Také se rádi vracíte do míst, která jste navštívili před dvaceti, třiceti či více lety a od té doby nikoli? Až nyní. A cítíte to všudypřítomné tajemno: jako to tam asi bude?
Naše rodina má víc takových lokalit. Jednou z nich jsou Senohraby. Prožili jsme tam prázdninový týden v srpnu 1987. Před devětadvaceti lety. Lilo tehdy jako z konve. Senohraby ´87 jsou pro nás synonymem propršené dovolené.
Letos jsme se tam vrátili. Pouze ve dvou, já a žena. Sice do jiného hotelu, ale na stará místa. Nafotili jsme vše, na co tenkrát nebyl čas – a především nás zajímalo, jak dnes vypadá hotel a jeho chatky, kde jsme se tehdy ubytovali. Popravdě: nestačili jsme se divit.
Ale pojďme pěkně popořádku. Fotokolekce začíná.
•
... hotel S.E.N. (Steve´s European Notion) na horním okraji Senohrab. Vkusně zasazený do zeleně. Náš dočasný domov.
... báječný výhled z hotelového pokoje. Malebná středočeská krajina.
... vydáváme se na pouť po starých místech. Zastavení první: katolická kaple svatého Vojtěcha.
... zvon může být ledaskde, nejen v kostelní věži. Třeba na památném stromě.
... nádraží Senohraby. Tady jsme tenkrát vystoupili. Železniční svršek prošel před šesti lety rekonstrukci, což je patrné na první pohled.
... cesta k hotelu Hrušov. Je stejná jako tehdy, jen stromy jsou o 29 let vyšší. Co nás asi na jejím konci čeká? Překvapení? Zklamání?
... čekalo nás obojí. Hotel Hrušov už neexistuje. Jedině ve vzpomínkách a na starých fotografiích (viz další obrázek). Místo, kde stál, ukazuje šipka. Jak nám řekli místní odnaproti, ani se nechce věřit, že by se na tak malou plochu vešel. Pravda.
... tak to je on. Hotel Hrušov, za první republiky oblíbený cíl pražských celebrit formátu Vlasty Buriana nebo Adiny Mandlové. Z povrchu zemského zmizel před čtyřmi lety. Pohlednice pochází ze soukromé sbírky převozníka na Sázavě, kam jsme se vypravili druhý den (foto níže). Stejně jako v osmdesátém sedmém.
... naproti místu, kde stál hotel Hrušov, nachází se zrekonstruovaný objekt Valencia. Někdejší hotel, zda dnes funguje, není zřejmé. V době naší nynější návštěvy tomu nic nenasvědčovalo. (O majiteli nemovitosti místní lidé říkají ledacos, ale toto není bulvární blog ...)
... protipovodňová regulace koryta Mnichovického potoka, podél jehož břehu se o pár snímků níže vydáme k řece Sázavě.
... že se nejen v Rudém moři, ale i v Senohrabech setkám s trnuchou, by mě ani ve snu nenapadlo. Toto je sladkovodní trnucha skvrnitá. Nádherná. Hned jsem měl lepší náladu.
... kouzlo starých časů.
... svítá do nového vzpomínkového dne. Po snídani a masáži se vydáváme k Sázavě.
... k nepoznání. Tady stály hotelové chatky, místo naší romantické dovolené. Stromy povyrostly, lampy zrezavěly. My zestárli.
... cestou lesem, podél Mnichovického potoka, míjíme Husův kámen. Je stejný jako tenkrát, pouze deska je nová. Tu původní někdo v roce 2010 ukradl.
... detail desky, u níž jsem chvíli pietně postál. A vzpomněl na krutý osud služebníka Pravdy.
... Mnichovický potok neboli Mnichovka v celé své přírodní kráse. Velká voda ovšem dokáže udělat své i zde.
... úzkou cestou k cíli.
... jsme na místě. Tady vtéká Mnichovka do Sázavy.
Sázava, pohled na druhý břeh. Podél kamenů se dá přebrodit.
... tady je důkaz.
... magie Sázavy, Zlaté řeky.
... s panem převozníkem, který zde slouží od jednaosmdesátého. Říkal, že letos bude končit, přijeli jsme tedy v pravý čas. Na druhý břeh, do Zlenic, nás převážel i tenkrát - a naposledy letos. Byl to on, kdo nám při loučení připomněl klasikův výrok, že řeka čaruje. Kromě toho nám dal skvělý tip na vynikající oběd (občerstvení Na statku). Na pikantní segedín budeme ještě dlouho vzpomínat.
... vypadá to jako daleko na Šumavě, ale je to jen pohled z hotelového pokoje. Ráno před návratem.
PřipravujiChevrolet Corvette a Hurricane Factory |
