O letním čase trochu jinak

Nepatřím mezi jeho příznivce, ale dnes se nechci obšírně vyjadřovat k tomu proč. Snad jen malá douška na konci článku. Zastavit bych si ale chtěl jednoho aspektu této věci z širší perspektivy.  

Začnu tím, jak se liší státy rozhodující se zcela samostatně a státy, které se musí rozhodovat v souladu s míněním nadnárodního celku, jehož jsou členy. Řečeno přímo: jaký je rozdíl mezi dejme tomu Egyptem a ČR; myšleno v záležitosti letního času (LČ).

Egypt jsem nevybral náhodně, protože se k této zemi a letnímu času ještě aktuálně vrátím níže, ale teď ten rozdíl. Zatímco v Egyptě stačí na zavedení či nezavedení letního času jedno zasedání vlády, v byrokratickém kolosu, jakým je Evropská unie, jsme se k žádné změně nedopracovali ani po několika letech.

Aniž bych tedy volal po czexitu, musím konstatovat, že kdyby o LČ u nás rozhodovala Praha a nikoli Brusel, rozhodnuto by bylo už dávno.

Abych ale tlumil vášně. I když si ten který stát může rozhodnout o LČ sám, neznamená to, že toto rozhodnutí nemůže připomínat houpačku. Tím se dostáváme znovu k Egyptu.

V naší době byl podle serveru Ahramonline zaveden LČ v Egyptě koncem 80. let minulého století. Za zmínku stojí, že LČ zohledňuje svatý měsíc ramadán, a to v tom smyslu, že – v závislosti na tom, na které měsíce ramadán připadá – buď skončí dřív, nebo je na dobu ramadánu přerušen a poté znovu obnoven.

Když jsem byl v Egyptě v roce 2009, začal LČ 24. dubna a skončil už 21. srpna, neboť o den později začal ramadán.

V roce 2010 jsme se „trefili“ do střídání času. Přiletěli jsme 9. září 2010; toho dne končil ramadán a LČ byl v procesu přerušení. Důvod přerušení je prostý: postící se muslimové potřebovali, aby se západ slunce dostavil co nejdříve, tedy prakticky normálně dle jejich časového pásma - aby se mohli večer konečně nasytit.

O den později (10. září 2010) se země vrátila k LČ, jak je zřejmé z informačního letáku na obr. 1. Zajímavé je, že takto obnovený LČ netrval příliš dlouho, pouze do 1. října 2010.

... obr. 1/Informační leták v jednom sinajském hotelu upozorňující návštěvníky na změnu času. (Foto: Autor článku)

Rok 2010 byl posledním, kdy vládl Mubarak. V únoru 2011 v rámci První revoluce odstoupil a v Egyptě se nejen změnil režim, ale také postoj úřadů k LČ. Během našich návštěv v roce 2011 – 2013 (v tom roce před Druhou revolucí i po ní) platil v zemi celoročně standardní egyptský čas (EET = SEČ + 1 hodina).

Změna nastala až v roce 2014 za nynějšího režimu, jehož tváří je dnes prezident Sisi. LČ byl obnoven – s tím, že po dobu ramadánu byl přerušen (zhruba konec června – začátek srpna). Pak Egypťané na dlouhá léta na LČ zapomněli: roku 2015 vyhlášen vládou nebyl a tak to pokračovalo až do loňska.

K tomu jedna kuriozita. V době, kdy v Egyptě LČ celostátně neplatil, zavedly ho některé hotely. Fungovalo to tak, že hotelové aktivity se řídily podle lokálního hotelového (tj. letního) času, např. termíny týkající se stravy, vystoupení animátorů, odjezdů na výlety a podobně, zatímco „celostátní“ akce (odlety, odjezdy na letiště) byly uváděny podle egyptského času (obr. 2). Že to byl potenciální zdroj zmatků, dodávat netřeba. Ale nebylo to nic, co bych se nedalo zvládnout. Důvod pro zavedení lokálního hotelového času: jelikož se v Egyptě i v sezoně brzy stmívá, je o hodinu déle světlo.

... obr. 2/Informace o návratu na hotelové nástěnce. Odjezd autobusu na letiště je uveden v hotelovém čase, tedy LČ, odlet letadla v egyptském čase EET. (Foto: Autor článku)

ZMĚNA 2023

Informace pro turisty. Pro letošní rok, a také pro roky následující, se Egypt z rozhodnutí vlády opět vrací k LČ. Zaveden bude až po ramadánu 28. dubna 2023 a potrvá bez přerušení do 27. října. Znamená to, že kdo se vydá do Egypta po 28. dubnu, bude si muset po příletu seřídit hodinky o 60 minut dopředu.

A teď proč nemám letní čas v oblibě. Jednak z principu, nevidím důvod měnit přirozený řád světa, jednak z jednoho konkrétního důvodu. V uplynulých více než třiceti letech jsem ráno musel vstávat kolem čtvrté hodiny. Tedy, v době platnosti letního času, kolem třetí SEČ. Jsem toho názoru, a praxe mi to potvrdila, že čím déle člověk může spát v době po půlnoci, tím lépe. LČ představuje brutální zásah do vstávacího procesu. Například malé děti, které jsou do školky a musí vstávat v 6:30 SEČ, budíme v době platnosti LČ o hodinu dřív, tedy v 5:30 SEČ (přetočením hodinek se nelze nechat oblafnout, je to trik). Nyní jsem v penzi, takže se s LČ snadno vyrovnám, ale lituji každého, kdo musí z postele v tak ukrutně brzké době. Vím, o čem mluvím. Byla to moje noční můra.