- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Kdo to ještě neví: „prohlášení tří“ je kritické vyjádření současného (Petříček) a dvou bývalých ministrů zahraničí (Zaorálek, Schwarzenberg) k izraelskému záměru vyhlásit suverenitu na části Judeje a Samaří. Vůči tomu se ostře vymezili – kromě jiných - jak prezident Zeman, tak bývalí vrcholní politici české exekutivy Topolánek (expremiér), Vondra, C. Svoboda a Kohout (exministři zahraničí).
Jiří Turner v první části svého článku „O skutečných přátelích Izraele ještě jednou“ (27/5) píše:
Jinými slovy, Jiří Turner souzní s tím, co si o celé záležitosti myslí Avi Shlaim. Tedy především: Izrael je závislý na okupaci a český prezident a premiér nejsou skutečnými přáteli Izraele, protože tuto nezdravou závislost podporují. A kdo že jsou skuteční přátelé Izraele? Inu, autoři onoho „statečného a upřímného článku“, tedy pánové Petříček, Zaorálek a Schwarzenberg.
Být jedním z nich, měl bych se na pozoru. Proč? Protože pochvala od někoho, kdo tvrdí, že Hamas není teroristická organizace (viz níže), je nanejvýš podezřelá.
Nejprve si ale řekněme, kdo je vlastně Avi Shlaim. Židovský rodák z irácké diaspory (*1945) patří k revizinostické skupině tzv. nových izraelských historiků. (Byť v Izraeli nežije, ale to v případě této země není podstatné.) Tedy těch, kdo se snaží převrátit dějiny moderní židovské republiky z nohou na hlavu. Například tvrzením, že zatímco podle tzv. oficiální verze míru zabránila arabská neústupnost, podle revizionistů je tomu naopak: za slepou uličku prý může na prvním místě Izrael.
Avi Shlaim ve svém pojednání „The War of the Israeli Historians“ (2004) píše, že po otevření izraelských archivů bere za své tvrzení, že Arabové nechtěli po vzniku Izraele jednat o míru a vzájemném uznání, jak se má všeobecně za to. Vysvětluje, že „každý ze sousedních arabských vládců byl připraven jednat přímo s Izraelem“ - v naději, že výměnou za mír něco získá. Přesněji: další území. Čeho nedosáhli válkou, to chtěli Arabové dostat jiným způsobem.
Konkrétně: egyptský král Farúk požadoval za uznání Izraele odstoupení Pásma Gazy (to Egypt v první arabsko-izraelské válce tak jako tak obsadil a spravoval - LS) a velký pruh pouště (zřejmě je míněna poušť Negev – LS).
Král Abdalláh zase navrhl urovnání s Izraelem výměnou za pozemní koridor, který by spojil jeho monarchii se Středozemním mořem. (Ve válce 1948/1949 ale obsadil celý Západní břeh a východní Jeruzalém, obojí připojil ke svému království, čímž vzniklo Jordánsko – a palestinští Arabové měli rázem svůj stát: stali se občany této monarchie. - LS)
Jako nejvíce „podvracející“ konvenční obecné povědomí (rozuměj: vycházející z oficiálního pojetí historie) považuje Avi Shlaim počin syrského generála Husního al Zaima, který v březnu 1949 provedl v zemi státní převrat a působil v jejím čele do 14. srpna téhož roku, kdy byl někdejšími spolupučisty sesazen a popraven. Izraeli navrhl uznání, pakliže se hranice se Sýrií posune do středu (!) Genezaretského jezera. (Na něco takového by mohl přistoupit leda šílenec a tím David Ben Gurion rozhodně nebyl. - LS)
Avi Shlaim je členem britské Labour, tedy člověk s levicovým pohledem na svět a arabsko-izraelský konflikt. Je to ten typ krajního levičáka, kterému není proti srsti nic, co by mohlo poškodit Izrael a jeho bezpečností zájmy, hlavně když to nahrává jeho revizionistickým teoriím.
Ve zmíněné práci Shlaim vůbec nebere do úvahy politickou realitu tehdejší doby, jejíž důsledky přetrvávají v myslích drtivé většiny Arabů dodnes. Jde o bojkot židovského zboží vyhlášený Arabskou ligou ještě před založením Izraele v roce 1945 (šlo o zboží vyrobené v mandátní Palestině), vyhlášení džihádu proti Izraeli v době jeho ustavení doprovázený totálním bojkotem nového státu včetně ekonomického, zákaz uznání Izraele, který pro své členy vyhlásila Arabská liga v roce 1950, přičemž trestem bylo vyloučení z ligy (viz Egypt v roce 1979 – členství pozastaveno kvůli mírové smlouvě s Izraelem).
Tedy: tvrzení, že to je Izrael a ne Arabové, kdo je viníkem toho, že se vztahy nedaří narovnat, není pravdivé.
Nyní se podívejme na to, jaké nehoráznosti píše Avi Shlaim ve svém vyjádření k „prohlášení tří“.
Odpověď už je na každém z nás. Na mně, na panu Turnerovi a na všech ostatních.
Další články autora |
V digitální éře, kde technologie proniká do všech aspektů našich životů, se také zvyšuje riziko podvodů. Od falešných e-mailů a inzerátů až po...