Průtrž mračen v pátek posledního května

Zastihla mě v autě krátce po odjezdu z pražské Hostivaře směrem na západ Čech. Odjížděli jsme ve 2:38 odpoledne a mraky nad jihovýchodním obzorem nevěstily nic dobrého.

Tmavě šedivá hradba všude vůkol, slabě krápat začalo na Jižní spojce téměř přesně ve tři. Před Barrandovským mostem první zácpa a první zdržení. Na komunikaci K Barrandovu déšť houstl a když jsme čekali v další zácpě před odbočkou na Pražský okruh, vodní peklo se spustilo naplno.

... nebe na jihovýchodě při pohledu z pražské Hostivaře. Byla jen otázka času, kdy nás mraky plné vody dostihnou. (Foto zde i níže autor článku.)

Stěrače sotva stíhaly, pršelo čím dál hustěji, koncová světla auta před námi nebyla téměř vidět. Odbočili jsme na D6 a nebeské průduchy se otevřely naplno. Za sekundárním přehledovým radarem za plotem ruzyňského letiště (to je ta bílá čerbenobílá koule) nas předjeli hasiči. Patrně už jedou někam čerpat zatopený sklep, napadlo mě. Ale nevím.

Jak zpívá Petr Rezek, nebe změnilo se v konev plnou vláhy. Možná až moc. Neproniknutelné provazy bez konce. Skončí to vůbec? A kdy a kde?

... od světlejší po tmavou oblohu. Ulice K Barrandovu na výjezdu z Prahy.

Na konci dálnice, za Krušovicemi, se zdálo, že je nebe světlejší. Že by? Hořesedly, Hořovičky se sochou císaře Josefa II. po levé straně – suchá silnice? Vypadá to tak. Trochu krápe, pak déšť ustane. Podotýkám: Tady by nám snad ani nevěřili, čím jsme museli projet. Tuším ale, že jsme té hrůze pouze ujeli a že místní teprve čeká. A nás možná v cíli znovu.

...stylový billboard. Míříme na Karlovy Vary a poutač připomíná, že se tam už brzy bude konat mezinárodní filmový festival. Začne na můj svátek. Snad bez deště.

Jistěže. Byla to jen otázka krátké chvíle. Žena si všimla, že na výhodě je nebe opět zlověstně do černa. Jistě, podotýkám, odtamtud jsem právě přijeli. Byla to otázka jen několika minut. A prší s přestávkami už víc než 24 hodin.

... ukazatel před odbočkou na Pražský okruh. Přes kapky je sotva vidět.

Druhý den hovořila žena v obchodě s jednou paní z okolí. Také se ten den vracela s manželem z Prahy, jenomže vyjeli až po nás a bylo to ještě horší. Řidič v kritické chvíli zajel na pumpu a rozhodl se počkat. Po hodině vyjeli a cestou míjeli čtyři nehody. Vzdálenost asi 100 kilometrů si vzala se vším všudy čtyři hodiny.

Takže jsme měli štěstí v neštěstí. Anebo něco víc? My věřící bychom se neměli stydět říci, že to byla Boží ochrana. Díky za ni.