Na prahu nového roku (aneb Po 50 letech)

Ve své elektronické péefce přeji všem lásku a mír, v míru zdraví, střípek štěstí a dobrou vůli. Toho všeho nám bude zapotřebí v roce plném změn.

Žijeme v šílené době. Člověk míní, služebníci zla mění. Jsou tak reálnou součástí naší současnosti, až  z toho mrazí.  Původně jsem měl ke vstupu do nového roku 2017 připraven článek, který uvádím níže. Mezitím se ale stalo něco děsivého v Istanbulu; něco, na co nelze nezareagovat alespoň tímto způsobem.   Ve válce, kterou nám teroristé vyhlásili, jsme byli svědky dalšího zákeřného útoku. Obyčejné lidské silvestrovské a novoroční veselí proměnili v krvavou tragédii. Chci touto cestou vyjádřit všem postiženým a jejich pozůstalým svoji účast.

... istanbulský noční klub Reina (Zdroj: Webová stránka klubu)

•

Původní text:

Nevíme přesně  jaké (ty změny) budou, ale víme, že budou. Svět bude zase o něco jiný. Nebude lepší. Zbývá si přát, aby nebyl o mnoho horší. I naše životy budou jiné.

Často říkám přátelům: Život v Polsku byl jiný 31. srpna 1939 a docela jiný 1. září 1939. Dva dny v kalendáři – a tak propastný rozdíl.

V roce 2017 si připomeneme 50. výročí od události, která změnila Blízký východ a vlastně celý svět. Pátého června 1967  vypukla třetí arabsko-izraelská válka.

Vzpomínám na ten den jako dnes. Bylo mi deset, otec přišel s tou novinou do kuchyně a já reagoval jednou z nejhloupějších vět svého života: „Takoví bratři a válčí spolu?“ Nevím, kde se ve mně ten nesmysl vzal, snad to byla asociace na počátky pobytu Josefa a celé Jákobovy rodiny ve starověkém Egyptě, kdy jako hosté se těšili úctě  samotného faraona.

Od té doby jsem na sobě hodně zapracoval, už v teenagerovském věku jsem si prostudoval dostupné texty týkající se Izraele a vývoje jeho vztahů a válek s Araby – a v tomto osobním studiu pokračuji dodnes. Dělám vše pro to, abych podobné hlouposti jako výše citovanou „perlu“ už nikdy nevyslovil.

Izrael válku v roce 1967, ostatně jako všechny ostatní, vyhrál. Musel vyhrát. V opačném případě by ho postihla národní tragédie. Stačí podívat se na mapu Blízkého východu.

Historickým bonusem této války bylo osvobození jeruzalémského Starého města, což byl nezbytný předpoklad pro to, aby město bylo sjednoceno – a stalo se tím, čím bylo už ve starověku: jednotnou metropolí, náboženským a politickým centrem izraelského (židovského) národa. Jeho srdcem a duší.

Jeden z izraelských panovníků, král David ve svém Žalmu 122 napsal (používám kralický překlad Bible):

• Jižtě Jeruzalém ušlechtile vystaven, a jako v město k sobě vespolek připojen.

Jen připomenu, že David vládl jako izraelský král v Jeruzalémě na začátku prvního tisíciletí před Kristem, tedy zhruba 1700 let před vznikem islámu.

Davidova věta uvedená výše platila tehdy a platí i dnes. I v přeneseném slova smyslu: před půl stoletím bylo Staré město opět připojeno k izraelské metropoli. A takovou, jednotnou a nedělitelnou, izraelská metropole také zůstane. I to je jedno z poselství, jež přináší rok 2017.

Jak to mohu vědět? Důvodů bych mohl uvést víc, ale nabídnu jeden jediný. Izraelci neosvobodili Staré město  proto, aby ho přenechali Arabům. Nebo snad byli Češi ochotni po osvobození republiky v roce 1945 ponechat Sudety Němcům?

•

... legendární foto z června 1967. Izraelská generalita (zleva Narkiss, Dajan, Rabin) prochází ulicemi osvobozeného Starého města jeruzalémského. (Zdroj: Times of Israel)