Ke korespondenční volbě

V současné době se dostalo do popředí mediálního zájmu korespondenční hlasování. Konkrétně pro Čechy žijící v zahraničí, což považují za správné. Zavádět korespondenční volbu v ČR není po mém soudu nezbytné.

Mám dlouholeté kontakty s našimi krajany v Kanadě, po roce 2004 jsem patřil k autorům krajanského periodika Nový domov (do konce roku 2019, kdy noviny přestaly v původní podobě vycházet a později se z nich stal informační newsletter) a také proto vím, že v exilu/emigraci žijí Češi s živým zájmem o dění ve staré vlasti a pokud mají vedle kanadského také české občanství, rádi se zapojí do voleb, ať už parlamentních, nebo prezidentských. Myšleno v roli voličů.

Takto aktivních krajanů je ovšem v poměru ke všem Čechům žijícím v Kanadě velice málo. Například při druhém kole volby prezidenta v roce 2023 bylo na ambasádě v Ottawě registrováno 226 voličů a na generálním konzulátu v Torontu 459 voličů. A to samozřejmě nevíme, kolik z nich patří do autentické krajanské komunity a kolik z nich bylo v Kanadě dočasně z pracovních nebo studijních důvodů.

Zde je nutné všimnout si onoho počtu míst, na nichž je možné v Kanadě volit. Je to pouze federální metropole Ottawa a hlavní město provincie Ontaria Toronto. Obě jsou na kanadské poměry relativně „blízko sebe“, nějakých 350 km. Podíváme-li se na vzdálenosti největších měst provincií ležících na západ od Ontaria, pak dojdeme k těmto číslům:

Toronto – Winnipeg (Manitoba) … 1515 km

Toronto - Saskatoon (Saskatchewan) … 2225 km

Toronto – Calgary (Alberta) … 2710 km

Toronto – Vancouver (Britská Kolumbie) … 3360 km

Většina těchto měst je od Toronta, pro ně nejbližšího místa, kde mohou osobně volit, dál, než kam jezdí Češi na dovolenou (namátkou z Prahy na Krétu 1860 km, na Mallorcu 1490 km).

Takže lidé žijící dejme tomu v Calgary by museli vážit cestu dlouhou dvakrát 2710 km. Kolik času by si celý volební akt vyžádal, nechci ani zjišťovat. Osobní otázka: byli byste ochotni takovou odyseu absolvovat? Můžeme porovnat s tím, jak daleko to máme k volební urně u nás doma. Bezvýznamný zlomek kanadských vzdáleností.

Zkusme si také představit, že by volební místnosti byly v ČR pouze v Praze a Brně. Je to samozřejmě nesmysl – a jen příklad. Bydlíte v Chebu či Opavě. Byli byste ochotni jet volit tak daleko? Jaká by asi byla volební účast za těchto podmínek? Neměli by obyvatelé Prahy, Brna a blízkého okolí nefér výhodu? Jistěže. Stejnou, jakou mají Češi žijící v Torontu, Ottawě a blízkém okolí. Uvítali byste za takovéto situace možnost volit korespondenčně? Nemám důvod o tom pochybovat. Ze stejného důvodu volají po korespondenční volbě naši krajané, zejména v geograficky rozlehlých zemích, nejen v Kanadě. V USA je možné volit ve Washingtonu, DC, Chicagu, NY a LA, v Brazílii v Brasilii a Sao Paulu, v Austrálii v Canbeře a Sydney.

Ti, kdo se staví negativně ke korespondenční volbě pro Čechy v zahraničí, chovají se především sobecky a bezohledně. Sami si užíváme blízkosti volebních místností, ale voliče, které takové štěstí nemají, bychom nechali cestovat tisíce kilometrů. Je to fér?

NÁMITKA

Nejčastějším argumentem odpůrců korespondenční volby je tvrzení, že není zaručena tajnost tohoto aktu. Nemá smysl si nalhávat, že při standardních volbách něco takového nehrozí. Hrozí právě tak. Námitku, že např. členové rodiny mohou při korespondenční volbě ovlivnit hlasování svého člena lze právě tak vztáhnout na volbu osobní. Pokud volič dostane lístky domů, což je běžná praxe, nikdo nemůže vědět, co se za zavřenými dveřmi děje a zda člen rodiny nepřijde do volební místnosti s lístkem jedné strany vybraným pod nátlakem a ten pak vloží za plentou do obálky. Tajnost volby je v takovém případě pouze formální a je obtížně představitelné, jak něčemu takovému zabránit.

Kromě toho bezpochyby nastávají situace, kdy zejména senioři, kterým už mysl tak brilantně neslouží, anebo se v českém politickém guláši neorientují, prostě požádají mladší příbuzné, např. dospělé děti, aby jim přímo řekli, koho mají volit. Snadno se tak stane, že některá strana dostane v dané rodině hlasy dva – „uvědomělý“ od syna a synem doporučený od jeho matky. Kolik takových případů v ČR existuje? Jsou košer? A trápí to ty strážce demokracie, kteří vidí v korespondenční volbě její zásadní ohrožení?

Nejsme svědky cezení komára za současného pojídání velblouda?