Následovnice Jana Palacha – aniž to sama tuší

Radio Farda, íránská sekce stanic Svobodná Evropa/Svoboda, přineslo na svém webu 4. září 2019 děsivou zprávu. V Teheránu se před úřadem prokurátora zapálila mladá žena. Kvůli hrozícímu trestu za absurdní „zločin“.

Letos dvanáctého března se konal na stadionu Azadi v íránském hlavním městě jeden z fotbalových zápasů skupinové fáze asijské Ligy mistrů. Mezi domácím Esteghlal FC a Al Ainem FC z emirátu Abú Zabí. Duel skončil remízou 1:1. To ale není tak podstatné.

V Íránu, tak jako v bezpočtu dalších zemí, patří k fotbalovým fanouškům nejen muži všeho věku, ale i ženy. Na rozdíl od onoho „bezpočtu dalších zemí“ mají ovšem íránské fanynky smůlu: tamní islamistický totalitní režim jim na mužský fotbal – až na výjimky potvrzující toto pravidlo – zakazuje vstup. Není to žádná formalita: žena, která zákaz poruší, vystavuje se trestnímu postihu.

Je-li touha žen vidět kopanou silnější než strach z represí, nezbývá než pokusit se proniknout do ochozů v mužském převleku. Což je ovšem podle muslimských fanatiků v Íránu vládnoucích také zločin – a pro ženy riziko. Leč jiná varianta neexistuje. Začarovaný kruh, tak trochu Hlava XXII.

Jednou z těch, kdo se pokusily o tento manévr – dostat se na stadion v převlečení za mladého muže – byla 12. března i ona 29letá žena (její jméno neznáme). Bdělí strážci muslimských pořádků ji ovšem odhalili, režimní justice obvinila z urážky veřejnosti (ne kvůli tomu, že šla na fotbal: zadržena byla ještě před branami Azadi stadionu; za vinu je jí kladeno, že vzdorovala ženskému „dress-code“). Byla uvržena do vazby, později propuštěna na kauci a prvního září se měl konat soud. Ctihodný soudce musel ovšem stání odročit, protože měl ten den jiný program (účast na pohřbu). Nicméně, a to je také pozoruhodné, kdosi ze soudních úředníků jí prozradil, že půjde na šest měsíců za mříže.

To mladou ženu rozzuřilo natolik, že se polila benzinem a zapálila. Utrpěla popáleniny na 90 procentech těla a nyní bojuje o život na JIP v nemocnici Motahari.

V Československu se před padesáti lety stal Jan Palach ikonou boje za svobodu, boje proti bezpráví. Zmíněná lidská pochodeň v Teheránu právě tak. Zde jde navíc o boj proti útlaku žen – útlaku, který praktikují mužští šovinističtí fanatici. Tento tragický příběh uvádím také proto, abych ilustroval skutečnou podobu íránského režimu – pro ty, kdo nás budou v internetových diskusích i jinde přesvědčovat, že v Íránu je to vlastně fajn.

Věc má i svou sportovní stránku. Podle stanov FIFA je jakákoli diskriminace, i ta genderová, zakázána, hovoří o tom článek 4/1:

... článek 4/1 stanov FIFA. Přísně zakazuje diskriminaci jakékoli země, jednotlivce nebo skupiny lidí na základě rasy, barvy kůže, etnického, národního nebo sociálního původu, pohlaví (šipka), postižení, jazyka, náboženství, politického nebo jakéhokoli jiného názoru, majetku, narození, jakéhokoli postavení, sexuální  orientace či z  jiných důvodů. Trestem je pozastavení členství nebo vyloučení z federace.

Je nad slunce jasnější, že íránský režim tento článek hrubě porušuje. Proto se můžeme jen podivit, proč nebyl z této celosvětové fotbalové federace už dávno vyloučen. Není to další důkaz toho, že žijeme v podivném, zvráceném světě?