Černý den 23. květen 2021. V severní Itálii se zřítila kabina lanovky na trase Stresa – Mottarone. Z patnácti cestujících přežil pouze pětiletý chlapec Eitan Biran. Ostatní z jeho rodiny zahynuli.
Přišel o tatínka s maminkou, mladšího bratra, dědečka s babičkou.
Jde o izraelskou rodinu, která (kromě dědečka s babičkou) žila nějaký čas v Itálii; zmínění prarodiče Eitana přijeli z Izraele na návštěvu.
Jak již zmíněno, Eitan hrůzostrašnou nehodu přežil – a kromě řady dalších otázek se řešila i záležitost, co s ním bude dál, kde a s kým bude žít. V květnu se vše jevilo tak, že má štěstí v neštěstí: na severu Itálie žije také jeho teta Aya, tatínkova sestra. Ta se o něj po zázračně rychlém uzdravení začala starat (v souladu s rozhodnutím italské justice) a přijala ho do své rodiny.
Na případ by se s postupujícím časem asi zapomnělo, kdyby se v těchto dnech nevyskytl nový problém. Informuje o něm izraelský server Arutz Ševa (a další tamní sdělovací prostředky) v článku „Aunt: Eitan Biran, survivor of cable car crash, is 'being held hostage' in Italy“ (11. 8. 2021).
Objevila se silná slova, že Eitan je držen jako rukojmí v Itálii. Jak tomu rozumět?
Ve středu 11. srpna se v Izraeli konala tisková konference, na níž vystoupili Gali a Ron Perryovi, Eitanovi příbuzní z matčiny strany - Gali je sestra chlapcovy zahynulé maminky Tal. Manželé Perryovi usilují o to, aby mohli Eitana dostat do Izraele. Podle jejich názoru by se měl vrátit tam, kam patří: jako Izraelec ke své izraelské rodině.
Podle advokáta Perryových Ronena Dlayhaua nastal problém poté, co byl Eitan svěřen v Itálii do péče tety Ayi. Bylo mu bráněno mít s příbuznými v Izraeli stálé a plnohodnotné spojení. „Je držen jako rukojmí: oni (Aya a její rodina) ovládli jeho tělo, mysl a duši za účelem ponechat ho v Itálii.“
Gali a Ron Perryovi mají za to, že chlapec už hrůz zažil dost a chtějí mu zajistit v Izraeli laskavý a stabilní domov. Je to podle nich v jeho nejlepším zájmu. Má právo na domov tam, kde jeho rodiče chtěli, aby vyrůstal: jako Žid by měl chodit do židovské školy a ne v katolické v Itálii. Má právo na ochranu svého soukromí i peněz, které po strašlivé nehodě obdrží; má právo žít se svou širší rodinou. „Eitanovo přirozené místo je v Izraeli,“ dodal právník. „Každý okamžik, kdy zde není je ztraceným časem.“
Pokud jde o peníze pro Eitana, Gali Perryová uvedla, že jí o ně nejde. Teta Aya si je klidně může vzít a použity budou na Eitanovy potřeby, až chlapec dosáhne osmnácti let.
Ron Perry na tiskové konferenci řekl: „Máme tu izraelské dítě, které je od nás vzdálené dvě hodiny letu. Nachází se v zemi, v níž podle přání rodičů neměl žít a rozhodně by neměl být vzděláván tak, jak se předpokládá, že bude.“ Z jeho pohledu je Eitan držen v zajetí, dokonce použil výraz vězeň. Nemá žádné potěšení ani zábavu. On s manželkou chtějí pokračovat v cestě jeho rodičů. „Máme lásku. Nepotřebujeme peníze. Je nemyslitelné, aby dítě odešlo s matkou (Ayou), která ho nikdy (osobně) neznala. Nemá s ním jedinou fotografii z doby před katastrofou. Ta rodina dítě úplně odcizuje (rodině v Izraeli).“
Závěr Perryových: „Naším cílem je splnit vůli Eitanových rodičů. To je vše.“ Proto zahájili právní bitvu, na jejímž konci by měla být adopce Eitana a jeho návrat do Izraele.
Příběh je to především překvapivý, ne příliš radostný a hodně spletitý. Je pravda, že teta Aya byla Eitanovi nablízku v nejhorších okamžicích jeho dětského života. Sotva si něco takového dokážeme představit. Na druhou stranu není Eitan Ital, ale Izraelec. Jeho vlastí není Itálie (žil tam s rodiči proto, že jeho otec studoval lékařství na univerzitě Pavii), nýbrž Izrael – a pokud v Izraeli žijí jeho blízcí příbuzní, kteří ho chtějí adoptovat a zajistit mu láskyplný domov, domnívám se, že by jim mělo být vyhověno (pokud tomu nebrání zásadní důvody, které neznáme).
V každém případě tu máme dilema. Komplikovanější o to, že v hlavní roli je malé dítě, které má za sebou jeden z nejhorších zážitků, jaké si lze představit.
•
