Prý začínám být naivní

Dozvěděl jsem se to v internetové diskusi. Poté, co jsem publikoval článek o tom, co po mém soudu ničí Egyptu  dobrou pověst. Co to je? Tamní způsob, jakým justice zachází s lidmi, kteří svobodně vyjadřují svůj názor.

Anebo si dovolili luxus svobodné tvorby.

Řeč je o mém článku na blogu iDNES nazvaném „Egypt: Co kazí prestiž země“ (5/12/2016).

Pan JB na něj (a tedy i na mě) reagoval v diskusi na Neviditelném psu (7/12) těmito slovy:

• Abych řekl pravdu, já mu už dlouho nerozumím. Je neobjektivní, o Izraeli samá chvála (nic proti Izraeli) a na ostatní kritika. Ne, že by byla neoprávněná, ale je v takovém podivném duchu, jako by měl Irák být spravedlivým a humánním státem tak za dva roky a Egypt s Ruskem už včera.

Říká se: Co tě nezabije, to tě posílí. V duchu tohoto sloganu jsem přijal i názor pan JB. Inspiroval mě k tomu, abych cosi vysvětlil.

Ne že by na Izraeli nebylo nic ke kritizování, ale v principu (opakuji: v principu) vnímám situaci na Blízkém východě následovně. Aniž bych chtěl srovnávat: bylo vhodné za druhé světové války hledat „mouchy“ na britské a americké demokracii tváří v tvář tomu, co se dělo v hitlerovském Německu? Domnívám se, že nikoli. Totéž se týká Izraele. Jde o jedinou skutečnou demokracii v regionu. Hledat na ní „mouchy“ je sice možné – a někteří tak činí s gustem hodným lepší věci -, ovšem osobně bych preferoval, aby byla větší pozornost věnována skutečným problémům a nehumánním excesům, které nacházíme v muslimských zemích. Ve srovnání s nimi jsou nedostatky izraelské demokracie vskutku jen „mouchami“.

K otázce objektivity. Jak být objektivní v případě tragédie jménem Lidice? Jedině tak, že budeme stoprocentně protinacističtí a stoprocentně „prolidičtí“. Snad budu správně pochopen.

Není ovšem pravda, že muslimské státy pouze kritizuji. Především: nepíšu o všech muslimských zemích, zaměřen jsem v první řadě na Egypt. Mám k němu specifický vztah. Důvodů je víc, jedním z nich jsou mé časté návštěvy této země, neboť k mým zájmům patří fotografování fauny pod hladinou korálového moře. A to egyptské, tedy Rudé, je víc než unikátní. (J. J. Custeau by mohl vyprávět.)

Máte-li k nějaké zemi specifický vztah, zajímá vás, co se v ní děje. Zajímá vás její politika.

Jen stručně: protimubarakovskou revoluci 2011 jsem vzal na vědomí. S obavami. Vyděsilo mě, k čemu následně vedla: k moci se dostalo Muslimské bratrstvo. Proto jsem v roce 2013 podpořil druhou, protimursíovskou revoluci. A tedy maršála Sisiho a jeho demokratizační politiku. Napsal jsem tehdy řadu nikoli kritických, ale pozitivně laděných článků o tomto demokratizačním procesu. Velkou pozornost jsem věnoval přípravě nové egyptské ústavy, prezidentským i parlamentním volbám. Možná větší, než jakou věnovala dění v Egyptě tuzemská mainstreamová média.

Mým velkým přáním je, bylo a bude, aby Egypt se v co největší míře přiblížil univerzálním standardům, které platí v civilizovaných zemích a týkají se respektu k lidské důstojnosti, svobodě, demokratickým principům, právnímu státu. Není snadné podpořit Egypt svojí přítomností (svými penězi) jako turista a vědět, že v tamním žaláři trčí lidé jenom proto, že svobodně vyjádřili svůj názor. Že jsou ve vězení za něco, co v civilizované, svobodné a demokratické části světa trestným činem není – a ani být nemůže. Ano, to je problém.

Je-li naivním člověkem ten, který se domnívá, že země, která je členem OSN a chce být vnímána jako součást civilizovaného světa by se měla ke svým občanům (a pochopitelně i k cizincům) také civilizovaně chovat, pak ano – jsem naivní.

Pan JB napsal, že moje kritika (muslimských zemí) je vedena „v takovém podivném duchu“. Nevím přesně, co je  tím  myšleno, nicméně považuji za důležité zdůraznit, že při popisování toho, co se v Egyptě děje, nevycházím z nějakým temných mediálních protiegyptských zákoutí, ale z oficiálních egyptských zdrojů. Pouze k tomu přidám, že to či ono není dle mého chápání svobody v pořádku.

Vždycky jsem byl toho názoru, že svoboda patří k nejcennějším hodnotám, které nám Stvořitel dal. A že tedy zbavit člověka osobní svobody jenom proto, že má jiný názor než ti, kdo jsou momentálně u moci, je zločin.

Žádný zákon by neměl být formulován tak, aby za svobodné vyjádření názoru skončil člověk za mřížemi. Nebo se mýlím?

(Pokud jde o pomluvu apod., lze to řešit jiným trestem než vězením – finančním odškodněním. To má pro oběť větší smysl než to, že člověk, který mě urazí, zamíří za bránu kriminálu.)