Přátelství mocným navzdory

Saeid Mollaei je íránský judista. Ne ledajaký. Mistr světa z roku 2018. V témže roce stříbrný na Asijských hrách, o rok dříve vybojoval stříbro na mistrovství Asie a bronz na mistrovství světa.

Je také živým důkazem zvrácenosti režimu, který v jeho zemi vládne. Ten režim zakazuje svým sportovcům soupeřit s reprezentanty Státu Izrael. Nejde jen o přátelská klání, ale o oficiální mezinárodní podniky jakými jsou mistrovství světa nebo olympiáda.

Důvodem je fanatická nenávist, kterou mocní v Íránu vůči Izraeli chovají. Nenávist, která nezná hranic. Nenávist, která se nezastaví ani před zásadami obsaženými v Olympijské chartě. Zde připomeňme, že principy jak olympismu, tak uvedené ve stanovách jednotlivých mezinárodních federací (včetně juda) zapovídají jakoukoli diskriminaci na základě rasy, barvy pleti, pohlaví, sexuální orientace, jazyka, náboženství, politického nebo jiného přesvědčení, národnosti nebo společenského původu, majetku, původu nebo jiného postavení.

K tomu dodejme, že k olympijskému duchu, a obecně k duchu sportovnímu, patří vzájemné porozumění v duchu přátelství, solidarity a fair-play.

To v praxi znamená, že když například na světovém šampionátu v judu vývoj zápasů bude směřovat k tomu, že proti sobě nastoupí borci z Íránu a Izraele, nepřijde z vysokých míst v Teheránu íránskému  reprezentantovi příkaz,  že musí bojovat tak, aby prohrál, aby se v dalším kolem nesetkal na tatami s judistou z Izraele. A pokud by hrozilo, že by se s ním setkal na stupních vítězů, neřku-li kdyby musel poslouchat izraelskou hymnu, musí taktéž prohrát.

Jakkoli to zní absurdně, přesně to se stalo na letošním judistickém MS v srpnu v Tokiu.

Íránský borec v kategorii do 81 kg Saeid Mollaei byl z rozhodnutí činovníků ajatolláhovského režimu nucen prohrát jak v semifinále, tak v zápase o bronz. Kdyby vyhrál semifinálový duel, utkal by se ve finále v přímém boji s Izraelcem Sagim Mukim. Kdyby vyhrál zápas o bronz, byl by nucen stát na medailových stupních spolu se jmenovaným Izraelcem, který ve finále zvítězil, což by znamenalo, že by musela vzdát poctu izraelské vlajce a hymně. Pikantní na tom je, že, jak již uvedeno na začátku článku, na předchozím MS Íránec Mollaei získal titul mistra světa. Letos titul neobhájil, přičemž velký díl viny na tom má hanebné chování  příslušných činovníků íránského režimu.

Počínání íránské výpravy, k němuž dala podnět politická a sportovní  místa v Teheránu, nezůstalo bez odezvy. Mezinárodní judistická federace vyloučila Írán ze všech svých soutěží a akcí které organizuje. Vrátit se Írán bude moci, až dá stoprocentní  garanci, že to, co se stalo v Tokiu, nebude již nikdy opakováno. (To se všem dřív protáhne velbloud uchem jehly.)

A Saeid Mollaei? Především: už 1. září poskytl exilové televizní síti Iran International rozhovor, v němž potvrdil, že oba inkriminované zápasy prohrál na příkaz íránských úřadů a sportovních funkcionářů. Důvod je zřejmý: aby se nemusel, ať na tatami, nebo „na bedně“, setkat s reprezentantem Izraele. V televizi doslova uvedl, že příslušní činovníci zavolali z Íránu na telefon trenéra judistů Zareieana a řekli mu ať Mullaeiovi vzkáže, že musí prohrát, aby v dalším zápase nesoutěžil s Izraelcem a že to  musí to udělat takovým způsobem, aby prohru nemohla zpochybnit Mezinárodní judistická federace. Je stoprocentně vyloučeno, aby s Izraelcem soutěžil.

Pravda vyšla najevo a bylo jasné, že Mollaei se do Íránu vrátit nemůže. Mezinárodní judistická federace mu zařídila odlet do Německa, kde v listopadu získal status uprchlíka. A jako takový může dále soutěžit na mezinárodních akcích, byť nikoli jako reprezentant suspendovaného Íránu, ale jako člen týmu uprchlíků.

A jako člen tohoto týmu se představil na grandslamu v japonské Ósace, který se konal od 22. do 24. listopadu. Po prožitých turbulencích nebyl zcela ve formě, nicméně v poolu C se probojoval do finále, kde podlehl Japonci Fudžiwarovi a v opravném zápase prohrál s Nizozemcem De Wittem. Skončil na děleném sedmém místě. (Izraelci vyslali do Ósaky pouze jednu judistku, muži zůstali doma.)

Ovšem podstatnější než výsledek  „nového startu“ Mollaeie je něco jiného. Mistr světa ve stejné kategorii (do 81 kg), izraelský judista Sagio Muki, na svém Instagramu napsal:

• Chtěl bych blahopřát Saeidu Mollaeiovi, který dnes soutěžil jako součást týmu uprchlíků na grandslamu v Ósace. Toto je triumf sportu nad politikou. Děkuji izraelskému judu a světové a olympijské asociaci za jejich podporu.

Íránský judista reagoval hned dvakrát.

Nejprve odpověděl na Mukiho post na jeho Instagramu:

• Ahoj Muki, velice velice Ti děkuji a navždy hojnost štěstí, můj nejlepší příteli.

A pak na svém vlastním Instagramu zkopíroval Mukiho post a doplnil ho slovy:

• Toto je opravdové přátelství a vítězství sportu a juda nad politikou. Byl jsem tak šťastný, že jsem mohl znovu soutěžit na World Judo Tour v Ósace. Nedosáhl jsem sice výsledku, jaký jsem chtěl, ale jsem zpět a budu silnější. Získat podporu od úřadujícího mistra světa Sagiho Mukiho pro mě a všechny sportovce a sportovkyně na celém světě hodně znamená.

Nedávno jsem psal o přátelství mezi iráckou a izraelskou královnou krásy. Dnes tu máme důkaz o přátelství mezi dvěma špičkovými judisty - íránským a izraelským.

Obě přátelství byla navázána a jsou udržována navzdory oficiální politické linii a protiizraelské propagandě iráckého a íránského režimu. Přehlédnout bychom neměli, že zatímco obě izraelské „polovičky“ těchto přátelských vztahů mohou svobodně žít ve své zemi, ani irácká královna krásy, ani íránský judista ve své vlasti žít nemohou (ona je v USA, on v Německu).

Dost podstatný rozdíl. Příznačný a o mnohém vypovídající, není-liž pravda?