Na výběr po islámsku: Oprátka nebo 71 ran bičem

• Celý svět pobouřilo odsouzení šesti mladých lidí (3 + 3), kteří se „provinili“ tím, že na videu tančili. Že to bylo na motivy písně Happy zpěváka Pharrella Williamse, který shodou okolností hostoval ve středu (17/9) v pražské O2 Areně , není až tak podstatné. Důležitější je, kde se to stalo a proč.

Mladé lidi odsoudil soud v Íránu. Kvůli „urážce veřejné cti“, dívky si navíc pohoršily tím, že neměly na hlavě povinný hidžáb. Trest je to drakonický – o to víc, uvážíme-li, že jsou trestání za nic. Vyfasovali půl roku kriminálu a - v tom si islámské právo obzvlášť libuje – 90 + 1 ránu bičem. Štěstím v neštěstí je snad jen to, že jde o odsouzení podmíněné.

Všichni, kdo veřejnost ujišťují, že islám je tolerantní náboženství a že tedy i ti, kdo z něj mají vážné obavy, by měli být více tolerantní vůči němu, dostali od íránské justice další důkaz o tom, že neříkají pravdu. A aktivisté hlásící se k hnutí „Islám v ČR nechceme“ nový argument ve prospěch toho, oč usilují.

Spráskat jako psy mladé chlapce a dívky za to, že natočili a zveřejnili „šťastný“ klip - ano, i to je jedna z tváří islámu.

Nikoli ovšem jediná.

Izraelský zpravodajský kanál Aruc Ševa na svém webu uvedl, že ve stejném týdnu, kdy šestice mladých lidí byla odsouzena za zmíněný videoklip, vyslechl verdikt posílající ho na šibenici třicetiletý bloger Soheil Arabi. Jeho vina: obligátní „urážka Proroka“. Té se měl dopustit ve svých textech na Facebooku (pro české mudrlanty a rozumbrady: rozdíl mezi blogerem a uživatelem fcb účtu nechme stranou jako malichernost– tomu člověku jde o život).

Podle zdroje, kterého Aruc Ševa cituje, má věc jeden právní háček. Podle paragrafu 262 íránského trestního zákona náleží za urážku Proroka trest smrti, ale v paragrafu 264 je explicitně uvedeno: pokud obžalovaný před soudem prohlásí, že urážlivá slova pronesl v rozčilení, případně pokud jde o citaci jiné osoby, anebo byla tato slova řečena omylem, trest smrti soud nevynese, ale odsoudí dotyčného k 74 ranám bičem. Ne že by to bylo o mnoho lepší, ale očekávat v islámu něco jiného by byla pouhá iluze – buď vás pověsí (nejlépe na jeřábu - íránská inovace), anebo vás nelidsky zbičují jako černochy v dobách otrokářského temna.

Tragické na Soheilově příběhu je především to, že ačkoli před soudem prohlásil, že byl v mizerném psychickém stavu, a z toho, z čeho je viněn, se kál, nebylo mu to nic platné. Tři z pěti soudců (dodejme fanatiků) vynesli krutý ortel: smrt.

Zatím nemáme informace o případném odvolání a šancích s ním souvisejících. Snad má alespoň naději. V každém případě ale platí: čím intenzivněji se o jeho případ budou lidé a vlády v civilizované části světa zajímat, tím ta naděje bude větší.