Konec spekulacím

V diskusích pod články o přistání stroje Mooney M20J s nekomunikujícím pilotem na uzavřené dráze 06/24 ruzyňského letiště, k čemuž došlo v úterý 26/5 kolem 22. hodiny SELČ, se objevila jedna zásadní otázka.

Přiznám se, že jsem o ní také přemýšlel. Jak je možné, že stroj letěl od hranic s Bavorskem až do Prahy, aniž by o něm příslušné orgány věděly? Ono to totiž celé  působilo tak, že komunikaci s „němým“ pilotem se pokusila navázat až dispečerka řízení letového provozu těsně před přistáním v Praze. Viz video níže.

VIDEO/YOUTUBE – Komunikace věže Ruzyně Tower s pilotem stroje OE-DSF.

Člověku se pak honí v hlavě různé černé myšlenky a nemůže nevzpomenout na „9/11“ a Dvojčata v New Yorku. Neměl jsem z toho dobrý pocit. Už proto, že před každým letem se musíme podrobit tak či onak nekomfortní bezpečnostní kontrole – a pak je tu někdo, kdo si sem přiletí, poruší všechna možná pravidla a přistane tam, kde se mu zamane.

Jak už jsem psal v Článku „Co se děje na dráze“ (blog iDNES, 22/5), hlavní ranvej na Ruzyni (06/24) je až do pátku 29/5 mimo provoz (údržba, odgumování) a všechna letadla jsou vedena na vedlejší dráhu 12/30. Ta byla nabídnuta i onomu pilotovi (říkejme mu pan Rakušan, neboť jeho mooney má rakouskou imatrikulaci), který ovšem zatím z neznámých důvodů nekomunikoval a přistál na dráze 06/24, konkrétně ze severovýchodního směru (dle serveru Flightaware.com) označeného „24“. Pan Rakušan dosedl v době, když už se na ranveji nepracovalo, přes den je ale právě na této straně, kde se dle mých pozorování nejčastěji přistává, čilý pracovní ruch. Tedy raději nedomýšlet, co by se mohlo stát, kdyby … Tytéž obavy by platily i pro případ normálního provozu, tedy v době předkoronavirové, ale to už je opravdu jenom „kdyby“.

Jak patrno, i v letecké dopravě, kterou s oblibou dávám za příklad perfektně fungujícího oboru a ilustrace naprosté profesionality, mohou nastat situace, které se takříkajíc vymykají. Neštěstí nechodí po horách a hlavně – pan Rakušan měl obrovské štěstí v neštěstí. A svým způsobem nejen on.

Stále ale zůstávala nezodpovězena otázka, jak je možné, že doletěl od hranic až do Prahy, aniž by se o něm vědělo (možná lépe: aniž by komunikoval) – tedy aniž by o něm věděly příslušné armádní složky.

Už ve středu 27/5 se ale ukázalo, že tomu tak nebylo. Portál Seznam Zprávy vše vyjasnil, když citoval mluvčí generálního štábu armády plk. Magdalenu Dvořákovou a mluvčího ministerstva obrany Jana Pejška. Připomeňme:

• Jan Pejšek:  O tom letadle jsme věděli.
• Plk. Magdaléna Dvořáková:  Včerejší let vrtulového letounu byl podle platných pravidel, po celou dobu byl jako každý letoun ve vzdušném prostoru České republiky monitorován Řízením letového provozu a armádním střediskem ve Staré Boleslavi (kde v rámci 26. pluku Vzdušných sil AČR sídlí v alianční terminologii Control and Reporting Centre – LS), přičemž koordinace probíhala také s aliančním střediskem vzdušných sil v německém Uedemu (na západě SRN u nizozemských hranic – LS).

O panu Rakušanovi bezpochyby ještě uslyšíme, nicméně dnes už je jisté, že jeho let nebyl tak „slepý“, jak jsme si mnozí zpočátku mysleli.