Excelentní muzikant + protiizraelský fanatik = Roger Waters

V Izraeli se bude konat v květnu písničková soutěž o Velkou cenu Eurovize. Není to prý ještě stoprocentní, ale s největší pravděpodobností vystoupí jako host Madonna. Něco takového ovšem nemohou strávit lidé z BDS.

BDS je celosvětová nenávistná protiizraelská kampaň. Bojkotujte Izrael! Stáhněte z Izraele své investice! Uvalte na Izrael sankce! To je podstata BDS.

Kdo má k Izraeli jiný vztah než aktivisté BDS, anebo se prostě chce chovat normálně (třeba jako zpěvák v Izraeli koncertovat), na toho je vytvářen enormní tlak, aby Izrael bojkotoval. Tedy, aby se nechoval svobodně, ale v souladu s politikou hnutí BDS. Pak už záleží na každém jednotlivci, a zde mluvím o umělcích, jestli tento tlak ustojí, anebo mu podlehne.

Jedním z nejhorlivějších aktivistů BDS je Roger Waters, spoluzakladatel a dlouholetý člen (1964-1985) ikonické kapely Pink Floyd, od pětaosmdesátého roku jako muzikant na sólové dráze. Waters nevynechá jedinou příležitost, aby nevedl nenávistnou protiizraelskou kampaň a nevyzýval své kolegy na Západě, aby Izrael bojkotovali.

Nejinak je tomu i v případě Madonny. Nejde jen o nějaké vyjádření názoru; Waters pracuje na tomto poli důkladně. Když se objevila zpráva, že Madonna s největší pravděpodobností vystoupí na telavivské Eurovizi, Waters nelenil a napsal článek „If you believe in human rights, Madonna, don’t play Tel Aviv“ (Jestli věříš v lidská práva, nehraj v Tel Avivu/17. 4. 2019 - obr. 1).

... obr. 1/

V něm vše rafinovaně postavil na Všeobecné deklaraci lidských práv z roku 1948. Píše, že každý z nás (myšleno ale: i ty, Madonno) by si měl položit otázku:

• Do I agree with the United Nations Declaration?  Souhlasím s touto deklarací OSN? Pokud ano, je tu otázka číslo dvě:
• Am I prepared to stand behind my support for human rights and act on it? Will I help my brothers and sisters in their struggle for human rights, or will I cross over and walk by on the other side?  Jsem připraven stát za svojí podporou lidských práv a jednat podle toho? Pomůžu svým bratrům a sestrám v jejich boji za lidská práva, nebo přejdu na druhou stranu?

Takto geniálně to Waters předestřel. Lidská práva se týkají pouze milých bratrů a sester - palestinských Arabů. Podporuji-li deklaraci jako takovou, musím se automaticky postavit na jejich stranu a všemožně js nimi sympatizovat. Bez ohledu na cokoli - včetně pravdy. Nejsem-li ochoten sdílet Watersovo nenávistné protiizraelské stanovisko, přecházím stejně tak automaticky na druhou stranu, což je strana reprezentující a praktikující zlo.

Neboť podle Waterse je Izrael ztělesněním všeho špatného. Jiný pohled Waters neakceptuje.

V článku uvádí:  „Někteří moji kolegové hudebníci, kteří nedávno vystoupili v Izraeli, říkají, že to dělají, aby stavěli mosty a vytvářeli další příležitost k míru. Kecy. Koncertování v Izraeli je lukrativní záležitost, leč slouží normalizaci okupace, apartheidu, etnických čistek, věznění dětí, vraždění neozbrojených demonstrantů… všeho tak špatného.“

V závěru svého textu v Guardianu Waters nabádá mladé soutěžící na Eurovizi, ale nejen je, nýbrž mladé lidi vůbec, ale také staré, jmenovitě Madonnu, aby si přečetli Všeobecnou deklaraci lidských práv OSN a končí větou:  „Kdybychom ji všichni dodržovali, mohli bychom zachránit naši úžasnou planetu před hrozící destrukcí.“

Z úcty k hudebnímu dílu, pod nímž je Roger Waters podepsán, uvedu jen: další z těch, kdo nic nepochopili. Kdo pláče na špatném hrobě. Kdo zaměňuje příčinu a následek.

Problémem v regionu není politika izraelské vlády, ale neochota (některých) Arabů uznat právo na existenci izraelského státu a přetrvávající terorismus (některých) palestinských Arabů, o němž není v článku ani slovo. Waters – při vší úctě – připomíná zaslepeného politického aktivistu, který za druhé světové války vyzývá k bojkotu Británie kvůli tomu, že její letadla bombardují německá města – aniž by vše uvedl do pravdivého kontextu.

Pravdivý kontext – to je přesně to, co lidem Watersova uvažování zcela chybí. Kdyby se totiž Izraelci řídili jeho radami, teprve potom bychom viděli, co jsou aktivisté z BDS a jim podobní za pošetilce.

Naštěstí pro Izrael, naštěstí pro nás a naštěstí pro celou naši úžasnou planetu něčeho takového nikdy svědky nebudeme. Židé šli do Osvětimi jako ovce na porážku jen jednou ve své historii. Od té doby platí: nikdy více!