Kauza Srp: Zemanova politika v praxi

Případ Karla Srpa v nejnovější polemice kolem jeho nezvolení do Rady ÚSTRu není primárně o Karlu Srpovi, nýbrž o něčem docela jiném. Jde o další ilustraci obludné politiky Hradu, zejména ve vztahu k prezidentskému slibu.

Osmého března 2013 podepsal Miloš Zeman prezidentský slib, v němž mimo jiné stojí, jak je možné se dočíst na webu dolní komory českého parlamentu, toto:

Rozumím té pasáži tak, že prezident bude dodržovat platnou ústavu ve všech jejích ustanoveních a všechny platné zákony České republiky. Bez výjimky. Je to věru nesnadný úkol, neboť není v možnostech jednotlivce znát všechny paragrafy, což po mém soudu platí i o člověku s tak fenomenální pamětí, jakým Miloš Zeman bezpochyby je. Ostatně proto má hlava státu na Hradě „servis“, který  mu je v této věci nápomocen.

Jistě: prezident může udělat chybu, ovšem po upozornění, že jde o chybu musí učinit nápravu. Ne-li, porušuje prezidentský slib, obávám se. Chybovat je lidské, praví dávný slogan převzatý z latiny, ovšem sveřepě na chybě setrvávat už není ani lidské, ani (v případě prezidenta) státnické, ale (doplňte si každý sám).

Jak se to tedy má s Karlem Srpem a jeho možností působit v Radě ÚSTRu? V právním státě následovně:

1/ V zákonu 181/2007 se v paragrafu 7/5 říká toto:

Ještě jednou:  Členem Rady může být zvolena fyzická osoba, která je způsobilá k právním úkonům a je spolehlivá a bezúhonná.

2/ Co znamená „je spolehlivá“? To konkretizuje paragraf 19/1/a, který uvádí:

Zopakujme si ten odstavec:  Za spolehlivého se pro účely tohoto zákona považuje ten, kdo v době od 25. února 1948 do 15. února 1990 nebyl členem nebo kandidátem Komunistické strany Československa nebo Komunistické strany Slovenska.

Byl Karel Srp členem KSČ? Dokumenty uvádějí, že ano. On sám se sice nechal v médiích slyšet, že si to nepamatuje (což je samo o sobě na hranici uvěřitelnosti), nicméně něco takového se snad dá dohledat. A zřejmě se přišlo na to, že v komunistické straně byl, když senátoři na základě této skutečnosti jeho členství v Radě ÚSTRu neschválili. Vlastně: podle některých médií to přiznal. Na webu Hospodářských novin, které se odkazují na Aktuálně.cz, se píše doslova toto:

• „Pokud jsem byl členem KSČ, pak je důležité, v jakém období to bylo - během pražského jara, a jsem na to hrdý. V této době, kterou pokládáme za vrchol 2. poloviny 20. století, byl členem například i Petr Pithart. Potom jsem členem komunistické strany rozhodně nebyl," tvrdí Srp.

Tak byl, nebo nebyl? Podivné vyjádření. Pokud by „B“ bylo správně, jistě by Hrad přispěchal s neprůstřelným důkazem. Ten ale nemá a ani mít nemůže, pakliže je pravdivé tvrzení historika Petra Blažka, že  Srpova členská karta (KSČ) existuje a je součástí Národního archivu. A důvod, proč by měl Blažek celému národu lhát a tím totálně zdiskreditovat svoji důvěryhodnost historika mě vskutku nenapadá.

Položme si ale další otázky.

Věděl Hrad tom, že byl Srp v KSČ? Pokud ano a prezident ho přesto do Rady ÚSTRu navrhl, vědomě porušil prezidentský slib – neboť zákon 181/2007 citovaný výše hovoří jednoznačně.

Pokud to Hrad nevěděl, měl se za tuto neznalost omluvit a sdělit, že vzhledem k tomu, že prezident republiky je povinen dodržovat zákony ČR, neb ho k tomu zavazuje prezidentský slib, s rozhodnutím Senátu souhlasí a na Srpově nominaci netrvá. Ba, že Srpova nominace byl politováníhodný omyl. 

Čeho jsme ale místo toho svědky? Nechutné hradní propagandy, kterou prezident rozehrál prostřednictvím svého mluvčího. Jiří Ovčáček na „prezidentském“ Twitteru uvádí, že v případě Srpa jde (ze strany senátorů) o kádrování. Toto je výraz pro nechutné praktiky uplatňované v komunistické totalitě čili v souvislosti s činností demokraticky zvolené horní komory českého parlamentu jde o výraz naprosto nepatřičný, ne-li skandální.

Pokud Jiří Ovčáček, potažmo prezident republiky, považuje respekt k zákonu v demokratickém režimu za projev totalitní praktiky, pak logicky nerespektování zákona (v případě kauzy Srp vs ÚSTR) musí považovat za správnou věc. Což je na celé této kauze to nejděsivější. Vskutku už nejde o Karla Srpa, ale o něco mnohem závažnějšího – o pohrdání hlavy států zákony této země.

Pokud má prezident vůči zákonu 181/2007 výhrady, pak není řešením vyjadřovat je tím, že bude ustanovení této normy ostentativně porušovat. Nebezpečné je to v tom, že v demokratickém republikánském zřízení občanů sobě rovných, by pak měl „právo“ nerespektovat zákony každý, kdo by s jejich obsahem nesouhlasil. Což je samozřejmě cesta do pekel – vede k chaosu, anarchii, zákonům džungle, ke konci demokracie a svobody.

Ano, na pozadí kauzy Karla Srpa a ÚSTRu jde o věc principu. Uvědomuje si Hrad vážnost celé věci?