Jiný pohled na jeden mýtus

• Palestinskoarabská a s ní spřízněná propaganda se zhusta snaží vytvářet dojem, že palestinští Arabové (nesprávně nazývaní Palestinci) žili v zemi, která má několik názvů (a já se zde budu držet termínu historická Palestina), div ne odjakživa.

Zejména pak akcentuje skutečnost, že v době, kdy začala kaskáda židovského návratu (alija – první se datuje k roku 1881), žilo v historické Palestině více Arabů než Židů.

Je ty cynický argument.

Přestavme si, že by se Hitlerovi nepodařilo uskutečnit holocaust; Židé by byli „pouze“ přivezeni v transportech do koncentračních táborů, ale nikoli povražděni – a po skončení války by se drtivá většina z nich vrátila do zemí, kde před nástupem nacismu žili.

Jak bychom asi přijali argument Čechů, kteří by přišli s tvrzením, že na konci války také nežili v protektorátu téměř žádní Židé, tak co tu po změně poměrů chtějí. Obdobně se chová palestinskoarabská a spřízněná propaganda k Židům, kteří se od konce 19. století začali vracet do své pravlasti. Ano vracet, protože ve starověku byli Římany z této pravlasti vyhnáni a jejich pravlast byla přejmenována nejprve na Syria Palaestina a později na Palaestina I a Palaestina II. Zničen a přejmenován byl také Jeruzalém – na Aelia Capitolina.

Logicky: jestliže byl někdo odněkud násilně většinově vyhnán (donucen k exodu), po dobu vyhnanství (diaspory) se na onom místě většinově fyzicky nevyskytoval. To ale nesmí být důvodem k tomu, aby mu bylo upíráno morální i reálné právo na návrat.

Židé, byť většina z nich se nacházela v diaspoře, v historické Palestině nikdy nepřestali žít – myšleno po odchodu většiny z nich vynuceném krutovládou císaře Hadriána, která následovala po poražce druhého židovského protiřímského povstání v roce 135 n. l. Historická Palestina nezůstala samozřejmě „zemí bez lidí“, postupem času v ní začali žít také Nežidé (krom stávajících), např. v důsledku expanze islámu Arabové.

Kolik Arabů (muslimů) v Palestině žilo v minulých staletích? Vzácnou odpověď na tuto otázku, tedy pokud jde o konec 17. století, přináší Andriaan Reland, holandský učenec, kartograf a filolog. V roce 1695 se vypravil na studijní cestu do historické Palestiny a své poznatky zveřejnil v latinsky psané knize Palaestina ex Monumentis Veteribus Illustrata. Jeho autentické svědectví popírá existenci jakýchsi dávných historických kořenů Arabů v Palestině, což nezřídka slouží jako nástroj k delegitimizaci Izraele.

K jakým zjištěním Reland dospěl? Shrnutí publikoval už v roce 2009 autor Raphael Aouate. Zde je stručný výčet.

• Palestina na konci 17. století byla zemí řídce osídlenou, ba opuštěnou. Naprosta většina populace byla soustředěna ve městech jako Jeruzalém, Akko, Safed, Tiberias a Gaza.
• Většina obyvatelstva byli Židé, zbytek tvořili křesťané; muslimů bylo nemnoho, vesměs šlo o kočovné beduíny. Výjmkou bylo město Nábulus, tehdy Sichem, kde žilo asi 120 členů muslimského klanu Natša a přibližně sedm desítek Samaritánů.
• Naprostá většina palestinských měst a obcí měla v Relandově době hebrejský název (nebo z hebrejštiny pocházející), jen některá měla jméno původu řeckého, latinského, případně románského.
• Prakticky žádné město nebo obec, které mají dnes název v arabštině (Haifa, Jaffa, Nábulus, Gaza nebo Džanín), takový název na konci 17. století neměly. Reland nenašel žádné stopy po pozdějších arabských názvech Al Kuds (pro Jeruzalém) nebo Al Chalil (pro Hebron). Dnešní Ramalláh byl nazýván Betallah (z hebrejského Beth El).
• Nazaret, správní centrum Galileje, byl městem plně křesťanským (700 lidí).
• Samotný Jeruzalém měl přes 5 tisíc obyvatel, z nichž naprostá většina byli Židé, slabá menšina křesťané.
• Gaza měla přes 550 lidí, z toho polovinu Židů a drtivou většinu druhé poloviny tvořili křesťané.
• Pozoruhodné je, že holandský účenec píše o muslimech jako o kočovných beduínech, kteří přicházeli do oblasti Palestiny na výpomocné práce ve stavebnictví a zemědělství – jako sezónní námezdní pracující.
• Města Tiberias a Safed byla plně židovská.

Zajímavá čísla přinesl blog Un idiot attentif, kde v jeho anglické verzi autor Fiodor přináší údaje z Velké univerzální encyklopedie XIX. století (Grand dictionnaire universel du XIXe siècle) z roku 1875:

V Jeruzalémě žilo něco mezi 18 a 20 tisíci obyvateli, z toho

• 8 tisíc Židů
• 5 tisíc muslimů
• 3 tisíce Řeků
• 1 a půl tisíce lidí (křesťanů) latinského vyznání
• 1 tisíc Arménů
• 100 až 200 Syřanů a koptů

Toto všechno jsou čísla, která dokazují, že všechny pokusy „vygumovat“ židovské sepětí s územím historické Palestiny a nahradit ho čímsi jako výlučným palestinským (palestinskoarabským) historickým dědictvím jsou založeny na více než pochybných základech a nemají větší než propagandistickou hodnotou.

(Za poskytnutí námětu k napsání tohoto článku děkuji Ing. P. Guttmannovi.)