Není objev jako objev. Některé korigují představy o životě dávných předků. Jako třeba slonovinový hřeben objevený v archeologickém centru Tel Lachiš jihozápadně od izraelského hlavního města Jeruzaléma.
A zde zase platí: není hřeben jako hřeben. Tento je v mnohém unikátní. Nikoli tím, že je ze slonové kosti. Něčím jiným. Vezměme to popořádku. 1. STÁŘÍ. Pochází z doby kolem roku 1700 před Kristem, jeho majitel se s ním tedy česal před 3700 lety. Tedy ještě předtím, než se staří Izraelci v Kanaánu usadili. 2. NÁPIS. Na části, z níž vycházejí zuby, je uvedeno: „Kéž tento kel vyžene vši z vlasů a vousů.“ 3. JAZYK. Nápis je v protokanaánštině, což je na objevu to nejcennější. Neboť: „Až donedávna nebyly v Izraeli objeveny žádné smysl dávající protokanaánské nápisy, kromě tu a tam dvou nebo tří slov,“ uvádí web listu The Jerusalem Post v článku „Israel unearths ivory comb from 1700 BCE inscribed with plea to stop lice“ (9. 11. 2022).
Tel Lachiš (též Lakíš) je významné naleziště nacházející se v lokalitě, kde stálo starověké kanaánské a později izraelské město Lachiš. Píše se o něm několikrát v Bibli, kromě toho je zmíněno ve starověkých egyptských dokumentech – v tzv. Achtetatonském archivu (El-amarnské dopisy) a rovněž na asyrských palácových reliéfech (Lachišské reliéfy) týkajících se tažení novoasyrského krále Sancheríba do Země izraelské a dobytí Lachiše.
Bible o tom píše v Druhé knize královské: „Ve čtrnáctém roce vlády krále Chizkijáše vytáhl Sancheríb, král asyrský, proti všem opevněným městům judským a zmocnil se jich." Patří mezi ně i Lachiš, který tenkrát platil po metropoli Jeruzalému za druhé nejvýznamnější město judské monarchie. Dobyto Izraelci po návratu z egyptského otroctví bylo za Mojžíšova nástupce Jozua a stalo se součástí území přiřčeného kmeni Juda. Bible k tomu v knize Jozue (10. kapitola) uvádí: "Potom táhl Jozue spolu s celým Izraelem z Libny do Lakíše, oblehl jej a bojoval proti němu. I vydal Hospodin Lakíš do rukou Izraele. Druhého dne jej dobyl ... ."
Zpět k hřebenu. Hřeben objevil společný tým vědců z jeruzalémské Hebrejské univerzity a Southern Adventist University v americkém Tennessee pod vedením profesorů Yosefa Garfinkela, Michaela Hasela a Martina Klingbeila. Nápis rozluštil odborník na semitskou epigrafiku dr. Daniel Vainstub z Ben Gurionovy univerzitě v Beershebě. Materiál hřebenu byl testována prof. Rivkou Rabinovičovou z Hebrejské univerzity a prof. Yuvalem Gorenem z Ben Gurionovy univerzity, přičemž bylo zjištěno, že pochází ze sloního klu.
Hřeben (jeho torzo) je velice malý, měří zhruba 3,5 krát 2,5 centimetru. Zuby měl po obou stranách, některé jsou ulomené. Na jedné straně byly silnější pro rozčesávání uzlů ve vlasech, na opačné straně jemné, které sloužily k odstraňování vší a jejich hnid.
VÝZNAM NÁLEZU
Sedmnáct protokanaánských písmen tvořících sedm slov pochází z první fáze období vynalezení abecedního písma. Jak již naznačeno, jde o první ucelenou větu v tomto jazyce nalezenou v Izraeli. Nápis na hřebeni je přímým důkazem, že lidé používali písmo při každodenní činnosti už před 3 700 lety. To je další mezník v poznání naší minulosti. Ukazuje, kdy už lidé dokázali psát.
Starověké hřebeny byly vyráběny ze dřeva, zvířecích kostí nebo sloních klů, což byl velmi drahý materiál; hřeben byl tedy zřejmě dovezený luxusní předmět. Jelikož v Kanaánu tehdy žádní sloni nežili, pocházel pravděpodobně z Egypta. Kromě toho lze z nálezu odvodit, že problémy s vešmi měli i lidé ve vysokém společenském postavení.
Při podrobné analýze digitálním mikroskopem Dino-Lite byly na jednom zubu nalezeny zbytky dětských vší ve velikosti do 0,6 milimetru, přesněji, vzhledem ke klimatických podmínkám v lokalitě, pouze vnější část larv (nymf).
The Jerusalem Post uzavírá svůj informativní článek k tomto objevu následujícím konstatováním archeologů. Jelikož mají k dispozici vůbec první celou větu napsanou v dialektu, kterým mluvili kanaánští obyvatelé Lachiše, mají možnost porovnat tento jazyk s jinými variantami protokanaánštiny nacházejícími se na zdrojích odjinud. Kromě toho nápis na hřebenu vrhá nové světlo na některé aspekty tehdejšího života, které dosud příliš známe nebyly; jmenovitě se to týká péče o vlasy a řešení výskytu vší. Premiéru má také obsah nápisu v tom smyslu, že nejde o nápis dedikační (kdy je něco někomu věnováno) ani vlastnický (které byly ve starověku obvyklé).
A konečně, schopnost rytce úspěšně do slonoviny aplikovat tak miniaturní písmena (1 až 3 mm) je něčím, co by od nynějška mělo být bráno do úvahy při každé snaze o vyvození závěrů týkajících se gramotnosti v Kanaánu v období doby bronzové.
FOTOODKAZ. Starověký hřeben ZDE.
