Na třech frontách

Egyptu hrozí, že povede trojí boj. Na severním Sinaji  dlouhodobě válčí s teroristy, s Etiopií řeší závažný spor o přehradu „GERDA“ a nyní se hovoří o jeho účasti v libyjské občanské válce.

To vše před otevřením země pro zahraniční turisty.

O sinajské protiteroristické kampani psát netřeba, není to nic nového. Je to úkol trvalý prakticky od doby, kdy Sisi stanul v čele státu. Původní představa, že do tří měsíců bude vyřešeno dávno padla, neb s teroristy, zejména v takové oblasti, jakou se Sinaj, se musí vést válka nonstop. Je to stejně obtížné jako boj s Talibanem v afghánských horách nebo kdysi s Vietkongem ve vietnamské džungli.

Druhou noční můrou Egypta je GERDA. Tak jsem ve svých textech nazval gigantickou přehradu, kterou staví Etiopie na Modrém Nilu od roku 2011. Je známá pod celým označením Grand Ethiopian Renaissance Dam, český překlad má několik variant, sám jsem zvolil Velká přehrada etiopské obrody.

Problémem je, že při napouštění, které avizuje etiopská strana na červenec 2020, dojde k nemalému snížení průtoku vody v Nilu na egyptském území, hovoří se o 20procentním poklesu. Protože všichni si pamatujeme z hodin dějepisu a zeměpisu, jaký význam Nil pro Egypt má („požehnání bohů“), jistě také chápeme egyptské obavy - zemi dodává 90 procent vody.

Káhira samozřejmě ví, že stavbě přehrady nezabrání a nechce ani situaci hrotit tak, jako v roce 2013 islamistický prezident Mursí, který hrozil Etiopii v krajním případě válkou. Egyptskému vedení jde obecně o dohodu a konkrétně mj. o to, aby se napouštělo pozvolna. Zatímco Etiopie hovoří o čtyřech až sedmi letech (v závislosti na srážkách v období dešťů, resp. o délce období sucha), Egypt požaduje napouštění výrazně delší, což protistrana odmítá, neboť jejím cílem je co nejdříve zahájit výrobu elektrické energie, kterou pro svoji „národní obrodu“ zoufale potřebuje.

Třístranná jednání Egypt – Etiopie – Súdán, částečně patronátem USA, uvázla na mrtvé bodě, další se chystají. Egypt požádal o pomoc Radu bezpečnosti OSN a v úterý 23/6 se má k tomuto sporu sejít Arabská liga.

Aniž bych chtěl malovat čerty na zeď, musím podotknout, že není těžké si představit – při „zatvrzelosti“ Etiopie a takové míře snížení vody v Nilu, které by Egypt považoval za fatální – hrozbu vojenského konfliktu.

Není to hrozba jediná. V sobotu 20/6 prezident Sisi při inspekci na základně na západě země armádu a zejména letectvo upozornil, aby byly připraveny na operace vně hranic státu, tedy v Libyi. Důvodem jsou podle prezidenta přímé hrozby vůči Egyptu ze strany teroristických milicí, které působí na straně tripoliské vlády podporované Tureckem, zatímco Egypt stojí na straně maršála Haftara podporovaného tamní Sněmovnou reprezentantů.

A aby bylo protistraně jasné, kudy vede „Rubikon“, vyjádřil se Sisi naprosto srozumitelně. Nepřekročitelnou červenou linií z hlediska egyptské národní bezpečnosti je oblast Surt - Al Džufra (distrikty – viz mapa 1). Dodal ovšem, že případné egyptské vojenské angažmá by bylo v rámci součinnosti s libyjskými kmeny, které by byly lídrem takové vojenské operace.

... mapa 1. Vyobrazení distriktů Surt a Al Džufra. (Podklad: Wikipedia.org, licence  CC BY 3.0)

Proč se mluví o libyjských kmenech? Protože ty, které podporují „východní“ vedení země, tedy maršála Haftara a Sněmovnu reprezentantů, ústy svého zástupce Mansoura Basisiho požádaly Egypt a jmenovitě Sisiho, aby důrazně bránil Libyi a chránil její suverenitu a přírodní zdroje. Netřeba dodávat, že turecká rozpínavost v Libyi (po podobné expanzi v Sýrii a Iráku) je nejedné zemi trnem v oku. Samozřejmě Egyptu, ale i Saúdské Arábii, Emirátům a Bahrajnu. A v neděli egyptský ministr zahraničí Šoukry televizní stanici Al Arabiya řekl, že Káhira konzultovala situaci v Libyi s Tuniskem a Alžírskem a všechny tři země sdílejí na konflikt stejný názor. Nicméně zdůraznil, že vojenský krok je tou poslední možností, jak zajistit svoji bezpečnost.

Můžeme shrnout. Egypt, který touží po míru – a nikoli v poslední řadě po přílivu turistů – musí čelit třem vnuceným komplikacím. Teror na Sinaji, přehrada GERDA a občanská válka Libyi – ani jedno není v bytostném zájmu země, nic z toho Egypt nezavinil - a přitom to na něj vrhá nepříznivé světlo. Vždyť kolik turistů odřekne cestu k Rudému moři jenom proto, že se mu Egypt z důvodů výše uvedených jeví jako země nedostatečně bezpečná.

A to jsme vůbec neotevřeli záležitost koronavirové pandemie.