Až nás protiizraelská levice bude zase přesvědčovat o tom, jak je Izrael vůči Palestincům nelidský, rasistický a apartheidní, můžeme jí připomenout kauzu Abdulláha Abú Džaby.
Tento palestinský Arab z Pásma Gazy patřil mezi zhruba 17 a půl tisíce osob, které obdržely povolení pracovat v Izraeli a finančně tak přispět své rodině – on sám má manželku a šest dětí. Stejné povolení dostal i jeho bratr Hamad.
Stranou nechme tento druh blízkovýchodního paradoxu: navzdory masivní nenávistné protiizraelské propagandě, kterou dnes a denně chrlí palestinská média, najdou se mezi Araby lidé uvažující rozumně a prakticky. Lidé, kterým „šekel vydělaný v sionistické entitě“ nepáchne.
Oba bratři pracovali jako stavební dělníci na konstrukci velkého skleníku poblíž izraelské pohraniční vesnice (zemědělském mošavu) Šokeda, asi 10 km od Pásma Gazy. V sobotu 13. května, během posledního dne palestinské raketové agrese, ještě před uzavřením příměří, v němž se nejvíce angažoval Egypt, vystřelili teroristé z Palestinského islámského džihádu jednu z více než 1400 raket. Útok se stal bratrům osudný, oba byli zasaženi a s těžkými zraněními odvezeni do nemocnice v Beerševě, kde se podrobili operaci. Abdulláhova zranění byla neslučitelná se životem a na operačním sále zemřel.
Není to poprvé, kdy rakety teroristů vraždily nejen Židy, což je záměr těch, kdo je odpalují, ale také Araby.
Smrtí Abdulláha Abú Džaby ovšem tento příběh nekončí. V neděli 14. května přinesla izraelská média zprávu, která nejednoho čtenáře šokovala. Izraelské ministerstvo obrany a Národní pojišťovací institut (Bituah Leumi) oznámily, že zabitý Palestinec byl oficiálně zařazen do kategorie „oběť nepřátelských akcí“, což podle příslušné legislativní normy („Zákon o obětech nepřátelských akcí“) znamená, že jeho rodina má nárok na odškodnění, které v těchto případech vyplácí zmíněný Národní pojišťovací institut.
Jak vysvětluje server Arutz Ševa, podle jmenovaného zákona má právo na status oběti nepřátelských akcí a z toho vyplývající odškodnění každý občan Izraele nebo osoba pobývající v zemi legálně (turisté, zahraniční pracovníci včetně pracovníků z Palestinské samosprávy apod.), pakliže se stane obětí teroristického útoku.
Odškodnění náleží rodině zabitého palestinského dělníka přesto, že on a jeho kolegové pokračovali toho dne v práci v rozporu s nařízením velitelství Domácí fronty izraelské armády, která dovoluje při raketovém ostřelování pracovat pouze tam, kde jsou v dosahu protiraketové kryty, což v tomto případě vzhledem k rozestavěnosti objektu nebylo splněno; v takových případech jsou lidé povinni práci přerušit, což se nestalo.
Jsme tedy svědky absurdní situace: nikoli útočník, ale napadený stát odškodní rodinu osoby zabité střelou agresora. Aby nedošlo k nedorozumění, formálně vzato je to v pořádku, takový je zákon. Co ale morální hledisko? Nelze se vyhnout otázce, jaké odškodnění Izraeli poskytnou útočníci, kteří proti němu vedou z Pásma Gazy teroristickou válku, zabíjejí, lidem působí zranění a mrzačí je, nemluvě o materiálních škodách. Kdo požene k odpovědnosti Palestinský islámský džihád a vládnoucí hnuti Hamas?
Můžeme se ptát dál: jaké odškodnění poskytuje Palestinská autonomie izraelským obětem teroru, jehož strůjci jsou lidé žijící pod její jurisdikcí? Odpověď zní: žádné. Realita je totiž naprosto zvrácená. Palestinská autonomie poskytuje finanční odškodnění nikoli obětem, ale arabským útočníkům, pakliže skončí v izraelském vězení, případně jejich rodinám, pokud jsou teroristé zlikvidováni.
To jsou ony blízkovýchodní absurdity, nad nimiž zůstává rozum stát a které antiizraelským fanatismem postižená progresivistická levice nevidí.
