K letu boeingu pouze s jedním motorem … až do Prahy

Ten argument používají obvykle odpůrci letecké dopravy. Kdyby prý Stvořitel chtěl, aby lidé létali, vybavil by je křídly. Vidím to jinak: Tvůrce nás vybavil mozkem a schopností si ta křídla zkonstruovat.

Nikoli ta, jaká sestrojil Daidalos pro sebe a svého syna, nýbrž jiná: ta, která používáme dnes – křídla letadel. A také motory a vše ostatní, co je potřeba k tomu, abychom zažívali ten fantastický pocit v okamžiku, kdy se stroj odlepí od země směrem k nebesům.

Když jsem s manželkou a strýcem Dennisem stál u zábradlí Niagarských vodopádů, zazněla z jeho úst tato slova: „Byl jsem tu už mnohokrát (na kanadské poměry bydlel vlastně nedaleko – LS), ale pokaždé mě vodopády fascinují.“

Mohu jeho slova parafrázovat: I kdybych letěl tisíckrát za život, nikdy mě ten moment, kdy se stroj odpoutá od země, nepřestane vzrušovat. Je to možná ještě víc fascinující než Horseshoe Falls v Ontariu.

Ano, jsem obdivovatelem letecké dopravy. Miluji letiště, letadla, leteckou dopravu se vším všudy. A obdivuji ty, kteří se na ní podílejí – piloty, letušky, dispečery letového provozu, pozemní personál. Mají moji hlubokou úctu a respekt. (Občas doprovázím členy rodiny na vyšetření v nemocnici Na Homolce. Brzy ráno na lačno odběry, pak asi čtyři hodiny času před návštěvou ordinace – a víte, kam jezdíme na snídani? Na letiště! Jenom pro tu báječnou atmosféru.)

Někdy jsem s tím ve svém okolí možná až otravný, ale dávám leteckou dopravu jako příklad dokonale fungujícího oboru. Občas se ale stane, že … jak to říci. Prostě, že jsem i já nemile překvapen.

Na mysli mám onen kontroverzní let QS1125 společnosti Smartwings z ostrova Samos do Prahy 22. srpna 2019 Boeingem 737 s jedním fungujícím motorem. Zpráva říká, že když na to piloti přišli, údajně už nad Egejským mořem, nerozhodli se přistát na nejbližším vhodném letišti (jak by velel zdravý rozum), ale pokračovali až do Prahy, tedy zhruba dvě a půl hodiny. (Podle webu Flightradar24.com stroj vzlétl v 08:28 SELČ a přistál v 11:08 SELČ.)

Přitom každému, ať už má k letectví vztah jakýkoli, musela hlavou proletět otázka: Kdyby k došlo k fatální poruše druhého motoru, následovala by tragédie? Nejspíš ano. Tedy: šel kapitán do nepřijatelného rizika?

Vlaďka Dufková (mluvčí aerolinek) říká, že se vlastně nic nestalo:

• Posádka postupovala v souladu s bezpečnostními a provozními postupy pro tyto případy a letadlo bezpečně přistálo. Velitel letadla patří k nejzkušenějším ve společnosti, posádka měla situaci pod kontrolou a rozhodně by nic nepodcenila.

To ovšem není odpověď na výše uvedenou otázku.

Absolvoval jsem se Smartwings (dříve Travel Service) víc letů než s jakoukoli jinou společností. Pokaždé jsme personálem ujišťování, že prioritou priorit je bezpečnost cestujících (nikdy jsem o tom ani na sekundu nezapochyboval). Mimořádnou událost jsem zažil pouze jednu. Bylo to v září 2009 před odletem do sinajského Šarm aš Šajchu. Do deníku jsem si tehdy zapsal:

• 23,30 SELČ nástup do letadla
• 00,05 plánovaný čas odletu – zatím nic
• 00,45 odchod z letadla zpět do haly
• 01,15 návrat do letadla
• 01,30 odlet

Co se stalo? Údajně jedna z radiostanic měla poruchu, a tak došlo k její výměně (nebo opravě, to jsem přesně nezjistil). Proč tuto epizodu připomínám? Nikdo tehdy neřekl (omlouvám se za použitou formulaci): „To je dobrý, máme ještě další radiostanici, můžeme startovat.“ Nic takového. Museli jsme počkat, až bude vše stoprocentně OK.

Tomuto postupu jsem rozuměl a téměř bez výhrad jsem jej přijal. Jen s poznámkou, že personál měl dříve a lépe informovat cestující, co se děje. (Jeden z nich dostal menší hysterický záchvat a v důsledku toho jsme byli svědky jeho konfliktu s letuškou: „Když to neumíte, tak to nedělejte!“ Takové menší zpestření před odletem, jinak to byla vcelku nuda.)

Když jsem se loni v červnu (2019) vracel z egyptské Marsy Alam, poprvé jsem si vychutnal let typem Boeing 737 MAX 8. Bylo to příjemné, jsem dost vysoký na to, abych považoval obvykle používaný Boeing 737-800 s nadsázkou za „letadlo pro Vietnamce“ (kvůli místu mezi sedadly ve většině řad). Netušil jsem tehdy, jaký mají MAXY problém – a že za několik měsíců tento problém vyústí v tragédii v Etiopii. K té došlo v neděli 10. března 2019 a už za dva dny byl vydán pro Evropu platný striktní (a po mém soudu diskutabilní) příkaz, že od 20 hodin SEČ nesmí nad kontinent žádný stroj typu Boeing 737 – MAX (osm nebo devět).

Jak si možná vzpomenete, postihlo to tehdy i dva spoje Smartwingsu mířící do Prahy:

• spoj Dubaj – Praha … MAX přistál v Ankaře (Turecko)
• spoj Kapverdy – Praha … MAX přistál v Tunisu (Tunisko)

Asi jsem nebyl sám, kdo si kladl otázku: když dosud byly MAXY běžně provozovány, nebylo by bývalo rozumnější nechat je doletět do cílového letiště a nekomplikovat situaci výše uvedeným striktním příkazem? Asi ne, bezpečnost je bezpečnost.

Máme tu tedy dvojí přístup. Na jedné straně „příběh s vysílačkou“ (a podobných zážitků mají jistě čtenáři bezpočet) nebo příběh s uzemněním MAXŮ po katastrofě v Etiopii, na druhé straně příběh „boeingu z ostrova Samos“.

Znovu se tedy ptám a jistý si nejsem: Byl nebo nebyl dvouapůlhodinový let se strojem pouze s jedním motorem nepřiměřeným hazardem?

•

... mapa letu boeingu s jedním motorem z ostrova Samos do Prahy. Letišť pro přistání v mimořádné situaci bylo na trase dost. (Zdroj: Web Flightradar24.com)

... červen 2018. Nástup do Boeingu 737 - MAX 8. Na delší dobu naposledy. (Foto: Autor článku)