Mladá fronta Dnes začátkem prosince zveřejnila tabulku nazvanou Nejvýdělečnější nakladatelství 2015-2016.
V článku, který tabulku doprovází, se pak lze dočíst, že „na prvních příčkách nejvýdělečnějších nakladatelství najdeme největší české skupiny Albatros Media a Euromedia Group, jejichž tržby se drží nad půl miliardou“, abych citoval doslova.
Výše napsané je ovšem ekonomický nesmysl, protože tabulka ve skutečnosti neuvádí NEJVÝDĚLEČNĚJŠÍ česká nakladatelství, nýbrž pouze ta NEJVĚTŠÍ, kdy kritériem je množství peněz, které utržila za prodej knih. I firma s vysokými tržbami neboli obratem, jak je všeobecně známo, přitom čistě teoreticky může být naopak PRODĚLEČNÁ, protože ještě více, než kolik dostane za prodej svých výrobků, mohou činit její náklady, tedy kolik musí zaplatit například za materiál potřebný k jejich produkci, za mzdy svých zaměstnanců, atd. atd.
Nakladatelství uvedená ve zmíněné tabulce samozřejmě prodělečná s velkou pravděpodobností hraničící s jistotou nejsou, já bych zde však chtěl zdůraznit něco jiného, a sice skutečnost, že o tom, zda jsou nějaké firmy na tom tak říkajíc dobře, nevypovídá ani tak jejich obrat, ale především zisk neboli „kladný hospodářský výsledek“, jak tento ukazatel většinou formulují jejich představitelé.
Coby mimo jiné bývalý ekonomický novinář musím pravda přiznat, že když jsem vedl rozhovory s generálními řediteli různých podniků, dost často mi byli ochotni sdělit pouze tržby, nikoliv zisk, asi kvůli konkurenci, jen mne mnozí ubezpečili, že jsou takzvaně „v černých číslech“, tedy že jejich tržby převyšují náklady (občas dokonce i přiznali, že jsou „na nule“, tedy že tyto dva ukazatele vykazují stejnou výši).
Hodnotit nějakou firmu podle jejího obratu je podle mne stejně málo vypovídající, jako když se v našich médiích píše, že například ve Švýcarsku je mnohem dráž než v České republice, když se přitom nesdělí, jaké jsou tam platy; taková informace je důležitá pouze pro naše turisty, které tuto zemi hodlají navštívit. Rozdíl mezi platy a cenami ve prospěch těch prvních tam totiž může být ještě větší (a nepochybně i je) než u nás, takže de facto je pak ten či onen výrobek pro obyvatele Bernu, Curychu či Ženevy naopak levnější a může si jej dovolit koupit více lidí, prostě životní úroveň je tam vyšší. Na zmíněný nedostatek v informování ostatně už v devadesátých letech poukazoval přední český ekonom Valtr Komárek, který v této souvislosti zdůrazňoval význam takzvané parity kupní síly.
Na obranu Mladé fronty Dnes budiž alespoň řečeno, že dotyčná nepřesná tabulka i článek se objevily na stránkách kultury, nikoliv v ekonomické rubrice, tedy že jejich autorka se povětšinou zabývá trochu jinými věcmi, než je obrat, zisk a podobně. Z tohoto důvodu ji nepřišlo divné, že by nějaké naše nakladatelství mohlo ročně vydělávat přes půl miliardy korun, což je „kladný hospodářský výsledek“, o kterém se většině firem i z finančně daleko zajímavějších oborů může jen zdát. .
