Po přečtení diskusních příspěvků pod mým článkem „Afghánistán: Jiný kraj, jiný mrav?“ (21. 8. 2021) jsem byl některými z nich překvapen. Zejména mírou neochoty jejich autorů porozumět podstatě toho, o čem jsem psal.
Nepopírám, že mezi naším (euroatlantickým) a tamním (islámským) civilizačním okruhem jsou podstatné rozdíly. Odmítám ale tvrzení, že – zjednodušeně – Západ vnucuje své hodnoty tamní společnosti snad z jakési povýšenosti. A především: nemohu přijmout názor, že žádná všeobecná či, jak jsem to nazval já, celoplanetární lidská práva neexistují (jak napsala v diskusi M. Moudrá).
Pokud bychom na to přistoupili, jinými slovy rozdělili lidská práva na „naše“ a „jejich“, pak připouštíme, že páchání krutostí v části světa tamními vládci (režimy) je vlastně legitimní, protože je v souladu s tamním právem, tradicemi, zvyklostmi apod.
Tedy: „my“ vdané ženy kvůli nemanželskému sexu (cizoložství, nevěře) netrestáme, natož abychom je zaživa kamenovali, „oni“ je trestají, ba někde i kamenují – jsou to jejich pravidla a je to tak vlastně v pořádku, nám do toho nic není.
Takovýto způsob myšlení považuji za zvrácený, protože z hlediska „vyššího principu mravního“ (omlouvám se za neoriginalitu) je absolutně nepřijatelné, aby v naší době byla jakákoli lidská bytost podobným způsobem trestána. Pokud by nám nevadilo toto, logicky bychom dospěli k tomu, že nám v jiných případech nevadí bičování, amputace končetin, vylupování očí a jiná zvěrstva.
Kdybychom se v takovéto úvaze posunuli dál, seznali bychom, že vlastně i otroctví v jiném civilizačním okruhu je v pořádku, stejně jako jinde kanibalismus, sex dospělých s dětmi a tak podobně. Vždyť je to jejich „kultura“. Tak ji respektujme.
Aby mi bylo lépe rozuměno. Kamenování žen kvůli nevěře („u nich“) mi vadí primárně nikoli proto, že „u nás“ je zapovězeno (to by velký smysl nedávalo), ale proto, že je v rozporu s oněmi celoplanetární, univerzálními lidskými právy, která říkají, že nikdo nesmí být mučen a podroben krutému, nelidskému trestu. „Oni“ tedy porušují nikoli „naše“, ale univerzální, celoplanetární pravidla.
O tom to celé je.
Ještě jedna poznámka. Týká se nošení hidžábu (nikábu, burky …) v muslimských zemích. Je zásadní rozdíl, obléká-li si takový oděv žena dobrovolně, z vlastního rozhodnutí, anebo proto, že je to (mužskou) vrchností přikázané a v případě nedodržení následují sankce případně i smrt, jak se v minulých dnech v Afghánistánu stalo. V druhém případě svobodná volba toho, co na sebe samozřejmě neexistuje. A s tím se máme smířit?
Nikdo nemá nic proti tomu, když ženy v andských zemích nosí ponča, vyšívané svetry a halenky a na hlavě klobouk jako výraz své domorodé kultury. Pokud by ale byly k takovému oblékání režimem nuceny pod hrozbou drakonických trestů nebo vězení, je povinností civilizovaného světa o tom informovat a proti takovému druhu nesvobody protestovat.
Platí-li v civilizovaném světě, že rasismus, antisemitismus a rozličné druhy diskriminace jsou zlo, a to bez výjimky na celé planetě, pak do stejné kategorie musí patřit i zvěrstva páchaná proto, že tak velí právní systém šaría. Lhostejno, kde se tak děje.
Lidská společnost je při všech odlišnostech jenom jedna – a to co máme všichni navzájem společné jsou univerzální lidská práva.
Lze namítnout: on někdo v civilizovaném světě islámské barbarské praktiky schvaluje? Nemusí. Stačí když k nim budeme mlčet. Podle „vzoru“ jiný kraj, jiný mrav.
