený na tzv. křesťanský entertainment (hudbu, filmy, TV pořady aj.). V této oblasti uděluje každoročně v Hollywoodu vlastní cenu (Movieguide Award). Letos byl mezi oceněnými v kategorii Nejlepší film pro dospělé snímek „Jesus Revolution“ (USA, 2023), v ČR uváděný (z mně neznámých důvodů) jako „Otevři své srdce“.

Portál píše, že v novém albu superhvězdy T. Swift se na několika místech ona sama povyšuje nad Boha a ve dvou písních se posměšně vyjadřuje o křesťanské sexuální etice. Její pýcha, s níž se staví proti Bohu, je patrná v písni „I Can Fix Him (No Really I Can)“. V ní zpívá, že chodí se „zlým chlapcem“, kterého pouze ona sama dokáže napravit.

(Volně)

Když jim říkám, že je to můj muž,

kroutí hlavami a říkají: „Bože, pomoz jí.“

Ale váš dobrý Pán

nemusí hnout ani prstem.

To já ho můžu napravit, opravdu můžu.

Pouze já.

Zde se tedy T. Swift vysmívá síle modlitby a chvástá se něčím, co se jí nakonec stejně nedaří, jak zpívá v závěru skladby: „Wow, možná to nedokážu.“ Ale kopnout si do křesťanů neopomněla.

Hanebné je také její vyjádření v písni „loml“ (Love of My Love), když nazývá svého milence Duchem svatým, což je v křesťanství, soudobým jazykem řečeno, hodnoceno jako jednoznačně „za hranou“.

(Volně)

Ty sprosťáku, komediante.

Ty Duchu Svatý,

řekl jsi mi, že jsem tvou životní láskou.

Asi milionkrát.

Její pohrdání křesťanstvím se naplno vyjevilo v písních „But Daddy I Love Him“ a „Guilty As Sin?“, v nichž pohrdá křesťanskou sexuální etiku a Ježíšovým učení o pokušení. Odmítá princip, který zastává drtivá většina církví, že sex má být naplněn až v manželství a dává najevo, že je nad biblické učení povznesena.

(Volně)

A teď vám něco řeknu.

Nemusíte se za mě modlit.

Já a můj divoký kluk a všechna ta divoká radost.

(On byl chaos, on byl bouřlivé hýření.)

Jestli tahleta šeď je to, co pro mě chcete,

tak je to bezvýznamné tlachání.

Má volba je on.

(Volně)

Co když odvalím kámen?
Stejně mě ukřižují.
Co když způsob, jakým mě držíš, je skutečně to, co je svaté?

Jestli dlouhotrvající slušnost je to, co po mně chtějí,
nevědí, jak úžasně jsi mě pronásledoval.
Vytrvale volím tebe a sebe.

Portál Movieguide konstatuje: „Ironií je, že zatímco T. Swift v albu zesměšňuje křesťanskou etiku a ptá se, proč jsou chtíč a sex mimo manželství hříšné, současně odhaluje ovoce vlastní sexuální etiky a přiznává narušení života a zlomené srdce v důsledku neúspěšných vztahů.“

Verš z písně „Florida!!! (volně):

Potřebuju zapomenout, tak mě vezmi na Floridu.

Mám čeho litovat, pohřbím tam výčitky.

Řekni mi, že jsem odporná, řekni, že je to neodpustitelné.

Alespoň ty panenky jsou krásné, do hajzlu se mnou, Florido.

Portál uzavírá: „Skutečnost, že jedna z nejpopulárnějších a nejznámějších celebrit své generace nemůže najít štěstí odhaluje, že život ve světě vede k smrti, zatímco život pro Krista a v souladu s Jeho učením vede k životu. T. Swift si bohužel zvolila cestu k smrti a sklízí plody své práce.“

Shane Pruitt, který působí v baptistické agentuře North American Mission Board zaměřené na vnitřní misii v USA, vyjádřil na svém Facebooku [2] svůj postoj k albu „The Tortured Poets Department“. Přiznal, že dříve i on T. Swift poslouchal, nicméně nyní nastal čas to přehodnotit. Argumentuje: „Měli bychom se jako křesťané, kteří jsou naplněni Duchem, bavit a zpívat texty, a ty nechat působit na děti, které nejenže se odlišují od toho, čemu věříme, ale ještě se tomu vysmívají?“ Odpovědět si musí každý sám.

A proč o tom vlastně píšu? Domnívám se, že když někdo zesměšňuje to, čemu jako křesťan věřím, co je alfou a omegou mého života a co se v žebříčku mých hodnot nachází na prvním místě, mám nejen právo, ale i povinnost se k tomu kriticky vyjádřit. A je lhostejné, jestli tím posměváčkem a znevažovatelem je český bloger nebo světoznámá americká umělkyně.

[1]

https://www.movieguide.org/news-articles/taylor-swift-mocks-christianity-in-her-new-album.html

[2]

https://www.facebook.com/story.php?story_fbid=961378175355080&id=100044487187264&rdid=1xWwWvRHkx2vnfig