O jedné absurditě, velké netoleranci a ještě větší lži

Pokud by někdo potřeboval vědět, jak vypadá v praxi obsah termínu absurdita, tomu mohu nabídnout jeden příběh z Jeruzaléma, který se odehrál během uplynulých týdnů.

Osoby a obsazení - v hlavních rolích:

• Aryeh Lipo  … věřící izraelský Žid, který se  modlil  na Chrámové hoře
• Bilha Yahalomová  … soudkyně jeruzalémského magistrátního soudu (soud 1. instance)
• Aryeh Romanov  … soudce jeruzalémského distriktního soudu (soud 2. instance – odvolací)
• Omer Bar Lev  … izraelský ministr veřejné bezpečnosti

Abychom celé věci lépe porozuměli, musím připomenout, že na jeruzalémské Chrámové hoře platí zvláštní režim, který je znám jakostatus quo  Chrámové hory. Podle něj je Židům zakázáno na Chrámové hoře se modlit či provádět jiné náboženské úkony. Toto je umožněno  pouze muslimům.

Co to znamená? Že Židé nemohou na nejposvátnějším místě svého náboženství, kde v minulosti stály dva jejich Chrámy a které se nachází v jejich hlavním městě, uctívat Boha.

Kdo to hlídá? Izraelská policie. Opět absurdita: policie židovského státu zakazuje židovským věřícím modlit se na nejposvátnějším místě židovského náboženství.

Proč? Protože kdyby to povolila, vyvolali by „tolerantní“ muslimové násilnosti. Zde připomenu, že Chrámová hora, kde se nachází mešita Al Aksa a svatyně Skalní dóm, je považovaná muslimy za třetí nejposvátnější místo jejich náboženství (po Mekce a Medině v Saúdské Arábii).

Pro úplnost musím dodat, že východní část Jeruzaléma, kde se nachází Staré město s Chrámovou horou, byla v letech 1948 obsazena Zajordánskem, které se později přejmenovalo na Jordánsko – a tento stát okupoval východní Jeruzalém do června 1967, kdy jej Izrael vojensky osvobodil a později (1980) připojil k západní části města, čímž vytvořil z Jeruzaléma jednotné, nedělitelné a věčné hlavní město svého státu.

Izrael se po osvobození Chrámové hory (1967) zachoval velkoryse. Náboženskou správu nad ní ponechal muslimské nadaci Waqf, která podléhá jordánskému panovníkovi, přičemž izraelský stát na místě zajišťuje bezpečnost prostřednictvím policie. Ta dlouhodobě považuje jako součást bezpečnostních opatření zákaz židovských (a jiných nemuslimských) modliteb na Chrámové hoře.

PŘÍBĚH ARYEHA LIPA

Je příběhem věřícího Žida, který se letos na Yom kipur (nejvýznamnější svátek židovské víry) vypravil na Chrámovou horu, aby se na ní tiše modlil. Bdělé izraelské policii to neuniklo; Lipovi bylo v modlitbě zabráněno a za „porušení statu quo“ byl potrestán 15denním zákazem vstupu na toto místo.

Aryeh Lipo se ovšem obrátil na soud, který v první instanci výrokem soudkyně jeruzalémského magistrátního soudu Bilhy Yahalomové rozhodnutí policie zrušil. Soudkyně dospěla k názoru, že Lipo tichou modlitbou v ústraní Chrámové hory a bez publika žádný zákon ani policejní nařízení neporušil, neb toto jeho počínání nepředstavuje nebezpečí pro veřejný pořádek.

Je to jeden z nemnoha hlasů zdravého rozumu v celé té absurdní hysterii kolem Chrámové hory. Tu samozřejmě vyvolávají muslimové, jak hned doložím, zatímco Izrael na ni pouze reaguje a ve snaze udržet na tomto neuralgickém bodu Svaté země klid postihuje vlastní občany.

Sotva vešel verdikt soudkyně Yahalomové ve známost, zazněla z druhé (arabské) strany slova o „flagrantním porušení mezinárodní legitimity“, o „do očí bijící agresi proti mešitě Al Aksa“, „jasném vyhlášení války“ či „jasné provokaci vůči muslimskému světu“. 

Co je ale neméně důležité. Proti verdiktu magistrátního soudu ve věci Aryeha Lipa se odvolal sám izraelský ministr veřejné bezpečnosti Omer Bar Lev (syn slavného izraelského generála Chaima Bar Leva – zemř. 1994), pod kterého spadá policie, a v pátek 8. října mu soudce jeruzalémského distriktního soudu Aryeh Romanov vyhověl. Rozhodnutí soudkyně Yahalomové zrušil, což znamená, že 15denní zákaz vstupu pro Lipa byl v pořádku a především – Židům je i nadále zakázáno se na Chrámové hoře modlit. Vstupovat na ni mohou, vzývat Hospodina nikoli.

Ministr Bar Lev k tomu uvedl, že Stát Izrael je zastáncem svobody náboženského kultu a modliteb pro všechny, nicméně vzhledem k možným bezpečnostním důsledkům musí být dodržován status quo (zmíněný v úvodu). Jen doplním, že zatímco výlučně pro muslimy je vyhrazena Chrámová hora, pro Židy je určena Západní zeď – pozůstatek Druhého židovského Chrámu.

Server The Times of Israel 8. října v článku „As Jewish prayer roils Muslims, police minister warns of Temple Mount ‘flare-up’“ připomněl letošní výrok Nejvyššího soudu Státu Izrael v reakci na petici požadující právo Židů modlit se na Chrámové hoře. Výrok takříkajíc „šalomounský“. Podle něj má sice každý Žid v rámci svobody vyznání a projevu právo modlit se na Chrámové hoře, jedním dechem ale dodává, že toto právo není absolutní a může být omezeno s ohledem na veřejný zájem.

A právě tento veřejný zájem – udržení klidu na Chrámové hoře - je důvodem, proč Izrael lpí na dodržování statu quo, i když to znamená ono absurdní omezení práva Židů modlit se na nejposvátnějším místě judaistického náboženství.

Pro vnějšího pozorovatele vyplývá z kauzy Aryeho Lipy dvojí zjištění:

• Ujišťování o tom, že islám je tolerantní náboženství popírají muslimští věřící svým odmítavým postojem k právu Židů modlit se na Chrámové hoře.
• Izrael je arabskými zeměmi dnes a denně hystericky obviňován z toho, že se snaží změnit status quo na Chrámové hoře. Je to lež.

•

,,, obr. 1/Jeruzalémská Chrámová hora: Arkády a Skalní dóm. (Zdroj: Unsplash.com, volná licence.)