Ad Odpověď parodovanému

Kolega Karel Trčálek má za to, že jeho text „Před 55 lety Izrael drtivě zvítězil nad arabskou přesilou v šestidenní válce“ (5. 6. není parodií, ale parafrází mého článku „K výročí šestidenní války“ (také 5. 6.).

Vyplývá to z jeho reakce nazvané „Odpověď parodovanému“ (7. 6.).

Můj textový editor spočítal, že tato Trčálkova reakce obsahuje 1230 slov. Nekontroloval jsem to. Jsem sice „computerový skeptik“, ale tomuto údaji věřím.

Takovým množstvím slov se Karel Trčálek snažil vysvětlit či obhájit to, proč napsal to, co napsal, proč to či ono neuvedl nebo naopak uvedl.

Budu stručnější.

Všichni zde na blogu působíme v rámci daných pravidel. Ať už obsažených v kodexu blogera či pravidel pravopisných nebo gramatických. A všichni bychom se měli snažit tato pravidla v maximální možné míře dodržovat. Jistě – nikdo není dokonalý. Respektování kodexu hlídá administrace, pravopis a gramatiku si musíme hlídat každý sám.A také třeba citační normy.

Co tím chci říci?

Má-li někdo z nás nutkavou potřebu psát parafrázi na text kolegy (ať už to zdůvodní jakkoli), měl by mít na zřeteli, co říká citační norma ČSN ISO 690:2011. Je to zřejmé z textu na obr. 1:

... obr. 1/Zdroj: Web citace.zcu.cz

Kromě toho, a to je neméně zásadní, se ve stejné citační normě u hesla „Plagiát“ píše:

Převezmeme-li cizí myšlenku, obrázek, graf, tabulku... a neocitujeme autora, dopouštíme se krádeže – plagiátu.

Karel Trčálek si podle mého názoru počínal nesprávně, když ve svém článku „Před 55 lety Izrael drtivě zvítězil nad arabskou přesilou v šestidenní válce“ neuvedl, na jaký text píše parafrázi. Argumentovat tím, že já sám jsem poznal, že jde o moje slova, aniž bych k tomu potřeboval poznámku, že se jedná o citaci mých slov dost dobře nelze, neboť citační pravidla pravidla říkají něco jiného.

Připomenu: Neuvedení zdroje (autora, názvu článku) je hodnoceno jako plagiát. Bez ohledu na to, jak květnatými slovy je zdůvodnění, proč zdroj nebyl uveden, prezentováno.

Jako obvykle v podobných případech, i zde jde především o princip.

A ještě na jeden „detail“ musím upozornit. Karel Trčálek ve své podle něj parafrázi píše:

... otevřel jsem rychle milovanou Bibli a z druhé knihy Samuelovy, její páté kapitoly svým rozechvělým dětským hlasem přečetl:  „Jeruzalém, celý a sjednocený, je hlavním městem Izraele!“

Když jsem se ve své reakci "Odezva parodovaného" ohradil, proč vkládá Karel Trčálek desetiletému chlapci do úst slova, která v citované pasáži Bible nejsou, dostalo se mi tohoto poučení:

V tom se hluboce mýlíte, ta slova tam jsou! (…) Tvrdit, že tato slova nejsou obsažena v Bibli, je totéž, jako tvrdit, že Jeruzalém není a nemůže být hlavním městem Izraele, je to totéž, jako byste tvrdil: „Židé nemají na Jeruzalém žádný nárok, protože tato slova nejsou ve Starém zákoně, na jehož základě si Židé Jeruzalém jako hlavní město nárokují!“ Přiznávám se, že mne ve Vašem případě tato rigidní úzkoprsost poněkud zaráží, doslova uvádí v údiv.

