V uplynulých dnech jsme se dozvěděli, že se k soudu vrací případ Kateřiny Krejčové, která při povoleném pokojném protestu, bránila spoludemonstranta a shodou okolností svého přítele – před policií.
Je to jedna z těch kauz, které mají potenciál otřást mou důvěrou v polistopadový postkomunistický demokratický režim, přesněji v jeho represivní složku – policii. V dalším pokračování tohoto příběhu se ukáže, nakolik hrozí, že otřese i mou důvěrou v justici. Ta z toho zatím vyšla s čistým štítem, neboť odvolací soud Kateřinu Krejčovou zprostil viny.
S tímto rozhodnutím se ovšem neztotožnil Nejvyšší soud a případ se tak bude projednávat znovu.
Zde vytkněme před závorku. Zasahující policisté to dnes při akcích před zraky veřejnosti nemají snadné. Kdejaký náhodný kolemjdoucí může vytáhnout mobilní telefon, tablet, případně fotoaparát či jinou techniku a zanedlouho se záznam objeví na internetu. Přesně to se stalo i v této kauze: více než čtyřminutové video je k dispozici na You Tube. Vkladatel ovšem (z pro mě záhadných důvodů) zakázal jeho stahování a šíření, a tak nezbývá, než místo samotného klipu uvést pouze odkaz na něj. Tady je:
https://youtu.be/v2niF1QsTdc
Sám jsem si to video prohlédl snad stokrát, vlastní „útok“ Kateřiny dokonce obrázek po obrázku, a musím konstatovat, že absolutně nechápu, co se tady vlastně řeší. Přesněji: proč je řešen bagatelní, 4sekundový (slovy čtyřsekundový) kontakt Kateřiny se zasahujícím policistou a nikoli to podstatné: zásah policie do ústavních práv jedněch jenom proto, aby bylo naplněno ústavní právo jiných.
Připomeňme, co se vlastně 1. července 2015 stalo. Účastníci demonstrace DI (protiuprchlické se šibenicemi) chtěli projít z dolní části pražského Václavského náměstí do ulice Na Můstku. Zde se ovšem konala demonstrace DII (názorových odpůrců účastníků demonstrace DI, navíc pořádaná vsedě). Výchozí situace: máme tu dvě demonstrace, obě povolené (jak lze zjistit z veřejných zdrojů). Jedni demonstranti (DII) sice tvoří překážku pro demonstranty jiné (DI), ovšem pouze částečnou, neboť v inkriminované lokalitě je dostatek místa (na vstupu do ulice Na Můstku dle mapy cca osm metrů).
Tady se dostáváme ke klíčovému okamžiku, který server iDNES z 21. ledna 2016 (v článku „Stoupenkyně uprchlíků policistu zranit nemohla, tvrdí soudní znalec“) popsal takto:
- Průvod protiimigrantských demonstrantů sice mohl sedící lidi obejít, ale na rozkaz velitele zásahu policisté - mezi nimi i Filip Dlesk (který byl údajně Kateřinou zraněn – pozn. LS) - sedící vyzvali, aby průvodu v čele s Bartošem uvolnili cestu. Podle policie šlo o jejich vlastní bezpečnost. Policie se obávala, že je protiimigrantští demonstranti napadnou.
Jak tento postoj policie a její následné chování interpretovat? Že se postavila na stranu potenciálních násilníků proti pokojným protestujícím, což osobně považuji (bez ohledu na politické názory těch či oněch) za skandální. Pokud policie vyhodnotila situaci tak, že demonstranti DI představují hrozbu, měla zasáhnout proti nositelům této hrozby, nikoli omezit pokojné demonstranty akce DII na jejich ústavních právech. Netvrdím, že měla akci DI hned rozpustit, ale demonstranty DII chránit a v případě, že by si aktéři DI počínali protizákonně, zasáhnout proti nim, nikoli proti účastníkům akce DII.
Stal se však pravý opak, který je důkazem toho, že žijeme v Absurdistánu. Policie nejenže zkrátila demonstranty akce DII na jejich ústavních právech (aby byla naplněná ústavní práva jiných), ale navíc se v zájmu bezpečnosti účastníků akce DII na nich dopustila viditelného násilí (pokud dva policisté zakleknou muže ležícího na zemi tak, že si úderem o dlažbu zlomí zub, pak to násilí je).
V emočně vypjaté situaci se pak nelze divit tomu, že se Kateřina Krejčová zachovala tak, jak se zachovala: svému příteli, na němž se policie (viděno jejíma očima) dopouštěla násilí, chtěla pomoci. Neměla šanci, během čtyř sekund byla zpacifikována (v této fázi se policistů musím zastat: nic jiného dělat nemohli), ovšem jako „bonus“ pak jako policií chráněná osoba (akci DII přece policie na daném místě „zrušila“ kvůli ochraně jejích účastníků) byla Kateřina držena dvěma policisty na dlažbě tváří k zemi 2 minuty a 45 sekund, než přijelo policejní auto a byla odvezena k výslechu.
Takto se v České republice „vyrábějí“ „zločinci“. Jdete na povolenou demonstraci, chováte se na ní pokojně, policie vaši demonstraci na daném místě „zruší“ (oficiálně ovšem dle pozdějšího soudního verdiktu z konce dubna 2016 nebyla rozpuštěna) a když slepě neuposlechnete a zastanete se někoho, na kom je pácháno policejní násilí, čeká vás třeba i několikaleté soudní martyrium s nejistým výsledkem.
Kdo tedy udělal chybu, případně větší chybu? Porovnejme. Na jedné straně je tu Kateřina, která se zachovala lidsky pochopitelně a z hlediska jistých principů i správně. Nebo snad měla způsobně stát a jako ovce přihlížet k tomu, jak je na jejím příteli pácháno násilí? Jak by se pak vyrovnala se svým svědomím, když byla v principu ("lidsky") v právu? Ano, bylo to v afektu, působila hystericky, ale: „kdo z vás je bez viny, první hoď kamenem“.
Na druhé straně tu máme rozkaz velitele zásahu. Rozkaz dle mého soudu nanejvýš problematický, který celý tento incident způsobil. Odpovědný policejní důstojník tedy udělal větší chybu než Kateřina.
Když jsem o tomto zapeklitém příběhu psal loni 26. dubna (Blog iDNES, „K případu Kateřiny Krejčové“), uzavřel jsem článek odstavcem, na kterém nemám důvod nic měnit:
- Viděno z vnějšku to vytváří dojem, že policie se postavila nikoli na obranu slabších a těch, kdo byli v menšině, ale přesně naopak. Být na místě jako nestranný pozorovatel, měl bych větší obavy ne z Kateřiny Krejčové (byť bych se s ní názorově bezpochyby v mnohém neshodl), ale z těch, kdo na pozadí maket šibenic vyřvávají, že „všechny brzy pověsí“.
