Poučení z tuniského masakru

Turisté na plážích jsou stejně bezbranní jako šnorchlaři v korálovém moři. Sám jsem si to nesčíslněkrát uvědomil.

Na sobě nemáte nic než plavky a boty do vody, případně ploutve, v ruce foťák, v ústech šnorchl a na očích masku. Proti vám tvorové, z nichž někteří jsou nesrovnatelně lépe vybaveni než my. Trnucha (rejnok), perutýn, ropušnice, mořský had. Jedu má každý z nich tolik, že by měli vždycky navrch. Naštěstí si tuto svoji sílu neuvědomují a útočí jen tehdy, dostanou-li se sami do krize. Jako krysy do kouta.

Stejně na tom jsou lidé na pláži. Na sobě jen plavky a opalovací krém, Občas sluneční brýle nebo kšiltovku. A když přijde mezi slunečníky terorista a začne střílet, nenadělají nic. Je to jen o štěstí – nebo tragické smůle.

Můžeme se z tuniského krvavého pekla vůbec nějak poučit? Jistěže. Někteří to už vyřešili. Do Tuniska nikdy více. Každý má na tak kategorické rozhodnutí právo.

Zkušenost nicméně říká, že v i této oblasti (blízkovýchodní turistice), kterou čas od času postihne podobný tragický incident, takříkajíc každá kaše po čase vychladne.

Připomeňme několik děsivých tragédií, jež postihly egyptská turistická centra:

• listopad 1997 … masakr v Luxoru: v chrámu královny Hatšepsut bylo teroristy postříleno 62 lidí
• srpen 2004 … bombový útok v Tabě na hotel Hilton a kamp Ras al Šitan u Nuweiby: 34 zavražděných
• červenec 2005 … bombový útok v Šarm aš Šajchu na Old Marketu a v hotelu Moevenpick: 17 + 6 zavražděných; bombový útok v hotelu Ghazala Gardens Hotel v Naama Bay: 45 zavražděných
• duben 2006 … série bombových útoků v turistické zóně v Dahabu: 23 zavražděných

Znamenaly tyto nelidské činy stop zájezdům do těchto destinací? Nikoli.

Byl jsem shodou okolností v září 2006, tedy po oněch třech krvavých zvěrstvech, v Naama Bay – a městečko se těšilo z živého a plnohodnotného cestovního ruchu. Turistů všude plno a jediné, co připomínalo předchozí útoky byly počty policistů a členů bezpečnostních agentur. Muže v uniformě jsme potkávali doslova na každém kroku. Nejen před hotelem, ale také v jeho areálu. Hlídána byla každá hotelová budova, každý, i sebemenší hotelový bazén, vstup k moři, pláž z obou stran. A na známé naamabayské promenádě byli policisté a příslušníci ochranky na každých deseti metrech.

Tento trend ještě nějaký čas vydržel, ovšem s postupujícími roky jsem měl pocit, že poněkud ochabuje. Ne že by egyptské hotely nebyly i nadále chráněny, každý má svého Security Managera, nicméně viditelné personální posílení by nebylo na škodu. (Píšu o egyptské zkušenosti, ale totéž e týká i Tuniska a dalších zemí.) Ovšem to samo o sobě nestačí. Dojde-li k nejhoršímu, musí ochranka a policie konat. V letovisku v Súse právě v této záležitosti byla ochranka poněkud laxní, což netvrdím já, ale tuniský ministr vnitra.

Toto by mělo být výzvou pro tamní úřady. Na tragédii v Súse není samozřejmě pozitivního zhola nic, snad s výjimkou nové šance. Nezbývá nic jiného, než událost pečlivě vyhodnotit a poučit se z ní. Vyvodit takové závěry, aby země byla po tom všem opět lákavou destinací, jako se to podařilo Egyptu, který byl stižen neméně krvavým terorem.

Že se budou teroristé znovu a znovu snažit zabíjet, je nabíledni. Důkazem budiž poslední incident v luxorském chrámovém komplexu Karnak. Tam ochránci pořádku a zákona zareagovali včas a profesionálně. Přestože na místě bylo tou dobou několik stovek návštěvníků, nikomu se nic nestalo.

Jedna z dobrých zpráv: kéž by takových bylo víc, když už dojde k nejhoršímu (což v dnešním šíleném světě nelze vyloučit nikdy a hlavně nikde).

Leč o tom, zda jet na dovolenou tam či onam se bude muset nakonec stejně rozhodnout každý sám.