Brutální vrah jako vzor pro mladou generaci

Třetího října 2015 byla sobota. Večer se u jeruzalémské Lví brány objevil devatenáctiletý Muhannad Šafeq Halabi. Člen Palestinského islámského džihádu. Ozbrojený nožem, který vzápětí použil.

Zaútočil na dva židovské muže. Nehemiaha Laviho (41 let) a Aharona Banitu (22). Oba smrtelně pobodal; zakrátko zemřeli na následky brutálního útoku v jeruzalémských nemocnicích. Terorista ještě stihl těžce zranit Aharonovu ženu Adele a lehce jejich dvouletého syna. Adele navzdory utrženým ranám stačila uvědomit nedaleko sloužící hlídku Pohraniční policie. Mezitím terorista sebral v podstatě umírajícímu Aharonovi jeho osobní zbraň, kterou policisty ohrožoval. Byl zastřelen.

Krvavý příběh má pokračování. Teroristův dům byl stržen, což je praxe izraelské armády, která má ve vztahu k teroru dvojí účel: odplatu a prevenci.

V zahraničí je tato forma boje s terorismem  vnímána kontroverzně. Jsem si jist, že i mezi čtenáři tohoto článku se najdou ti, kdo položí otázky: Je to fér? Co měla rodina Muhannada společného s jeho vražděním?

Za sebe odpovím, že mě v první řadě zajímá něco jiného.

Nehemiah Lavi po sobě zanechal ženu a sedm dětí. Zajímá někoho z těch, kdo lamentují nad neblahým osudem rodiny teroristy Muhannada také osud vdovy a sirotků? Zajímá je, že dvouletý chlapec přišel o otce a paní Adele o manžela – jenom proto, že si nenávistí posedlý Muhannad usmyslel, že bude vraždit Židy?

Mně leží na srdci primárně úděl obětí, nikoli těch, kdo jsou spojeni s útočníkem.

Zastávám ve vztahu k terorismu názor, že když někdo úmyslně někoho zavraždí a natrvalo změní život (k horšímu samozřejmě) jeho nejbližším, musí nejen on sám, pokud akci přežije, ale také jeho nejbližší pocítit problém. (Jedna i druhá rodina přišla o tátu a manžela - navždy.) 

Jinými slovy platí: kdyby Muhannad nevraždil, nebyl by zlikvidován a jeho rodina by nepřišla o střechu nad hlavou. A naopak.

Dlužno dodat, že po zmíněném útoku u Lví brány se k útoku přihlásil Palestinský islámský džihád, který vraždění nevinných uvítal. Stranou nezůstalo ani hnutí Hamas – to označilo tuto děsivou událost jako „hrdinskou operaci“.

Odporný hnus.

V pondělí 7. června přinesl server Times of Israel zprávu, že předseda Palestinskoarabské autonomie Mahmúd Abbás úřadům nařídil, aby rodině vraha vyplatily 30 tisíc jordánských dinárů (zaokrouhleně 880 tisíc korun), které jí mají být k užitku při získání nového bydlení. Záležitost řešila s rodinou osobně guvernérka Ramalláhu Laila Ghannamová v neděli 6. června. Rodině řekla, že předseda Abbás nařídil bezpečnostním silám Autonomie, aby jí byly při hledání nového bydlení nápomocny.

Times of Israel také připomínají, že po vraždách u Lví brány ani činitelé Autonomie nešetřili chválou na adresu vraha. Člen ústředního výboru Fatahu Jamal Muhaisen na shromáždění na podporu akce teroristy Halabiho uvedl, že je právem arabských mladých mužů způsobit izraelským ženám stejný pláč, jakým pláčou arabské ženy, byť nezapomněl dodat, že palestinskoarabské ženy vydávají po smrti svých synů a manželů zvuky radosti. Protože se z nich stali mučedníci.

A člen ústředního výboru Palestinské osvobozenecké organizace PLO a současně člen Demokratické fronty pro osvobození Palestiny Omar Šehadeh se vyjádřil bez servítků: „Muhannad Šafeq Halab představuje vzor a příklad pro generaci mladých lidí.“

A s politiky s tímto uvažováním mají Izraelci usilovat o mír? Není to celé postavené na hlavu?

•

... plán části jeruzalémského Starého města s vyobrazením Lví brány (zvané též brána sv. Štěpána) ve východních hradbách a Chrámové hory; vyznačena je mešita Al Aksa a Západní zeď. (Podklad: Web Frommers.com/Volná licence)