I tramvajovou dopravu lze zpolitizovat

Tento článek se týká CAF, což je zkratka, která má spoustu významů. Také - ve španělštině - „Construcciones y Auxiliar de Ferrocarrilles“. Jde o španělskou společnost vyrábějící kolejová vozidla a navazující vybavení.

Podíváme-li se na její webové stránky, zjistíme, že se s ní tak či onak setkáme na všech kontinentech. Její vozidla jezdí v metrech, na železnici a jako tramvajové vlaky od Seattle na severozápadě USA přes brazilské Sao Paulo, Budapešť v Maďarsku a Hongkong v kontinentální Číně až po Auckland na Novém Zélandu.

Řada z našich čtenářů se v jejich vozidlech svezla, aniž by to možná tušili. Třeba ve vagonech Urbos na tramvajových linkách v německém Freiburgu či rumunské Bukurešti, nebo v římském metru. A v mnoha jiných městech.

CAF je renomovaná firma, proto je přirozené, že o její výrobky měli zájem i v Jeruzalémě. Tam funguje tramvajová MHD známá jako „lehký vlak“ (Jerusalem Light Rail), která se postupně rozšiřuje z jedné na tři linky. Je to nabídka z kategorie těch, které se v normálně fungujícím světě neodmítají. A  ovšem naopak.

V tomto týdnu jsme se dozvěděli, že CAF se v jeruzalémské tramvajové dopravě angažovat nebude – z politických důvodů. Napsal to 2. února 2019 web Middle East Monitor:

CAF vadí, že tramvajová MHD v izraelské metropoli povede přes „palestinská území“, aby sloužila „ilegálním osadám ve východním Jeruzalémě“.

Jenomže: co jsou to ta „palestinská území“? Opět dochází ke zmatení pojmů. „Palestinským územím“ můžeme rozumět každé území, jež se nachází v hranicích někdejšího britského mandátu Palestina. Tedy: Izrael v hranicích linie příměří z let 1949-1967, Pásmo Gazy, Judeu a Samaří (tzv. Západní břeh) a samozřejmě Jeruzalém – dnes sjednocený jako hlavní město Izraele.

Pokud CAF myslí palestinským územím pouze tzv. Západní břeh (plus Pásmo Gazy, předpokládám), pak je třeba si ozřejmit, že onen Západní břeh se dělí dle mírových dodod z Oslo na tři zóny a pouze v jedné z nich mají plnou autonomii palestinskoarabské úřady (v zóně A) a v druhé (B) vykonávají pouze civilní správu, o bezpečnost se stará Izrael. Pro úplnost dodejme, že zóna C je pod plnou izraelskou kontrolou, civilní i bezpečnostní.

Z toho plyne, že hovořit o palestinských územích a myslet to přitom tak, že jde o teritoria, na nichž v budoucnu vznikne výhradně a jaksi automaticky tzv. stát Palestina je poněkud předčasné a ošemetné, neboť konečný status těchto tzv. sporných území Judea a Samaří/Západní břeh bude dán až mírovou smlouvou mezi Izraelem a reprezentací palestinských Arabů. Arabové sice předpokládají, že celý Západní břeh a východní Jeruzalém bude součástí jejich státu, ovšem to je maximalistická varianta, která nikterak nebere do úvahy bezpečnostní zájmy Izraele. Na konečné dohodě se budou muset domluvit obě strany; není tomu tak, že Izrael zcela ustoupí – a pak nastane mír.

Nehledě na onen klíčový fakt, který společnost CAF zcela přehlíží, že sjednocený Jeruzalém je a zůstane hlavním městem Izraele, není to žádná osada, což také platí o jeho nově se rozvíjejících čtvrtích. Je věcí Španělů, jestli chtějí či nechtějí participovat na této tramvajové MHD, která slouží všem obyvatelům a návštěvníkům hlavního města Izraele, Židům i Arabům a všem ostatním. Když to nebudou oni (Španělé), bude participovat někdo jiný – k jejich škodě. Mohli se zúčastnit dobrého byznysu. Místo toho dali přednost pochybné politice.

Dnes jezdí v Jeruzalémě francouzské tramvaje Citadis – a politika nepolitika, jsou k užitku všem, kdo se potřebují přemístit z místa A do místa B. O nic jiného nejde.