S velkým zájmem jsem si přečetl příspěvek blogerky Dany Trávníčkové nazvaný Libanon – kdysi „Švýcarsko Blízkého východu“ – je na konci sil. Totéž platí o skvělých snímcích, které do článku vložila.
Nejprve něco pozitivního (k té zemi). Dokud Libanon fungoval a prosperoval, choval jsem k jeho systému – konfesijnímu rozdělení politické moci (prezident maronita, šéf kabinetu sunnita, šéf parlamentu šíita) - jisté sympatie. Pokud existuje politická shoda na takovémto uspořádání, není důvod ji nerespektovat. Je to vnitřní věc té země.
Ovšem nesrovnatelně víc důvodů nacházím pro to, abych Libanon hodnotil kriticky. Na prvním místě kvůli postoji země cedrů k Izraeli – postoji fanaticky nepřátelskému. Nechci se oddávat nereálným snům, ale považme: ta představa, jak užitečná by mohla být oboustranná spolupráce ve všech oblastech založená na mírové smlouvě, přátelství a vzájemné úctě! Idea je to vskutku opojná. Leč zcela mimo realitu.
Dana Trávníčková připomněla až děsivě smutnou skutečnost, že Libanon je na konci sil; píše o kolapsu, hospodářské krizi, o tom, že přestávají fungovat veřejné služby.
Má pravdu.
Ano, takto by se dalo pokračovat ještě na mnoha řádcích, ale netřeba. Známe tamní situaci z popisu v mainstreamových médiích.
K tomu všemu přičiním jednu aktuální poznámku. To co by v Libanonu fungovat mělo, nefunguje a to co by fungovat nemuselo, funguje bezchybně. Na mysli mám cenzuru.
Nejen fanoušci stříbrného plátna vědí, že v minulém týdnu měl ve světě premiéru americký film „Smrt na Nilu“ – adaptace stejnojmenného díla Agathy Christie z roku 1937. Je to jeden z nemnoha velkorozpočtových a hvězdně obsazených snímků, jejichž děj se odehrává na Blízkém východě. A jsou to právě některé blízkovýchodní země, které veřejné promítání (myšleno v kinech) zakázaly.
Vedle Kuvajtu je to Libanon (není vyloučeno, že se přidají další), jak 10. února informoval server amerického společenského týdeníku People (obr. 1):
... obr. 1/
Důvod je prostý. Ve filmu byla svěřena jedna z hlavních rolí Gal Gadotové. Herečce, která má v očích Arabů neodpustitelný cejch: je Izraelka, která navíc sloužila v izraelské armádě (jako každá mladá židovská občanka státu, pakliže se na ni nevztahuje zdravotní či jiná výjimka). Kromě toho, jak připomněl web novin The Jerusalem Post 11. února, vzbudila Gadotová hněv v arabském světě kvůli příspěvkům na sociálních sítích zveřejněných během loňského konfliktu mezi Izraelem a Pásmem Gazy, v nichž podpořila Izrael. (Že šlo o izraelskou vojenskou reakci na raketovou agresi teroristů vládnoucích v Pásmu Gazy, Araby samozřejmě nezajímá.)
O tom, že v Libanonu funguje cenzura lépe než cokoli jiného jsme se mohli přesvědčit už jednou. V roce 2017 tamní úřady zakázaly akční film „Wonder Woman“. Asi není potřebné zdůrazňovat proč. Hlavní roli – princeznu Dianu - ztvárnila Gal Gadotová.
Nezbývá, než si povzdechnout. Kdyby v té zemi fungovalo všechno tak jako protiizraelská cenzura, bylo by z Libanonu opět Švýcarsko Blízkého východu.
