Pošetilci

Vláda v čele s premiérem dělala během pandemie chyby. Potvrdil to Andrej Babiš, byť svým specifickým způsobem, a moc dobře ví, o čem mluví. Teď už to tedy máme potvrzené – a co dál?

Hra na „kdyby“ (se udělalo to či ono jinak) se sice nabízí, ale v současné situaci nám příliš nepomůže.

Že přijde druhá vlna, horší než první, bylo prozíravým lidem jasné už v době, kdy se „komunitně“ stolovalo na Karlově mostě. Přišly prázdniny, plné vlaky do Chorvatska, premiér na Krétě, tisíce jeho voličů i nevoličů tam i jinde. Začal školní rok. Všechno má svůj čas: tikající časovaná bomba explodovala.

Překvapení ovšem není na místě, jinak to dopadnout ani nemohlo.

Jsme tam, kde jsme. Znovu hodnotíme rozhodování těch nahoře, řešíme svůj vztah k restrikcím, více či méně skrýváme své nejhorší obavy, protože pánem je v této chvíli koronavir – a my jen reagujeme. Nacházíme se o krok, spíše víc, za ním.

Kdyby mohl, vysmál by se všem, kdo zlehčují jeho sílu.

A co my? Co já? Od počátku toho všeho mám na mysli jeden klíčový argument. Šíří-li se tento náš novodobý nepřítel z člověka na člověka, je třeba se podle chovat. A tomuto zjištění v maximální možné míře podřídit svůj život.

Je  tak těžké to pochopit? Slova jsou zbytečná, nic se jimi nevyřeší.

Někteří odpůrci toho či onoho patření mi připomínají hypotetické rebely za protektorátu, kteří by ve jménu své svobody odmítali respektovat nařízení o zatemnění oken. Pošetilci.