V rozruchu kolem návštěvy šéfa katarského státu v Praze poněkud zapadlo, že jde o zemi vnímanou částí arabského tábora jako „zlobivé dítě“. Je mu připisována, pravda, některými poněkud pokrytecky, podpora terorismu.
V živé paměti je ještě regionální krize z roku 2017, kdy několik arabských zemí na Blízkém východě v čele se Saúdskou Arábií a Egyptem (Emiráty, Bahrajn, následně se přidaly další muslimské státy i odjinud včetně Malediv) přerušilo s Katarem nejen diplomatické styky, ale i letecké či námořní, případně pozemní spojení.
Dlužno dodat, že čelí-li Saúdská Arábie témuž podezření (že nějakým způsobem podporovala terorismus), neznamená to, že Katar si nepočínal stejně. (To, že jsem paranoidní neznamená, že po mě nejdou.) Obviňován je také z praní špinavých peněz a navazující finanční podpory pro džihádistické skupiny v Sýrii. Bloku vedenému Rijádem je také trnem v oku příklon Kataru k Íránu, který je vnímán nejen v Izraeli, ale také v řadě sunnitských zemí jako nepřítel č. 1 a hlavní destabilizační činitel v oblasti (zcela právem, nutno říci jedním dechem).
Prostě Katar je jaký je a má pověst takovou jakou má. Bez ohledu na to, že v tomto emirátu mají svoji základnu Američané. Jen pro úplnost: o lidských právech darmo mluvit, ta nejsou dodržována nikde na Blízkém východě – s výjimkou Izraele jako skutečně jediného demokratického a právního státu v oblasti. Což není propagandistická fráze, ale holá pravda.
Na jedné straně je tu tedy host – emír Tamím bin Hamad Ál Thání, na straně druhé jeho hostitel – prezident Miloš Zeman. Oddaný přítel Izraele a zapřisáhlý odpůrce terorismu. („S teroristy se nevyjednává, s teroristy se bojuje.“) Tak trochu oheň a voda. I kdyby nebylo všechno pravda, co se o Kataru říká, jeho sympatie k teroristickým organizacím, které mají v programu likvidaci Izraele, v čemž jsou mohutně podporovány režimem v Íránu, který má stejný názor, nelze přehlédnout a už vůbec ne popřít.
Proto mě zajímalo, jakým způsobem bude tento aspekt návštěvy Jeho Výsosti pojednán – co k to řekne Miloš Zeman, případně jeho tiskový mluvčí. (Něco o předčasném odjezdu emíra jsem tušit nemohl a nenapadlo by mě to ani v nejbujnějších snech.)
Středeční (5. 10. 2022) tiskovou konferenci obou hlav států jsem proto sledoval plný dychtivého očekávání. V naději, že se některý z novinářů zeptá na záležitosti kolem poměru Kataru k palestinskoarabským teroristickým organizacím, vztahu Kataru k Izraeli, zda katarský host sdílí postoj Hamasu, Hizballáhu, Íránu a dalších, že izraelský stát (jak oni říkají „sionistická entita“) nemá na politické mapě regionu co dělat, že je třeba ho vyříznout jako rakovinový nádor a tak podobně. Právě tak by mě zajímaly prezidentovy reakce na případné emírovy odpovědi.
Upřímně: nedozvěděl jsem se nic. Kdo tiskovou konferenci sledoval, ví proč. Po vyjádření obou státníků Jiří Ovčáček přítomným poděkoval – a tím setkání skončilo. Otázky připuštěny nebyly. Z čehož jsem osobně odvodil, že mezi oběma představiteli nepanovala zdaleka taková shoda, jak by na základě Zemanova projevu na tiskové konferenci mohli někteří usoudit. V každém případě otazník nad vzájemnými postoji obou zemí pokud jde o terorismus a vztah k Izraeli i po návštěvě vládce Kataru zůstává.
Pokud jde o předčasný středeční (5. 10.) odlet emíra z ČR, přehlédnout bychom neměli tuto prezidentovu větu pronesenou na zmíněné tiskové konferenci:
Zítra (6. 10. - LS) se Jeho Výsost zúčastní summitu hlav států ne jenom Evropské unie, ale Evropy jako celku, kde právě téma Ukrajiny, vedle tématu energetické krize, bude profilujícím tématem.
Miloš Zeman pronesl tuto větu způsobem, který vylučoval pochybnosti. I já jsem prezidentovi uvěřil, byť mě to překvapilo, že účast emíra na summitu je hotová věc. Nakonec, jak víme, bylo všechno jinak a závěr návštěvy působil poněkud zvláštně. A opět – otazníky míří na Pražský hrad. Ledacos už bylo vysvětleno, ale pachuť zůstává. Miloš Zeman opět tvrdil něco, co nebyla pravda. Kde se stala chyba?
