Kdo byl někdy v botanické zahradě v Troji, pochopí, kam mířím. Část tropického pralesa ve skleníku Fata Morgana je mimo jiné tvořena rostlinným společenstvem Jižní Ameriky, Oceánie, Austrálie a právě Vietnamu.
Tropická expozice je úžasná, ale po určité době začne na netrénovaného návštěvníka působit únava a počne se zhoršovat nálada. Naštěstí je možné si na vyhlídkové terase ve skleníku odpočinout a vstřebávat atmosféru. Znavený jsem zde usedl a říkal si, že do těchto končin by mě nikdo nedostal, i kdyby mi platil. Vlhký vzduch a skřeky kdovíjaké havěti by mne vystrašily hned z počátku cesty.
Zpocený, žíznivý, vystrašený a s blbou náladou bych se na takovou tropickou expedici vykašlal a to by na mne zákeřně neútočili vojáci Vietkongu. Jak asi muselo být americkým hochům, když je do těchto tropických lesů shodili z letadel! Při představě, že nejbližší MacDonald je bůh ví kolik tisíc kilometrů daleko, bych si rovnou prohnal hlavu kulí. A to nepočítám napalm, kterým by mne náhodou vlastní letectvo pokropilo.
Od Američanů bylo krajně nerozumné jít bojovat do Vietnamu. Kdyby tehdejší „jestřábi v Pentagonu“ měli příležitost navštívit skleník Fata Morgana v Praze, jistě by se do takové voluntaristické, nebezpečné a nezodpovědné akce nepustili. Je jisté, že z prohrané války a vlhkého klimatu vznikl tzv. vietnamský syndrom.
Dodejme, že skleník Fata Morgana byl otevřen v roce 2003. Nyní si mohou naši i američtí generálové a profesionální vojáci udělat představu o tom, jaké klimatické podmínky panují v zemích, kam budou v rámci misí NATO vysláni. Pak se stejně jako já mohou rozhodnout, zda klimaticky nehostinné destinace navštívit, nebo hodit flintu do žita, popř. do rýže.
P.S.: Donald Trump, pokud vím, před útokem na íránského generála Solejmáního, skleník v Troji nenavštívil. Jak asi kvůli takovému opomenutí případný konflikt dopadne, je nasnadě.
