K jednomu hloupému titulku

Práce na směny je nesnadná. Zejména, trvá-li směna přes noc. Dejme tomu od šesti (sedmi) večer do šesti (sedmi) ráno. Říká se tomu „dvanáctky“. Tam, kde si zaměstnanci nemohou v noci „dáchnout“, je to „na hraně“.

Musí překonávat únavu plynoucí z toho, že tělo chce spát – a nesmí. Dříve či později po půlnoci přichází „krize“. A když se konečně dočkají konce pracovní doby, jejich problémy nekončí. Nemají nikterak zaručeno, že se po úmorné směně řádně vyspí. Neexistuje nic podobného tomu, co mají lidé, kteří v noci nepracují – tedy institut „denního klidu“. Je to jen o štěstí: že po návratu domů ulehnout a soused nezačne rekonstruovat byt, pod okny se neobjeví sekačky na trávu či pracovníci se sbíječkou, o prázdninách hrající si děti (každé kopnutí do míče je může vzbudit). Nehledě k tomu, že spánek přes den není nikdy tak sytý jako v noci.

Dlužno dodat, že zaměstnavatele tyto okolnosti nezajímají. Požaduje, aby směnový pracovník přišel do firmy (nemocnice … ) vyspalý, odpočinutý, plně připravený plnit zadané úkoly a své povinnosti. Za to ho přece platí!

Platí ho ale řádně? Myšleno za tu oběť, kterou pro společnost (v širším slova smyslu) podstupuje? Můj osobní názor je, že nikoli (píšu o ČR). Jestli tato společnost někomu něco dluží, pak směnovým pracovníkům spravedlivé ohodnocení, spravedlivou kompenzaci.

Na demagogickou námitku, že nikdo nikoho nenutí, aby byl směnovým pracovníkem, odpovídám: nebude-li to dělat pan Novák, bude to muset dělat pan Svoboda. Prostě proto, že moderní společnost nemůže bez směnových pracovníků existovat. (Snad není nutné uvádět proč.)

Občas slýchám hrůzostrašné zvěsti: že pracovník musí absolvovat po noční směně na školení, povinnou lékařskou prohlídku, dokonce jít na zkoušky! Něco takového by mělo být zákonem zakázáno! Jediné, co má zaměstnanec po noční směně udělat, je ulehnout co nejdříve do postele.

Proč jsem tak rozhořčen? Prvotní impuls uvedu níže; zde chci jenom říci, že pokud si jako „konzumenti“ služeb směnařů nárokujeme, aby v noci vykonávali svoji práci tak, jak mají, měli bychom jim dát v rámci možností co největší prostor pro to, aby se před službou co nejlépe vyspali.

Uvedu konkrétní příklad: do Egypta (i jinam) létají charterové spoje obvykle po půlnoci. Všichni pasažéři očekávají, že piloti v kabině neusnou, ale bezpečně s nimi přistanou v cílové destinaci. Stejně tak očekáváme i v jiných oborech, že nedojde k excesům – že strojvůdce nepřehlédne díky únavě červenou, že se lékař nedopustí při akutní noční operaci fatální chyby (mně se to stalo – mám celoživotní následky), prostě, že se „mistr tesař neutne“ proto, že mu nebylo umožněno se před noční službou řádně vyspat.

Mezi pracovníky na nočních směnách se říká: Proč se ta či ona akce (opět: školení, lékařská preventivní prohlídka atp.) nekoná třeba ve dvě hodiny po půlnoci? Aby i nesměnoví pracovníci poznali jaké to je překonávat únavu.

Osobně jsem toho názoru, že směnařství na negativní vliv na lidské zdraví. A tudíž kdo dlouhodobě pracuje ve směnovém režimu, měl by mít sníženou hranici odchodu do důchodu (třeba za 10 let nepřetržité práce v modelu denní – noční o rok dříve do penze – nebo tak nějak podobně). Byla by to malá satisfakce za výše zmíněnou oběť.

A nyní proč o to vlastně píšu. Otevřel jsem dnes odpoledne internet a na svém oblíábeném serveru Echo24 objevil titulek:

To je přesně ten druh uvažování, který dělá nepřímo ze směnových pracovníků občany druhé kategorie. Když mohou desetitisíce (počítáno dohromady) lékařů, pilotů, horníků, zdravotních sestřiček, dělníků všech možných profesí, obsluh v energetice, pracovníků na dráze a v dopravě obecně a bezpočtu dalších míst pracovat v noci pravidelně, proč by tu a tam nemohli pracovat v noci i politici? Oni jsou snad něco navíc? Anebo má autor onoho článku obavy, že udělají díky únavě špatné rozhodnutí? To ale může udělat kdokoli, kdo pracuje na jakémkoli postu na noční směně! Říkáme snad, že se vedení té či oné nemocnice (letecké společnosti, Českých drah, elektráren …) zbláznilo, když nechá lidi pracovat v noci?

Kdysi se prý jeden český zákonodárce vyjádřil, že v noci pracují jenom zloději a prostitutky. Hnusnější urážku všech směnařů si sotva lze představit. Přál bych takovému člověku, aby se úderem desáté hodiny pro něj „zastavil život“. Byla by vypnutá elektřina, přestala by téci voda, jezdit veřejná doprava, nefungovaly by telefonní ani jiné komunikační služby včetně internetu, lékařská pohotovost atd., atd. Pak by snad pochopil, že v noci musí být aktivní spousta profesí, jinak by tato společnost během velice krátké doby totálně zkolabovala.