Vždycky, když vidím vedle sebe vlajku Izraele a některé arabské země – a místo nenávisti projevy přátelství – žene mi to slzy do očí: plní se můj dávný sen.
Prožil jsem ten pocit dnes (23/9); navíc se týkal lokality na mapě tamního regionu, která je mi velice blízká. Miluji Rudé moře, spolu s ním i Akabský záliv. Navštívil jsem tuto pohádkovou oblast mnohokrát – a když jsem si dnes dopoledne (náhlé nachlazení změnilo mé plány – zůstal jsem „trčet“ u PC) otevřel web izraelské veřejnoprávní televize KAN, mimořádně jsem se potěšil. Níže napíšu proč.
Naposledy jsem se takto nachladil letos začátkem srpna na jihu Egypta. Vlastní chybou: neohlídali jsem párkrát v noci klimatizaci na pokoji a když jsem se probudil zimou, bylo už pozdě. V krku knedlík, šimrání v nose – předzvěst rýmy, která mě pak trápila asi pět dní. Celková únava, občas náznaky zimnice, i když venku bylo ke čtyřiceti stupňům a moře mělo ke třiceti. Do vody jsem ovšem chodil, nebyl to za tohoto stavu žádný med, ale zvládnout se to dalo (myšleno s maskou a šnorchlem v ústech). No a po pár týdnech je to zpátky. Důvody u nás jsou ovšem poněkud jiné, známe je všichni.
Akabský záliv je v oblasti měst Akaba (Jordánsko), Eilat (Izrael) a Taba (Egypt) zaneřáděn odpadem. Ekologičtí aktivisté a potápěči těchto tří zemí spojili síly a rozhodli se, že budou moře postupně čistit. O minulém víkendu (podle našeho řazení dnů v týdnu, tedy 20-22/9) začali v Eilatu.
Reportáž z této akce umístil televizní kanál KAN 11 na YouTube (viz VIDEO níže, cca 3 min). Je z něj patrné, jaký užitek mohou mít země v oblasti, pokud odhodí nepřátelství a zaujatost a místo toho v zájmu dobré věci spolupracují. Čili: kdyby politici (nechci říkat kteří) v oblasti nepodněcovali nenávist (opět nepíšu koho proti komu) a preferovali dobré sousedství, bylo by mnohé docela jinak. Třeba tak, jako o víkendu v Eilatu.
•
VIDEO/Moře nemá hranice
FOTO
... ilustrační snímek: Pohled na Akabský záliv z egyptské destinace Taba Heights/Foto: Autor článku.