Abychom si nalili čistého vína. Já neřeším, jestli ona slova jsou nebo nejsou napsána v BIBLI, pouze tvrdím, že nejsou napsána v CITOVANÉ PASÁŽI BIBLE (tj. v II. Samuelově, 5. kapitole), což tvrdí kolega Trčálek – a pravdu nemá. Důkazem budiž uvedení celé 5. kapitoly II. Knihy Samuelovy zde:

Všechny izraelské kmeny přišly k Davidovi do Chebrónu a prohlásily: "Hle, jsme tvá krev a tvé tělo. Už tenkrát, když králem nad námi byl Saul, vyváděl a přiváděl jsi Izraele ty. Tobě Hospodin řekl: »Ty budeš pást Izraele, můj lid, ty budeš vévodou nad Izraelem.«" Přišli i všichni izraelští starší ke králi do Chebrónu a král David s nimi v Chebrónu uzavřel před Hospodinem smlouvu. I pomazali Davida za krále nad Izraelem. Davidovi bylo třicet let, když se stal králem; kraloval čtyřicet let. V Chebrónu kraloval nad Judou sedm let a šest měsíců, v Jeruzalémě kraloval třiatřicet let nad celým Izraelem i nad Judou. Král šel se svými muži na Jeruzalém proti Jebúsejcům, obyvatelům země. Ti Davidovi řekli: "Sem nevstoupíš, leč bys odstranil slepé a kulhaví." Prohlásili: "Sem David nevstoupí." Ale David dobyl skalní pevnost Sijón, to je Město Davidovo. Onoho dne David řekl: "Každý, kdo chce bít Jebúsejce, ať pronikne vodní štolou na ty kulhavé a slepé, které David z duše nenávidí." Proto se říká: »Slepý a kulhavý nevstoupí do Božího domu.« David se usadil ve skalní pevnosti a nazval ji Město Davidovo. Vybudoval okruh od Miló až k domu. David se stále více vzmáhal a Hospodin, Bůh zástupů, byl s ním. Týrský král Chíram poslal k Davidovi posly; poslal mu cedrové dřevo, tesaře a kameníky; ti postavili Davidovi dům. David poznal, že jej Hospodin potvrdil za krále nad Izraelem a že kvůli svému izraelskému lidu povznese jeho království. Po svém příchodu z Chebrónu si vzal David další ženiny a ženy z Jeruzaléma. Davidovi se narodili další synové a dcery. Toto jsou jména těch, kteří se mu narodili v Jeruzalémě: Šamúa, Šóbab, Nátan, Šalomoun, Jibchár, Elíšúa, Nefeg a Jafía, Elíšáma, Eljáda a Elífelet. Když Pelištejci uslyšeli, že byl David pomazán za krále nad Izraelem, vytáhli všichni Pelištejci Davida hledat. David o tom uslyšel a sestoupil ke skalní pevnosti. Pelištejci přitáhli a rozložili se v dolině Refájců. David se doptával Hospodina: "Mám proti Pelištejcům vytáhnout? Vydáš mi je do rukou?" Hospodin Davidovi odpověděl: "Vytáhni. Určitě ti vydám Pelištejce do rukou." David přišel do Baal-perasímu. Tam je David pobil. Prohlásil: "Hospodin jako prudké vody prolomil přede mnou řady mých nepřátel." Proto pojmenovali to místo Baal-perasím (to je Pán průlomů). Pelištejci tam zanechali své modlářské stvůry; David a jeho muži je odnesli. Pelištejci potom vytáhli znovu a rozložili se v dolině Refájců. Když se David doptával Hospodina, on odpověděl: "Netáhni. Obejdi je zezadu a napadni je směrem od balzámovníků. Jakmile uslyšíš v korunách balzámovníků šelest kroků, tehdy si pospěš, neboť tehdy vyjde před tebou Hospodin a pobije tábor Pelištejců." David vykonal, co mu Hospodin přikázal, a pobíjel Pelištejce od Geby až do Gezeru. (Český ekumenický překlad.  Zdroj: Web cb.cz/karlovy.vary)