- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Přítomní v plenárním sále Knesetu slyšeli anglická slova:
Prezident doslova řekl, že je nejlepším přítelem Izraele ve své vlastní zemi, tj. v celé České republice.
Dovolím si nesouhlasit.
Možná je nejlepším přítelem Izraele mezi politiky, nikoli ale mezi všemi Čechy. V ČR žije totiž spousta obyčejných lidí, kteří mají upřímně rádi Izrael, a možná víc než Miloš Zeman, celý svůj život.
Jedním z nich je i autor tohoto příspěvku.
Podobnou větu jsem kdysi pronesl i já. Když jsem 4. března 2003, krátce po skončení smutečního aktu, který byl věnován památce tragicky zahynulého izraelského astronauta Ilana Ramona, hovořil na pražské Židovské obci s Martou Ernyeiovou ze sekretariátu tehdejšího izraelského velvyslance Arthura Avnona, zazněla z mých úst ona neskromná, možná troufalá věta. Prohlásil jsem se za největšího přítele židovského státu v České republice.
Co mě k tomu vedlo?
Odpovím citátem svých osobních vzpomínek, kterým jsem dal název „Izrael: Místo v srdci“. V nich píšu:
Nemám na tyto otázky jednoznačnou odpověď; vím pouze jedno: že to tak je. A proto jsem hájil Izrael už od školních let.
Zde jedno ohlédnutí:
Takové byly mé začátky.
Rád bych se Miloše Zemana zeptal, kdy se jeho upřímný vztah k Izraeli zrodil a jestli měl někdy ve svém bytě „izraelský koutek“. K tomu se váže tato vzpomínka:
V 80. letech minulého století jsem těžce nesl, že ze záznamů písničkové soutěže o Velkou cenu Eurovize, které vysílala Československá televize, byly systematicky vystříhávány izraelské soutěžní příspěvky, a to bez ohledu na to, na jakém místě se umístily. Z politických důvodů. Obrátil jsem se v té věci i na generálního ředitele televize Jana Zelenku a považoval jsem za malé velké vítězství, že on mé argumenty uznal a na obrazovce režimní televize se začaly objevovat izraelští zpěváci. Bohužel poněkud pozdě – několik měsíců před Listopadem 89.
Když v době gorbačovské „glasnosti“ (mírné uvolnění poměrů) umožnilo Rudé právo čtenářům čas od času klást otázky vysokým představitelů režimu (ministr zahraničí Chňoupek) nebo reaktorům Rudého práva a sovětské Pravdy, využil jsem toho a zeptal se na vztahy s Izraelem. Zde jsou dva screenshoty:
(Zdroj: Web Ústavu pro českou literaturu AV ČR/Screenshot)
A ještě jedna vzpomínka. Po pádu železné opony jsem poslal 11. prosince 1989 novému ministru zahraničí Jiřímu Dienstbierovi obsáhlý dopis, v němž jsem ho vyzval, aby Československo nabídlo Izraeli obnovení plných diplomatický vztahů. Černínský palác mě poté požádal, abych panu ministrovi zaslal písemně své hodnocení arabsko-izraelského konfliktu. Když se tak stalo, přišla z Prahy následující reakce:
Jako prostý přítel Izraele jsem si sotva mohl přát víc.
Toto je několik kamínků mozaiky nazvané "Já a Izrael". Nechci se přít s Milošem Zemanem o to, kdo je větším opravdovým přítelem židovského státu. Jen bych chtěl skromně připomenout, že není jediný, kdo se považuje za "the best" - nejlepšího. Pravda, jeden rozdíl mezi námi je. Já nebudu mít nikdy příležitost vyznat se ze svého přátelství ke Státu Izrael v jeho zákonodárném sboru. Rád se ale spokojím s drobnou každodenní publicistickou prací ve prospěch Izraele, což považuji za své osobní poslání. Jsem přesvědčen, že vyjadřovat podporu Izraeli znamená stát na správné straně.
•
DODATEK
Když jsem si po napsání tohoto článku přečetl českou verzi prezidentova projevu v Knesetu zveřejněnou na hradním webu, našel jsem tam poněkud jiný překlad inkriminované věty Miloše Zemana, která její význam poněkud posunuje:
V Jeruzalémě ovšem prezident řekl něco trochu jiného.
Další články autora |
Toužíte po dokonalé letní barvičce bez rizika spálení? Vyzkoušejte lehký přírodní samoopalovací krém na obličej i tělo od Manufaktury. Zapojte se...